Jak to bylo, jak to je

Tímto tematickým blokem jsme plynule navázali na papír, písmo a psací prostředky. Na začátku jsme si museli definovat, co to vlastně masmédia neboli hromadné sdělovací prostředky jsou. K tomu nám posloužil velkoformátový papír, kde děti mohly psát vše, co je ve spojitosti s tímto tématem napadlo.

Nejlépe jim šly vyjmenovat a napsat prostředky, přes které se k nám informace dostávají. Ty jsme si následně rozdělili na prostředky tištěné (noviny, časopisy, knihy...), elektronické (televize, rozhlas, počítačové sítě...) a ostatní (výtvarné reprodukce, filmy...). Teď jsme ještě potřebovali vyvodit, jaké funkce média vlastně plní. Děti z názvu vydedukovaly, že nám něco sdělují, informují nás, a na ty ostatní, které se dále nejčastěji uvádějí (bavit, vzdělávat, vychovávat...), jsem děti musela navést. Takže teď už nám bylo jasné, že masmédia jsou komunikační prostředky, které jsou schopné předávat informace širokým skupinám obyvatelstva.

Jak jinak začít téma než povídáním si o tom, jak to bylo. Děti opět překvapily, s jakým zájmem poslouchaly a samy některé skutečnosti doplňovaly. K povídání jsme se obklopili encyklopediemi a knihami k tématu, měla jsem připravené i některé názorné ukázky.

Tak jako člověk měl starost o to, aby měl střechu nad hlavou, měl potřebu se oblékat, tak se chtěl i dorozumívat, předávat si informace a zprávy. Na úplném začátku (už jsme zase v pravěku) byl tedy hlavním komunikačním prostředkem vlastní hlas člověka, ne však v současné podobě. Jednalo se původně spíše o skřeky. Na větší vzdálenosti začali lidé využívat oheň, ať už jako světelné signály (zejména v noci), nebo přes den kouřové.

Lidský hlas někdy nestačil, a tak si člověk začal pomáhat tlučením do rezonujícího dřeva nebo využíval zvuku bubnů, píšťal. Začaly se vyrábět nástroje ze zvířecích rohů, na které se dalo troubit.

Okolo roku 1500 před naším letopočtem vznikaly na Sardinii speciální kamenné kuželovité věže - Nuraghi. Byly to stavby pouze z opracovaných balvanů, bez pojiva, které se, kromě jiného, využívaly i k předávání zpráv světelnými signály z jejich vrcholů, pomocí desek odrážejících sluneční paprsky.

Další vývoj byl zaznamenán, když se zprávy a informace začaly šířit pěšími posly. Ti běhali se zprávami bez odpočinku často celou noc. Kdysi v Egyptě byla velice rozvětvená síť tras pěších poslů do všech koutů země. Odtud už byl jen krůček k jízdním poslům.

Ve středověku se rozšířil další způsob dopravy zpráv, a to cvičenými holuby. Takový holub měl na nožce nebo ocasu malou tubičku z brku, která obsahovala papírek se stručnou zprávou. Taková zpráva byla psána drobným písmem nebo znaky. Výhodou bylo, že se informace dostala na velkou vzdálenost, bezpečně a rychle, a také schopnost holubů najít i z velké vzdálenosti cestu domů.

Způsobů předávání zpráv je nepočítaně, zmínili jsme ještě ty, které se využívají dodnes. Jedná se například o vlajkovou abecedu nebo morseovku. Vlajková abeceda funguje na předávání zpráv pomocí praporků a stále ji využívají námořníci. Morseova abeceda je sestava symbolů, která se využívá v telegrafii, pracuje na principu dlouhých a krátkých signálů (podoba čárek a teček). Znalost morseovky je například pro skauty samozřejmostí.

Jen u povídání nezůstalo, zkoušeli jsme vydávat zvuky různé intenzity, bušili jsme do dřívek. A další aktivity na sebe nenechaly dlouho čekat, pro inspiraci uvádím jen některé...

Protože děti už některé sdělovací prostředky znaly a o některých se postupně z našich motivačních aktivit dozvěděly, nebránilo nic tomu, abychom si nějaké, jako modely na naši výstavku, vyrobili. Nejprve jsme se pustili do výroby těch "starších", potom následovala výroba těch současných. A jistě nebude překvapivá informace, že ty současné modely chtěly vyrábět snad všechny děti, ať už jako jednotlivci, nebo ve skupinkách.

krabičky, kartony, kartonové výseky, barevné papíry, průhledná fólie, lepidlo v tyčince, tavná pistole a náboje, izolepa, nůžky, bužírkové kabely, černý fix

Na tvoření obou typů jsme použili stejné materiály a pomůcky.

