Vize školy - sdílená vize

Eger (2002) považuje za vizi jasně definovaný, realistický a věrohodný obraz toho, čeho chce škola v budoucnosti dosáhnout. Pokud je vize sdílená, pak pracovníky inspiruje, motivuje, koriguje a zároveň může být kritériem při hodnocení.

Zeptáte-li se však pedagogů, jakou vizi má jejich škola, ne vždy jsou ji schopni jasně formulovat. Jsou často oněmi pověstnými dělníky, kteří lámou kámen v kamenolomu, ale nevnímají, že jsou důležitou součástí stavby celé katedrály - určité vize, tedy něčeho dlouhodobě udržitelného, směřujícího k jasně definovaným cílům, ke kvalitě. P. Senge (2007) ve své knize Pátá disciplína uvádí, že jednou z poruch učení v organizacích je, „že většina vnímá sebe sama jako prvek systému, na nějž mají jen nepatrný nebo žádný vliv. V důsledku toho vnímají i svou odpovědnost, která je omezena hranicemi jejich pracovního místa.“. Murgatroyd a Morgan (1993) ve své práci o kvalitativním managementu na školách říkají, že pokud má být „vize efektivní, měla by být vizí náročnou, ale realistickou, měla by být jasně formulovaná, dobře zapamatovatelná, motivující pro ostatní lidi, hodnotově orientovaná, vizuální, mobilizující (vyžadující zapojení všech)“.

Vize by měla být klíčovým dokumentem budoucího směřování každé školy. Jak uvádí M. Pol (2003): „Práce s vizí se stává jednou ze základních podmínek dlouhodobějšího úspěchu lidí ve škole, ale i školy jako celku.“

Nebo také jak zmiňuje O. H. Kaldestad (In: Pol, 2009): „... smyslem školy je vize, zatímco učební plán je operací nebo konkretizací vedoucí k cíli.“

Základem by tedy měla být sdílená vize, která by ovšem měla reflektovat i osobní vize všech aktérů. Žák, rodič, učitel (stejně tak jako aktivní členové komunity) by měli umět popsat vizi školy a měli by i vědět, že se na ní mohou aktivně podílet. Pokud je vize školy sdílená, práce bývá pociťována jako smysluplnější a zároveň napomáhá růstu a soudržnosti pracovníků.

Pocit zodpovědnosti za svou, ale i společnou práci vede k tomu, že se každý snaží podat kvalitativně lepší výkon.

Sdílená vize je tak bezpodmínečně spojena s distribuovaným vedením uvnitř školy, které rozšiřuje možnosti pro to, aby lidé „brali školu za vlastní“. V důsledku toho jsou učitelé ochotnější osobně přispívat k procesům změny a zkvalitňování školy, což je v dnešní proměnlivé době nezbytné.

M. Pol (2003) uvádí, že „pracovat s vizí a zvládat tuto práci tak, aby šlo o relativně trvalý, otevřený a kolektivní proces - to lze bez nadsázky považovat za jeden z vrcholů manažerské práce ve školách“.

Základem formování vize školy je identifikovat všechny aktéry a aktanty, kteří jsou se školou provázáni. Jsou jimi: shareholders (podílníci), stakeholders (dotčení), decision makers (rozhodovatelé), experts outside (odborníci vně území), experts inside (odborníci uvnitř území), actants (objekty), communities (společenství) (Hynek a Svozil, 2007).

Je nutné pochopit cíle i motivy jednání daných aktérů. Je nutné znát strukturu, která vede k systému, rozeznat důležitost a nezbytnost, porozumět odlišnostem, které mohou vést k rozvoji i destrukci, opouštět své zažité představy, překročit vlastní bariéry ku prospěchu celku. Vize by měla zahrnovat oblast řízení, oblast pedagogickou a oblast komunitní.

Formování a naplňování vize stručně představíme na dvou příkladech - Základní školy Deblín a Základní školy Kunratice.

Na Základní škole Deblín bylo formování vize provázáno s nástupem nového vedení. Vize byla diskutována se zaměstnanci školy, žáky i širší komunitou - pracovalo se na sdílené vizi. Šlo o hledání společné cesty: kde jsme, kam jdeme, proč tam jdeme, co proto já sám i všichni uděláme.

Jak uvádí M. Pol (2003), práce s vizí školy může být chápána v několika modelech - jako práce s jednotlivými cíli nebo vize jako orientační síla.

Vize Základní školy Deblín má blíže k druhému modelu. „V tomto modelu se uvažuje o vizi jako o pomyslném bodu v budoucnosti, který je prioritně spojen s rozvojem školy. Specifické místo tu má vytváření vize. Silná a společná (sdílená) vize musí být pevně spojena s úkoly a cíli.“ (Pol, 2003)

Vize Základní školy Deblín vychází z loga tří prostupných kruhů, které symbolizují spolupráci školy, rodičů a širší komunity. V průsečíku těchto tří aktérů se nachází dítě jako ústřední objekt.

