Strategický plán rozvoje gramotnosti v oblasti sociálních médií podle EUN

Možná že někdo bude souhlasit i s názorem, že k technologické výchově by škola nějakým způsobem přispět měla. Většina učitelů si ale hned řekne, že se jich taková výchova netýká, že ji mají na starost informatici (se dvěma hodinami na celých devět ročníků ZŠ). To je evidentní nesmysl. Všichni tak nějak tušíme, že se technologická výchova týká nás všech. S digitálními přístroji pracujeme všichni a pořád, ovlivňují náš život (well-being), umožnují přístup k informacím a ke komunikaci s lidmi. Schopnost ovládat je nachází uplatnění skoro ve všech oborech lidské činnosti, tedy přeneseně též v celé školní výuce napříč předměty. Potřebné schopnosti učitelů jsou popsány např. v Evropském rámci digitálních kompetencí pedagogů (DigCompEdu¹⁾).

Potíž spočívá v tom, že zatím přesně nevíme, jak na to. Neumíme ve školách vytvořit prostředí, v němž se přístroje využívají smysluplně a ku prospěchu žáků. Zákaz jejich použití je v tomto smyslu jen přiznáním porážky a neschopnosti. Ve skutečnosti nám navíc nejde jen o to, co žáci se svými přístroji dělají ve škole, ale i mimo ni.

Je zřejmé, že se nemůžeme obejít bez nějakého návodu, jak postupovat. V této věci nám na pomoc přispěchal European Schoolnet²⁾ (EUN), který ve své Academy³⁾ otevřel kurz Social Media Literacy for Change⁴⁾, který je založen na výstupech stejnojmenného projektu (sml4change⁵⁾). Zabývá se podstatnou složkou digitální gramotnosti, tou, která má zásadní vliv na to, co děti se svými přístroji dělají, a sice gramotností v oblasti sociálních médií (budu používat anglickou zkratku SML). Kurz měl pět modulů. Podívejme se, co je jejich obsahem.

Kurz SML definuje jako „[s]pecifický soubor technických, vědomostních a emocionálních schopností, které jsou třeba k využití sociálních médií, k vyhledávání informací, ke komunikaci a k tvorbě, to vše v kontextu pracovním i sociálním“.⁶⁾ Převzal tedy definici moderních digitálních knihovníků. K dalšímu studiu doporučuje materiály Common Sense: News and Media Literacy⁷⁾.

Strategické plánování popisuje cestu z bodu A do bodu B v určitém časovém horizontu. Shodli jste se na tom, že chcete ve vaší škole plošně zvýšit dosud nízkou gramotnost v oblasti sociálních médií? Pak je to úkol, pro jehož realizaci se právě takový strategický plán vysloveně hodí.

K obecným vlastnostem strategií patří skutečnost, že není možné vytvořit univerzální znění platné pro všechny školy. Je nutné je přizpůsobit konkrétním podmínkám – úrovni stávajících kompetencí, vizím budoucnosti, názorům celé komunity apod. Je vhodné začít analýzou současného stavu (SWOT⁸⁾) a počítat s tím, že během realizace bude třeba plán přizpůsobit měnícím se podmínkám.

Je velmi důležité nejprve dokonale poznat situaci ve vaší škole a na tomto základě začít plánovat. Jinak by se snadno mohlo stát, že se nepodaří správně identifikovat překážky a naplánované kroky nebudou mít žádaný efekt. Proto je nutné, aby postup i dopad vaší strategie byly měřitelné.

Druhou základní podmínkou úspěchu je zapojení všech – vedení, učitelů, žáků (včetně hendikepovaných) i rodičů. Tento nesnadný úkol má svou metodiku nazvanou „celoškolní přístup“ (whole-school approach), jehož definici lze nalézt např. na webu UNESCO International Bureau of Education⁹⁾. Detailnější rozpracování je k dispozici v podpůrných materiálech pro vedení evropských Erasmus a eTwinning projektů.

Podstatou úspěchu je celou školní komunitu opravdu zapojit, tj. umožnit všem podílet se na nasměrování strategie a na její realizaci. Aby nedošlo jen k jednosměrné komunikaci, je třeba obsah přizpůsobit zájmům zúčastněných (především žáků) tak, aby řešené problémy mohli považovat za vlastní. Viditelným indikátorem správného postupu je soustavná všestranná komunikace a zpětná vazba od všech výše jmenovaných skupin.

