Šikaně a kyberšikaně je v posledních letech věnována značná odborná i mediální pozornost. Přestože je výsledkem odborné pozornosti řada nástrojů, metodik, vzdělávacích programů či doporučení, zůstává tato oblast jedním z nejčastějších projevů rizikového chování v našich školách (společně s kouřením a záškoláctvím, viz např. průzkum PCPP)1).
Kyberšikana
Postup školy při plánování prevence a řešení kyberšikany
Mgr.
Pavel
Dosoudil
Centrum sociálních služeb Praha, Pražské centrum primární prevence
V metodických dokumentech dosud zabírá větší prostor téma šikany. Kyberšikana je definována jako jedna z forem psychické šikany.2)V dalších dokumentech jsou pak popsána specifika a odlišnosti kyberšikany, z nichž je velmi důležitý její dopad na oběť, který se neomezuje jen např. na čas školního vyučování a neovlivňuje jen vztahy v jedné třídě.
Problémy při řešení kyberšikany školou se objevují v případě, že k útokům (např. odeslání urážlivého e-mailu, zveřejnění urážlivé fotografie...) došlo
v čase mimo školní vyučování a byly použity jiné než školní prostředky
(soukromý počítač, internet mimo stránky školy). Škole se zde snižuje možnost uložit třeba sníženou známku z chování, oprávněnost hodnocení je rozporována rodiči agresorů, a v některých případech dokonce např. Českou školní inspekcí a zřizovatelem. Školy někdy reagují na tuto vlastní či sdílenou zkušenost odmítáním zabývat se takovouto formou kyberšikany. Přesto je zřejmé, že kyberšikana nese důsledky, které závažně narušují efektivitu výchovně-vzdělávacího procesu ve škole.Minimální preventivní program
školní program proti šikanování
koordinaci prevence a řešení šikany
na konkrétní škole. Podmínkou této „živosti“ je, že dokumenty by měly vycházet ze skutečných podmínek školy.Nezbytná je tedy důkladná analýza situace a vnitřních i vnějších zdrojů školy. Tato forma plánování se může zdát velmi náročná na čas a aktivitu pracovníků školy, zejména ve vztahu k celé řadě dalších úkolů, které pedagogové mimo vyučování mají. Domnívám se však, že čas a aktivitu je v takovéto míře možné investovat jednorázově a několik dalších let analýzu pouze aktualizovat a doplňovat např. anketou mezi žáky či třeba SWOT analýzou v užším týmu. Jako ideální se jeví uspořádat jednodenní workshop. Kromě předání teoretických informací se může vyřešit jedna připravená kazuistika, na které se ověří, co je ve škole potřeba zlepšit pro úspěšné zvládání kyberšikany. Tento postup je zároveň účinný ve změně postojů pedagogů k problematice.
V analýze bychom se tedy měli pokusit odpovědět na tyto otázky:
Jak jsou pracovníci školy vzděláni v této oblasti?
Nebylo vzdělávání pouze předáním informací či pouček, dotklo se také postojů pedagogů? Vnímáme podobně nebezpečí a různorodost projevů kyberšikany? Například pokud některý žák zveřejní své vlastní video, ačkoliv v něm působí směšně, a video se stane ve škole populární, je sdíleno, upravováno, komentováno, jde zde o kyberšikanu? Je ve škole někdo, kdo dokáže pomoci s technickou a legislativní stránkou řešení kyberšikany, kdo se dostatečně vyzná na sociálních sítích a pomůže se zamezením dalšího šíření videa (alespoň zná způsob podání žádosti o odebrání obsahu atd.)?Je kyberšikana dostatečně ošetřena ve školním řádu? Jak je upraveno používání vlastních elektronických přístrojů ve škole, pořizování záznamů a fotografií? Má škola nějaký bezpečný (moderovaný) prostor, kde může probíhat elektronická komunikace mezi žáky i učiteli?
Jaká je aktuální situace v používání ICT technologií?
Zdá se, že věk žáků s kompetencemi a prostředky elektronické komunikace se stále snižuje. Odpovídá tomu zařazení preventivních aktivit ve výuce i mimo vyučování?Kyberšikana se často neomezuje na jednu školu.
Máme nastaveny modely komunikace s ostatními školami v případě, že účastníci kyberšikany budou z více škol?
Pokud nastane situace, kdy bude jedinou možností aktivity školy
podpora oběti, dokážeme ji poskytnout?
Máme kontakty na spolupracující odborníky poskytující terapeutickou péči? Víme, na koho se obrátit v případě, že účinné zastavení ubližování přesahuje možnosti školy?V průběhu analýzy jistě zazní mnoho dalších otázek. Na řadu z nich nebude snadné odpovědět. Umožní nám však
získat přehled o našich slabinách a povede nás v úsilí o jejich odstraňování.
Věřím, že úsilí se časem vyplatí nejen ve větší jistotě pedagogů, ale především v menším výskytu ubližování mezi dětmi.1) Viz http://prevence-praha.cz/vyzkumy.
2) Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních
, čj. MSMT-22294/2013-1.