Vysvětlit žákům význam literatury může být někdy obtížné. Ze své praxe lektora tvůrčího psaní mohu říct, že existuje jeden zajímavý a účinný způsob, který se mi velmi osvědčil a se kterým vás rád seznámím.
Jak mohou být hodiny slohu užitečné i pro technicky nadané žáky?
MgA.
René
Nekuda
lektor tvůrčího psaní a spisovatel
Na začátku většiny svých hodin si s účastníky definuji pole, po kterém se budeme pohybovat. Chci jim dokázat, že práce s příběhem není jen dominantou umění, nýbrž je to něco, co se dotýká běžné lidské každodennosti.
Otázka „Kde všude se pracuje s příběhy?“ je pro mnohé zajímavá a pojmenování si těchto oblastí nahlas je zase většinou překvapivé.
1.
S příběhy se pracuje v médiích. Je to jeden ze základních způsobů, jak se v dnešní době předávají informace.
2.
S příběhy pracují lékaři. U psychologů a psychiatrů je to jasné, ale příběhy běžně vyprávíme i u praktického lékaře. Pokud bychom jen ukázali na břicho a řekli, že nás tady někde píchá, doktor se nás pravděpodobně zeptá, co jsme v předchozích dnech jedli. Bude chtít vědět více informací, protože náznak oblasti, kde bolest pociťujeme, mu bude málo. A my tedy můžeme začít vyprávět, jak jsme byli o víkendu na skvělé svatbě a co všechno naše tetičky napekly atd. apod. Díky tomuto příběhu může lékař úspěšně diagnostikovat náš problém a shledat, že je za to zodpovědný například žlučník.
3.
Příběh je velkou součástí světa reklamy a PR. Dnes prakticky neexistuje úspěšná reklama bez příběhu, včetně mých nejoblíbenějších spotů na prací prášky. Vždy se v nich objeví roztomilý rošťák, který dostane skvělý nápad – jít si zahrát v bílém tričku fotbal na nejbahnivější hřiště v okolí. No a, světe, div se, po dvaceti vteřinách vytahuje z pračky vysmátá maminka ještě bělejší tričko než na začátku. A samozřejmě za to může ten a ten prací prášek té a té značky.
4.
Příběh je součástí firem a živnostníků. My všichni v České republice známe historii třeba Bati nebo automobilky Škoda. Ovšem platí, že i řemeslníci či malé obchody, které mají dobrý příběh, jsou žádanější a oblíbenější.
5.
Příběh je ve vzdělávání – sami dobře víte, že látka předená ve formě příběhu je účinnější a studenti si ji na delší dobu zapamatují. A to platí i pro nehumanitní obory! Dvě jablíčka a tři hruštičky do košíčku jsou příběh, který nás v šesti letech naučí chápat matematický systém. Nebo mě napadá můj fyzikář ze střední školy, který byl skvělý vypravěč příběhů o vzniku vesmíru a černých děr. Doteď si ho všichni mí spolužáci pamatují a na třídních srazech se k němu neustále vracíme.
6.
Příběh je ve sportu. Není mistrovství světa v čemkoliv nejen oslavou sportu, ale i příběhů jednotlivých účastníků ze všech koutů naší planety?
7.
Příběh je v náboženství – neexistuje totiž náboženství, které by nebylo založené na vyprávění příběhů.
8.
Všechny moderní sociální sítě jsou poháněné sdílením příběhů.
9.
Umění již bylo zmíněno.
10.
No a to nejdůležitější jsem si nechal na konec – příběh je všudepřítomný v mezilidské komunikaci. Podle mnohých studií jsou více než dvě třetiny mezilidské komunikace založené na vyprávění příběhů. Takže i když třeba někdo nikdy nenapsal žádnou povídku, může chtít být dobrým vypravěčem, který touží oslnit své kolegy a kolegyně v práci. A když se vrátíme z dovolené, všichni máme v rukávu spoustu historek, které chceme sdílet s ostatními.
Výsledek? Jakmile vysvětlíte studentům, že i právníci, zedníci, doktoři, novináři nebo majitelé cestovních agentur chtě nechtě pracují s příběhem, posílíte tím význam hodin slohu.
A když se v těchto hodinách alespoň občas narazí na přesah vyprávění příběhů do dalších oborů, může se sloh stát překvapivým průsečíkem mnohých znalostí a dovedností, které si žák ve škole osvojuje.