Syndrom vyhoření u středoškoláků

Syndrom vyhoření není mezi lidmi pracujícími neznámým pojmem. Doposud se tento pojem týkal pracovního prostředí a nejčastěji postihoval pracovníky, kteří musejí jednat s dalšími lidmi (učitelé, psychologové, zdravotníci, právníci, policisté, telefonní operátoři atd.).

Pokud se však podíváme na studium očima studenta, zjistíme, že syndrom vyhoření zde není tolik vyloučený. – učiteli, rodiči. Teoreticky ho tedy může postihnout tento syndrom stejně jako pracovníky v jakékoliv společnosti.

se jeví jako poměrně nový fenomén, který je prozatím nejvíce zkoumán ve Finsku. Finští výzkumníci jej u studentů popisují jako a množství úkolů/učiva.

Stanovují tři pilíře, podle kterých můžeme syndrom vyhoření definovat:

Syndrom vyhoření u studentů se projevuje zejména jako k plnění úkolů. Studenti se mnohdy ani nepokusí úkol vypracovat.

Podívejme se nyní na u studentů. Poměrně důležitým aspektem je to, že vyhoření je spojené pouze s pracovním/školním prostředím, kdežto deprese (depresivní symptomy) je delší dobu přetrvávající nastavení člověka prolínající se všemi oblastmi jeho života – tedy nejen školou nebo pracovním prostředím.

Z výzkumů vyplývá, že na vyšší odbornou školu nebo univerzitu či vstup do pracovního procesu.

Další z finských výzkumů ukázal, že než studenti zaměření za získání dovednosti, nebo znalosti (mastery or learning oriented). Mimo jiné se prokázalo, že na míru vyhoření mají poměrně a že (gymnázia, vysoké školy) jsou více vyčerpaní než jejich kolegové na středních a vyšších odborných školách či maturitních nástavbách.

Ve školním prostředí jsou patrné

Velmi zajímavá je

Další otázkou, kterou si výzkumníci kladli, bylo, zda souvisí .

Bylo zajímavé sledovat, zda si studenti volí spíše střední odborná učiliště (řemeslo), nebo střední školy s maturitou/gymnázia (znalosti a věda).

Ukázalo se, že se častěji objevuje než u studentů učilišť. se naopak častěji objevovala

Vysvětlujeme to tím, že tohoto typu škol nemusí vyhovovat těm, kteří jsou zaměřeni spíše na práci než na čtení a studium, a tudíž se hodí spíše na střední odborná učiliště, kde je menší podíl teoretického vzdělávání a větší podíl praxe.

S tím souvisí také předpoklad, že zažívají méně pocitu neadekvátnosti v roli studenta. Pokud už student s tímto pocitem na střední odborné učiliště přichází, jeho míra se postupem času snižuje.

se tento pocit naopak prohlubuje. Nejen typ školy, ale také

obvykle kladně korelovalo se školním vyhořením, na druhou stranu podpora ze strany školy nebo učitelů korelovala s vyhořením záporně. To lze shrnout takto: Čím je školní klima nepříznivější a čím méně podpory ze strany školy student má, tím větší míru školního vyhoření zažívá.

Projevilo se, že čím méně , tím více trpí studenti školním vyhořením.

Jedním z dalších problémů, kterými se vědci zabývali, bylo, zda v průběhu středoškolského vzdělávání bude predikovat další vzdělávací aspirace studentů. Výsledky ukázaly, že školní mezi dívkami, ne však mezi chlapci.

Pokud bych měla na závěr sestavit základní rady, jak dát pozor na studenty, sestavila bych je takto:

Cílem tohoto článku bylo seznámit odbornou veřejnost s aktuálními výzkumy na poli sekundárního vzdělávání a informovat o nově pojmenovaném jevu – syndromu vyhoření u středoškoláků.

LITERATURA