Jednou z priorit Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ je vedle proměny obsahů a forem vzdělávání i nastavení rovných příležitostí ve vzdělávání. Bohužel i přes významný posun (řada bariér formálních i neformálních byla již odstraněna) jsou nerovnosti ve vzdělání přetrvávajícím rysem naší vzdělávací soustavy, včetně jejích regionálních specifik. A současně jedním z jejích dlouhodobých problémů, který se nepodařilo v předchozích letech vyřešit.
Regionální disparity v regionálním školství
Česká republika i nadále patří mezi státy s výraznou závislostí dosažených vzdělávacích
výsledků na sociálním statusu rodičů
, značnými rozdíly mezi výsledky žáků
z různých škol i regionů
a s
nízkou mezigenerační mobilitou
ve vzdělávání, jež je způsobena nízkou schopností vzdělávacího systému vyrovnávat sociální status rodiny a motivovat žáky k dosažení vyšších stupňů vzdělání. Důsledkem toho je relativně vysoký počet žáků, kteří na konci základní školy dosahují ve