Pro vlastní tvorbu SML strategie kurz doporučuje použít metodu SMART¹⁰⁾ (zkratka je složena z prvních písmen anglických pojmů specific, measurable, achievable, relevant, time-based). Účastníci projektu sml4change měli za úkol nejen takovou strategii navrhnout a realizovat, ale také proces popsat. Kurz odkazuje na několik takových výstupů.

Výsledkem přípravné fáze by měl být strategický dokument popisující školní opatření na podporu gramotnosti v oblasti sociálních médií, s nímž všichni souhlasí.

Strategický plán musí pochopitelně obsahovat popis konkrétních aktivit včetně toho, co, kdo, kdy a proč má dělat. Proč je snad docela zřejmé, kdo vyplyne z kontextu, kdy si musíte určit sami. Podívejme se na pár příkladů odpovědí na otázku :

Je zřejmé, že toto jsou jen některé z mnoha aktivit, které můžete v rámci své strategie realizovat. Ideálním postupem je na začátku uspořádat brainstorming a vymyslet si činnosti vlastní.

Evaluace strategie je věc zásadního významu. Nejen proto, aby zajistila kladný postoj okolí a nadřízených, ale hlavně proto, aby ukázala, co je třeba změnit a dělat jinak. Proto nestačí použít kvantitativní nástroje, je nutné nasadit též kvalitativní. K těm prvním patří v našich projektech a výzkumech tak často používané dotazníky, k těm druhým pak např. řízené rozhovory (interview či focus group), které ale vyžadují určité zkušenosti a je mnohem náročnější je objektivně zpracovat.

Evaluace musí dodržet určitý postup. Musí být od počátku integrována do návrhu vaší strategie (SMART). Již zde by se měla objevit informace o tom, co se bude hodnotit (indikátory úspěšnosti), kdo tak bude činit a jakými nástroji. Typickým navrhovaným indikátorem může být např. „zvýšení povědomí žáků o rizicích sociálních medií“ nebo „zlepšení schopnosti učitelů využívat sociální média ve výuce“. Je třeba si též hned na začátku říci, jak budou výsledky zpracovány a k čemu budou výstupy využity.

Hlavní část hodnocení se samozřejmě dělá na konci sledovaného období (SML strategie ve skutečnosti nikdy úplně nekončí). Je třeba si klást takovéto otázky:

Zajímavým nástrojem pro autoevaluaci školy, vycházejícím ze standardu Evropské komise DigCompOrg, je nástroj SELFIE¹²⁾, který komplexně hodnotí úroveň školy z pohledu integrace technologií. Vytváří jakýsi hodnoticí ekosystém, který kontroluje SELFIE koordinátor školy (většinou totožný s ICT koordinátorem). Jeho úkolem je v rámci své školy definovat skupinu učitelů, žáků a zástupců vedení, kteří se do hodnocení zapojí (tedy podstatnou část školní komunity). Těm pak vybere z existujícího předvoleného seznamu otázky, z nichž některé mají přímý vztah k SML. Pro potřeby hodnocení školní SML strategie je důležité, že lze též přidat vlastní, specifické otázky. Výsledky se ukládají anonymizovaně na servery EK. Po ukončení časového období pro vyplnění získává škola komplexní zprávu s dokonalým automatickým statistickým zpracováním výsledků.

Kvalifikovaně vyhodnotit realizaci SML strategie školy, zvláště má-li být též kvalitativní, je poměrně náročné. Kurz k dalšímu studiu doporučuje např. článek Toma Wrighta z projektu Cascade. Za vhodné autor považuje též zapojení externích expertů, které se objevuje i v obecných doporučeních.

Chcete-li si udělat představu, jak SML strategii naplňovaly školy účastnící se projektu sml4change, podívejte se na toto video IES Rojas: Social Media for Change¹³⁾.

Je zřejmé, že tento můj stručný výtah obsahu projektu sml4change a následného kurzu EUN Academy k realizaci strategie rozvoje gramotnosti v oblasti sociálních médií nestačí. Snad vás alespoň pomůže nasměrovat a podnítí vás k tomu, abyste se o tuto problematiku spolu s pedagogickým sborem (především však s ICT koordinátorem a metodikem prevence) na vaší škole začali zajímat.