Mgr. Lucie Slejšková

Existují dvě extrémní polohy. Jedna má za to, že zřizovatel žádnou pedagogickou vizi mít nemá a ani ji nepotřebuje. Druhá, že škola „patří“ zřizovateli, a proto může určovat, kterým směrem škola půjde. Nepříliš jasno v tom mohou mít například rodiče. Do čeho tedy může zřizovatel mluvit a jak má naložit s vlastní pedagogickou vizí? Článek vychází z nové online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Audit vzdělávacího systému za rok 2023, který EDUin publikuje nyní v březnu, rozebírá tři témata: jak se nám daří plnit Strategii 2030+, jak bude vypadat inovace oborové soustavy, ke které se konečně ministerstvo odhodlalo, a co potřebuje škola k tomu, aby mohla plnit také svou sociální roli. Problémy a řešení jsou do značné míry známé. Otázka proto zní, zda tuto skládačku, tetris vzdělávací politiky, budeme umět také složit.

Vzdělávací proces ve školách je v rukou ředitelů, mají proto zároveň i značně koncentrovanou odpovědnost. Přesto některá striktně daná oprávnění spadají do kompetence zřizovatele, který může ve vybraných situacích do dění ve škole zasahovat. Specifické kompetence mají zřizovatelé vůči ředitelům, jimž stanovují plat, jmenují je a ve zvlášť stanovených situacích je i odvolávají. Ředitelé však nejsou zaměstnanci zřizovatele, a proto zřizovatelé nemohou řadu věcí ve škole ovlivnit. Článek je součástí série textů a vychází z nové online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Země, které mají lepší vzdělávací výsledky než Česko, jsou v mnohém velmi rozdílné. Přesto v jejich vzdělávacích politikách najdeme společné rysy. V knize Chytrozemě je popsala britská učitelka a výzkumnice Lucy Crehan. Naší snahou by nemělo být inspiraci z těchto zemí bezhlavě kopírovat, ale zkoumat, co může fungovat v našich podmínkách.

Stejně jako v posledních letech připravuje i letos informační centrum o vzdělávání EDUin Audit vzdělávacího systému za uplynulý rok 2021.