Z těch starších sdělovacích prostředků se dětem podle fotografií podařilo vytvořit několik telegrafů, starý telefon s kličkou a televizor našich prababiček.

Z novodobých to byly hlavně telefony, notebooky, tablety, kompletní PC sestavy, ale i rádio, a protože to děti bavilo, tak přibyly i nejnovější sluchátka:). Výrobou těchto modelů jsme strávili několik dní, postupně jsme při tom vyhledávali i informace a zajímavosti o těchto sdělovacích prostředcích. Zjišťovali jsme, kdo a kdy stál u jejich zrodu. Dnes je všechny považujeme za normální součást našeho každodenního žití a mnozí si bez nich nedokážeme život představit.

Výrobu asi není potřeba popisovat, co vzniklo z fantazie a zápalu dětí, je patrno z fotek.

Každý den nás z televize, ve zprávách, v reklamě... oslovují tváře, ať už méně, či více známé. Ale co si vytvořit úplně nové tváře, neokoukané, jedinečné?

časopisy o módě a kosmetice, reklamní letáky, nůžky, lepidlo v tyčince, podkladový papír (bílý, barevný)

Z různých materiálů vystříháme vhodná těla, hlavy, vlasy, oblečení, doplňky. Postupně k sobě různě přikládáme a zkoušíme, co se k sobě hodí, někdy se ani nemusí hodit a vznikne hodně velký originál. Vytvoříme tedy koláž. Až budeme s konečnou podobou spokojeni, přilepíme na podkladový papír. Z takovýchto tváří nám vznikla celá nástěnka, která měla stále nějaké pozorovatele a obdivovatele.

Jak již bylo napsáno, toto téma se samo nabízí k prevenci. Bylo by krásné, aby každé dítě mělo prázdniny nabité takovým programem, aby nemělo čas se posadit k PC, držet v ruce neustále mobilní telefon nebo tablet. Realita je jiná, a to si uvědomujeme všichni. Internet je komunikačním fenoménem dnešní doby. Proto opakování zásad bezpečného internetu není nikdy dost. Děti dokážou vyprávět dlouho, co dělají na počítači, jaké hrají hry, kdo jsou jejich oblíbení youtubeři, ale vědí, jak se správně chovat? Co je bezpečné? Na začátek děti ve skupinkách vyplňovaly pracovní list, který jsem za tímto účelem vytvořila. Po vyhodnocení se děti se zásadami seznámily. V rámci dalšího upevňování v následujících dnech děti hrály na dané téma situační scénky (každá zásada napsaná na samostatném lístečku, losování, příprava scénky). Podařilo se i některé body výtvarně zpracovat, nejčastěji formou komiksů. Získané znalosti si potom v závěru prověřily v testu.

Co je to počítačový virus?

Většina z nás o nich už slyšela. Víme, že mohou na našich zařízeních napáchat menší či značné škody. Dokáže se často šířit bez vědomí uživatele. My jsme si položili otázku: Jak by asi mohl vypadat? A proč je jen popisovat, když si můžeme jejich podobu vyrobit.

barevné papíry (a protože jsou viry nebezpečné, máme z nich obavy, tak tentokrát jsme se omezili v barvách - černá, šedá, červená, bílá), tyčinkové lepidlo, nůžky

Že je heslo základní a prvotní ochranou našich zařízení (telefon, počítač...), to víme všichni. Ale kolik věnujeme pozornosti jeho vymýšlení a tvoření? Děti opět dostaly prostor pro "své zkušenosti". A z toho jsme zase vycházeli. Sepsali jsme parametry, které by mělo každé heslo splňovat. Bezpečné heslo by tedy mělo mít minimálně 8 znaků (doporučuje se 14), měla by se kombinovat velká a malá písmena, číslice a speciální znaky, nemělo by být uhodnutelné a snadno zjistitelné, nepoužívat posloupnost. Samozřejmostí je, že heslo nikomu nesdělujeme, nikam si ho nepíšeme apod. Na základě těchto informací děti dostaly úkol. Podle těchto parametrů a podmínek měly vymyslet fiktivní heslo, které napsaly na papírek (tady jsme porušili zásadu - nikam ho nepíšeme, ale to jsme si zdůraznili, že my to děláme jen jako a v rámci kontroly), který mi odevzdaly. Po dobu dvou dnů se mohly na požádání na heslo na lístek podívat a cílem bylo heslo si správně zapamatovat. Třetí den napsaly heslo na papír, po porovnání správnosti mohly dostat další body do hry.

