Marika Kropíková

Agrese u dětí je aktuální téma. Na agresi lze pohlížet z mnoha úhlů pohledu – medicínského, psychologického, psychiatrického, sociologického a v neposlední řadě pedagogického. Agrese dětí se nevyskytuje pouze během školního vyučování, ale i během pobytu dítěte ve školní družině. Dokonce jsou zde projevy agrese, respektive neposlušnosti a nerespektování pravidel vyšší intenzity a častější než během vyučování. Stejně jako jsou učitelé bezbranní při řešení agrese žáka, tak jsou bezbranní a bezmocní i vychovatelé ve školní družině. Někdy mnohem více než učitel. Série článků bude věnována agresi dítěte, prevenci a řešení agrese ve školní družině a intervenčním činnostem při práci s agresí.

Novela školského zákona a s ní spojené vyhlášky, zejména vyhláška č. 27/2016 Sb., přináší změny do škol. Nejedná se pouze o změny v pojetí výchovně-vzdělávacího procesu, ale o povinnosti škol a jejich pedagogických zaměstnanců. Cílem tohoto článku je upřesnit a konkretizovat povinnosti školy vzhledem k novele školského zákona, které mohou školám pomoci při zavádění společného vzdělávání do praxe, usnadnit spolupráci se ŠPZ a nevystavit se ohrožení. Jedná se o informace, které vycházejí z platných legislativních norem, z doporučení MŠMT a zatím vydaných vyhlášek.

Podpůrná opatření a jejich zavádění ve škole, případně ve školských zařízeních, vycházejí z novely školského zákona č. 82/2015 Sb. a vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Tato vyhláška upravuje konkrétní výčet a účel podpůrných opatření a jejich členění do stupňů, postup školy, organizaci podpůrných opatření atd. Článek je zaměřen na výčet, účel, druhy podpůrných opatření 1. stupně, postup školy při jejich zavádění, tak aby byla zavedena v souladu s nejlepším zájmem žáka.

Záškoláctví žáků představuje aktuální problém současného školství a společnosti. Nejedná se o žádný nový rizikový jev. K chození za školu docházelo historicky již od okamžiku, kdy se školní docházka stala povinnou.

Etiologie vzniku agresí ve školním prostředí je jednoznačně dána faktory, které jsou ovlivněny biologicky i sociálně. Pro školu a pedagogy je ale důležité se s agresí u dětí „poprat“. Co s tím tedy ve škole provést? Co může udělat učitel ve chvíli, kdy u jeho žáka propuklo agresivní chování?

Agresivní chování žáků ve škole je fenomén, který velkou měrou trápí učitele. Bohužel si někdy pedagogická veřejnost neuvědomuje, že ona sama je spouštěčem agrese u svých žáku. Kdy je učitel zdrojem agrese? Na co si má dát pozor během svého pedagogického působení? Jakého chování vůči žákům je potřeba se vyvarovat?

Někdy se ve škole vyskytne Policie České republiky nebo OSPOD. Děje se tak ve dvou případech. V prvním případě přišli policisté, OSPOD za konkrétním žákem prošetřit podezření na spáchání trestného činu nebo si příslušné instituce přišly pro podání vysvětlení. Ve druhém případě je zavolala sama škola, protože se stal na její půdě trestný čin nebo dochází k porušení práv dítěte. Co má hlásit škola policii, co má hlásit OSPOD? Jaké jsou v této situaci kompetence pedagogů?

Každý pedagog si určitě položil otázku: Proč jsou ty děti tak zlé? Proč ubližují druhým, proč útočí, proč se bijí? Proč si nadávají? Byli jsme taky takoví? Agresivní chování je u dětí běžné a normální. Dítě se nerodí schválně agresivní, aby ubližovalo ostatním, zraňovalo je, fyzicky napadalo nebo psychicky týralo. Za většinu jejich agresivního chování můžeme my, dospělí, a to tím, co po nás naši potomci zdědili, nebo tím, jak jsme je vychovali, případně tím, čím jsme je vybavili do života z pohledu zdravotních rizik.

Agrese je v současnosti velmi diskutované téma. Lze na ni pohlížet z různých pohledů - od toho medicínského přes psychologický, psychiatrický až po pohled pedagogický. V sérii článků věnovaných agresi a agresivitě ve školách se budu věnovat všem pohledům vzniku agresivního chování a možnostem školy při řešení problémového chování žáka.