Motto školy „Trvale udržitelná učící se škola“ vychází z myšlenek P. Sengeho, které publikoval v knize Pátá disciplína, kde říká: „Základem je, že schopnost realizovat změny, inovace a zlepšení se nachází přímo uvnitř organizace.“ (Senge, 2007)

Spolupráce všech aktérů je založena na otevřenosti, důvěře, toleranci, respektu a sebereflexi. Je nutné si uvědomovat, že naplňování sdílené vize není možné bez proměny myšlení a přístupu daných aktérů. Dále, že naplňování vize musí být podpořeno dalšími kroky, jako je například zapojování se do dlouhodobých projektů, spolupráce s dalšími aktéry, např. univerzitami, neziskovými organizacemi, lokálními a regionálními partnery.

Klíčovým bodem v naplňování vize je práce s pedagogy. Je důležité, aby cítili svou osobní participaci na naplňování vize. Velmi efektivní jsou pravidelná setkávání s pedagogy a diskuze i práce na společných tématech (pravidelná týdenní setkávání, výjezdy s pedagogickým sborem na začátku a na konci školního roku).

Zásadní je rovněž stanovení osobních vizí a plánů každého jednotlivého pedagoga. Vize pedagogů (v našem případě Plán osobního pedagogického rozvoje) jsou diskutovány s vedením školy na začátku školního roku, jsou hledány průsečíky s vizí školy. Na konci roku je pak zhodnoceno, do jaké míry byly plány a vize pedagogů naplněny.

Na vedení školy je, aby vytvářelo bezpečné prostředí pro realizaci osobních vizí, tedy bezpečný osobní prostor, podporu a příležitosti ke sdílení a k participaci na vizi školy.

Komunita je pravidelně seznamována s dlouhodobou vizí i krátkodobějšími záměry školy a podílí se na nich. Setkání probíhají minimálně dvakrát ročně (na začátku a na konci školního roku) a pak dle potřeby, pokud je nutné prodiskutovat konkrétní otázky (např. zavádění slovního hodnocení, změna režimu výuky). Veřejnost má možnost se ke všem projednávaným záležitostem vyjadřovat, a podílet se tak na formování školy a edukačního procesu.

Pro potřeby realizace konkrétních aktivit je svolávána komunitní rada, která je tvořena zástupci školy, obce, zájmových organizací, žáků a dalších zainteresovaných subjektů (např. místní farář, pracovníci místního muzea apod.).

Snažíme se, aby žáci co nejvíce o svých potřebách mluvili, cítili možnost zapojovat se do rozhodovacích procesů, například prostřednictvím žákovského parlamentu, aby věděli, že jsou spolutvůrci naší otevřené školy pro všechny.

Škola přistupuje ke každému dítěti jako k jedinečné bytosti a snahou je individuálním a diferencovaným přístupem dosáhnout maximálního pokroku každého dítěte. Rodina by neměla determinovat úspěchy či neúspěchy žáka.

Individuální přístup k dětem je podmíněn podrobnou pedagogickou diagnostikou, která je primárním předpokladem efektivní práce pedagoga s dítětem. Probíhá v součinnosti všech pedagogů i poradenských pracovišť. Podpora dětí je rovněž propojena s rodiči (Klub přátel školy), jejichž činnost je jasně zacílená na děti, např. vyhlašování ceny Skokan roku (ocenění individuálního posunu žáka), podpora výuky rodilým mluvčím apod.

Vize školy je jedním z klíčových dokumentů školy, který školu charakterizuje a reprezentuje. Je proto důležité věnovat pozornost pravidelné evaluaci naplňování vize se všemi zainteresovanými. Společná setkání a diskuze jsou příležitostí, jak vizi naplňovat a dále rozvíjet.

Formování vize a její naplňování není lehký úkol a ne náhodou je umístěna na vrcholu pyramidy strategického plánování. Otevřenost a zainteresovanost všech aktérů, vytváření sdílené vize je základem pro její úspěšné naplňování. Právě školy s jasnou vizí mají největší potenciál se rozvíjet, neustále se učit a jsou rovněž schopny pozitivně ovlivňovat celý systém.