Téma sdělovací prostředky je opět široké, hráli jsme různé hry jako: živé pexeso (kartičky jako názvy sdělovacích prostředků), tichá pošta, tichá pošta pantomimou, tichá pošta psaním na záda, přepis zprávy do morseovky a následné rozluštění atd. Bylo toho hodně, sdělovací prostředky by daly na samostatný článek:).

Na začátku jsme se podívali opět do historie (vždyť o tom ta naše celoroční hra vlastně je), využili jsme knihy, encyklopedie apod. Následně jsme si dopravu rozdělili podle toho, v jakém prostoru se uskutečňuje, tedy na pozemní (silniční, železniční atd.), vodní a vzdušnou.

Nejbližší nám všem je doprava pozemní, a tak jsme si vytvořili městečko se silniční sítí, s kruhovým objezdem, cestičkami. Podklad děti malovaly anilinovými barvami, prostor dostaly i velké štětce, se kterými děti rády pracují na velkých podkladech. Domečky jsme vyrobili z barevných papírů. Dopravní prostředky jsme vymodelovali z plastelíny, to nás nesmírně bavilo, a vše jsme doplnili malými plastovými dopravními značkami. Městečko nám rostlo před očima postupně celý týden. Vzniklo pěkné velké dílo, které bylo opět po celou dobu toho tematického bloku součástí výzdoby naší družiny.

V našem oddělení máme jednoho malého nadšence do všeho, co se týká Českých drah. A protože už z karnevalu vím, že má i uniformu a všechny propriety, které musí mít průvodčí, zrodil se nápad. Domluvila jsem se s ním, že pro děti tajně připravíme družinovou cestu vlakem. Děti opět měly možnost získávat body za různé úkoly, ale i mimořádné za aktivity, nezištnou pomoc druhým, úklid apod. Tentokrát se body počítaly zvlášť, ne do celoroční hry. Důvod to mělo prostý - dosažené body se na konci měnily za "peníze". Připravila jsem cedule s označením vlakového nádraží, okénko k prodeji lístků a další potřebné rekvizity. Náš průvodčí pro tuto akci nadchl i rodiče. Maminka nám poskytla vozík s kolečky, kterému jsme vdechly ráz ČD, a tatínek nám vyrobil průkazky na slevy. Děti věděly, že se mají snažit získávat body, ale co a jak bude probíhat, to zůstalo utajeno.

Nakoupila jsem drobné občerstvení a naše cesta mohla začít. Než mohli do našeho expresu nastoupit netrpěliví cestující, čekalo je ještě vystát si frontu u okénka s prodejem jízdenek. Náš průvodčí neponechal nic náhodě a přinesl i lístky z cest. U okénka bylo potřeba "vyměnit" získané body za peníze, seznámit se s ceníkem občerstvení a potom už nebránilo nic tomu usadit se do kupéček se svými kamarády. Děti měly za úkol povídat si slušně a potichu - tak, jako by byly v opravdovém vlaku. Za chvilku vagonem prošel průvodčí, který zkontroloval jízdenky, a paní s vozíčkem s občerstvením. O to byl velký zájem, děti mohly nakupovat občerstvení do výše svých získaných peněz. Překvapivě dlouho jsme vydrželi, až přišla zastávka - Kroužek AJ, a někteří cestující museli chtě nechtě vystoupit. Ostatní cestující dojeli šťastně a bezpečně až do cílové stanice. Toto odpoledne jsme si náramně všichni užili. Byla to zase zcela nová, netradiční aktivita, která se dětem líbila.

Vlaštovkiáda nám představovala vzdušnou dopravu. K této aktivitě není asi co dodat. Vyrobit vlaštovky a šipky z papíru a vyzdobit je dle vlastní fantazie. Soutěžilo se v designu, v nejdelším doletu, eleganci letu...

Hodně jsme se věnovali dopravním značkám, četli jsme knihu Nové pohádky o dopravních značkách, hráli klasické pexeso s dopravními značkami. K tématu doprava je dostupná spousta pracovních listů, některé jsme zkusili vyplnit, jiné prověřily, co jsme se dozvěděli. Dřevěná vláčkodráha nám také k tématu výborně posloužila, spolu s modely autíček chlapci vytvářeli různé dopravní situace. Toto téma také určitě nemá hranice. Budu se opakovat, ale lze zařadit spoustu aktivit, které se třeba přizpůsobí náladě a nadšení dětí.

Jak to bylo a jak to je jsme u některých věcí zjistili, spousta věcí na nás teprve čeká. Člověk celý život zjišťuje a poznává...

A jsme u konce. Konec celoroční hry, konec školního roku, pro někoho i konec docházky do školní družiny. Takže nezbývalo než spočítat získané body, rozdělit zasloužené odměny a rozloučit se.

A když něco končí, něco nového začíná, a tak hurá užívat prázdniny:).