Cesta k vizím Základní školy Kunratice vychází z filozofie programu Škola podporující zdraví - z jejích tří základních pilířů, které jsou součástí Školního vzdělávacího programu pro ZV „KUK“ formulovaného v roce 2007. Jsou jimi:

Tato cesta vede přes vybudování školní kultury. Školní kultura se obvykle považuje za normativní klížidlo, kterým určitá škola drží pohromadě. Pol a kol. (2006) konstatuje: „Kultura školy totiž bývá odrazem toho, v co lidé věří, co považují za správné, určuje, co se ve škole vnímá jako možné či nemožné. Snahy měnit školu bez ohledu na stav její kultury nemívají šanci na významnější a dlouhodobější úspěch.“ Dále pokračuje: „Kultura školy není čímsi, co by snad šlo jednou provždy,správně nastavit’, je sice setrvačná, ale přece se mění v čase. Mají-li být školy dlouhodoběji úspěšné ve své práci, pak by měly být schopny udržovat vědomí o tom, kde se kulturně nacházejí a co to vlastně znamená pro potřeby a možnosti jejich rozvoje.“

Pokud splníme tyto základní podmínky, můžeme naše konání směřovat k jedné velké vizi. K jejímu formulování nám napomohlo zapojení do projektu „Pomáháme školám k úspěchu“, jehož hlavním cílem je, aby se každý žák uměl co nejlépe učit a aby mu bylo umožněno dosahovat při učení osobního maxima. U žáků tedy chce projekt rozvíjet kompetenci k učení a u učitelů schopnost individualizovat výuku.

Cesta ke sdílené vizi je proces, na jehož počátku stála práce celého pedagogického sboru. Na výjezdním setkání pilotních škol „Pomáháme školám k úspěchu“ v Hustopečích v srpnu 2011 s celým pedagogickým sborem se vygenerovala představa jakýchsi dílčích vizí, ke kterým se škola rozhodla směřovat. Bylo příjemné zjištění, že „hustopečské vize“ korespondují s vizemi a filozofií školy, které v Kunraticích zazněly již v roce 2007 při tvorbě Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání „Komunikace - Učení - Kooperace“ (KUK). I když v Kunraticích vždy mysleli na pedagogický rozvoj školy, teprve projekt „Pomáháme školám k úspěchu“ dal pedagogickému rozvoji školy nový rozměr - systém.

Významná jsou východiska, která díky projektu ovlivňují školní kulturu, a tím i klima školy: každý žák je pro nás důležitý, na každém učiteli záleží, učitelský sbor pracuje jako tým, sbor je veden pedagogickými lídry, sbor a vedení jdou za společnou vizí, ve škole i ve třídách panuje ovzduší pohody. Projekt podporuje jedinečnou pedagogickou dráhu ZŠ Kunratice a všech zapojených škol. Podporuje jedinečnou pedagogickou dráhu každého učitele, jeho svobodné a odpovědné rozhodování, ale i školu jako celek. Nástroji projektu jsou jak konkrétní formy podpory, tak vlastní plány pedagogického rozvoje školy i všech pedagogů. Tím je podporován rozvoj vzájemného učení učitelů, například prostřednictvím párové výuky, pedagogického konzultanta, interních mentorů nebo kurzů na míru podle potřeb školy i jednotlivců.

Je důležité si uvědomit, že vize školy vyžadují průběžnou revizi. S každým novým školním rokem je třeba pracovat na průběžném vyhodnocení a hledat odpovědi na otázky: jsou stávající vize ještě aktuální, platné a sdílené? Potřebujeme hledat vizi vyšší, ke které stávající směřují?

Průběžné kladení otázek a hledání odpovědí umožňuje přemýšlet o vývoji vize - o případných zlepšeních i propadech, o proměnách i dalším směřování.

Například v oblasti pedagogického rozvoje je zaznamenáváno zlepšení díky přenosu kompetencí, se kterými roste odpovědnost lidí a sílí vnitřní motivace ke změně. Lidé se cítí jako větší odborníci, jsou schopni své poznatky předávat dále. Rovněž v oblasti kvality vzdělávání je možné zaznamenat pokrok, zejména díky individuálnímu přístupu k žákům, což umožňuje dosáhnout osobního maxima u každého z nich.

Od „hustopečských vizí“ se škola dostala ke sdílené vizi projektu „Pomáháme školám k úspěchu“: jsme přesvědčeni, že každý žák se může díky naší pomoci denně naplno učit a zažívat úspěch. Cesta ke sdílené vizi je proces. Tato vize se však nikdy nemůže naplnit, pokud nebude podporována funkční školní kulturou.

Oba příklady práce s vizí se shodují na tom, že jejich formování a naplňování je cestou ke kvalitě školy. Aby byla tato cesta úspěšná, je třeba pracovat na kultuře školy a vytvářet bezpečné prostředí pro pedagogy a žáky, ve kterém každý směřuje k maximálnímu individuálnímu pokroku. Pro úspěch je důležité pravidelné vyhodnocování naplňování vize a diskuze nad dalším směřováním.