• Oblíbené
  • Poznámka

Mise Lombok aneb Šíříme finanční gramotnost do celého světa

Vydáno:

S výzvou letět na Lombok učit a hlavně pomoci koncepčně uchopit výuku finanční gramotnosti na tamních školách přišel jeden z našich mnohaletých podporovatelů. A protože znal dlouhodobé vize yourchance, nabrala jeho výzva rychlý spád k realizaci. Bylo to o to snazší, že místní síť škol Kintari vybudovala Češka Jana Wolfová. Den po dni je možné tuto cestu sledovat v knížce Mise Lombok.

Mise Lombok aneb Šíříme finanční gramotnost do celého světa
Jana
Merunková
spoluzakladatelka a ředitelka yourchance, o. p. s.
Na první cestu do Indonésie jsme se vydaly ve dvou. Naším cílem bylo zmapovat potřeby, zhodnotit situaci a ověřit si použitelné metody výuky.
Věděly jsme, že budeme pracovat se třemi věkovými kategoriemi: menší skupinka dětí na úrovni 1. stupně ZŠ, skupina ve věku 2. stupně ZŠ a výběrová třída teenagerů. Vezly jsme si proto notnou zásobu tištěných materiálů, ale i mnoho „cenností“, jako byly suvenýry s motivy Prahy a České republiky. Ty jsme podle předpokladu využily při hrách a kvízech. Zuzana Chlumská navíc výstupy této cesty a další spolupráci na projektu využije ve svém doktorandském studiu, kde se věnuje tématu finanční gramotnosti v mezinárodním kontextu.
Lombok je nádherné místo plné slunce a kokosů, ale hlavně tu žijí vstřícní, ochotní, uctiví a pohostinní lidé. Děti mají chuť učit se a vnímají vzdělání jako nutnou podmínku úspěchu v rychle se měnící společnosti. Dokladem toho je i fakt, že na naše kurzy chodily ještě před oficiálním zahájením školního roku.
Většinou jsme učily se Zuzkou v tandemu. Našly se ale dny, kdy ona učila mladší děti a já ty starší. A pak tu byla třída Fantastic. Studentky, které ji navštěvují, dostávají stipendium, aby se skutečně mohly věnovat svému vzdělání. Přestože indonéské zákony vzdělávání starším dívkám umožňují, na malých ostrovech je stále bráno jako projev vysoké míry emancipace. Ve třídách jsme měly děti spíš z chudších poměrů, ale bylo i pár těch, které si žijí na místní poměry dobře. Lidé v Lomboku jsou obecně dost chudí. Kuta, kde jsme vyučovaly, je přímořské město, kde se po plážích procházejí buvolí stáda, lidé se živí rybolovem, výrobou sarongů, děti prodávají náramky z korálků nebo mušlí – na rozdíl od vnitrozemí, kde se pěstuje ve velkém rýže. Ve vnitrozemí jsou chudé chýše pastevců vidět velmi málo. Ale tam jsme se byly podívat jen na výletě.
Jak jsem již zmínila, naše působení bylo spíš mapovací cestou. Koncepční práce nás teprve čeká. Na úvod bylo potřeba zažít něco na vlastní kůži, abychom nepsaly nic od stolu. Aktuálně probíhají online konzultace s některými učiteli a připravuje se cesta dalších lektorů na Lombok, tentokrát s jasným měsíčním programem vzdělávání dospělých, kteří se musejí rychle zorientovat ve společensko-hospodářských změnách, které už teď zásadně ovlivňují jejich schopnost zajistit obživu rodině. Tématem bude finanční gramotnost, podnikavost a uplatnění na trhu práce. Plánované jsou i konzultace pro začínající podnikatele. To může yourchance nabídnout díky tomu, že ve svém expertním i lektorském týmu má lidi, kteří podnikají v různých oborech.
Největším zadostiučiněním pro nás byla závěrečná hodina v každé třídě. Asi polovinu z ní jsme věnovaly otázce: „Co jste si z našeho kurzu odnesli pro sebe?“ I malé děti byly schopné říct pár věcí, jako pravidlo 70-20-10 (70 % peněz na živobytí a školu, 20 % na zbytné věci a zábavu, 10 % šetřit). U starších dětí to byly složitější principy tvorby rozpočtu, stanovování si cílů, příběhy lidí, které jsme uváděly jako příklady. Dívky z Fantastiku dostály svému jménu. Byly schopné přemýšlet v širokých souvislostech, mluvit o svých ambicích, uvažovat o situaci svých rodičů, reflektovat změny, které ostrov čekají, a uvažovat o tom, jak situace využít.
Daly jsme slib, že na Lomboku pomůžeme vybudovat
public business library
. Vnímáme jako velmi důležité, aby mladé generaci byla k dispozici literatura o leadershipu, financích, řízení času a stanovování priorit, o vztazích a komunikaci… Tady jsme si uvědomily, jako moc tohle chybí i na českých školách. Ale na Lomboku jsme viděly, že i ti nejmenší se snaží komunikovat anglicky. Starší a největší mluvili dobře. Vidím zde možnost poučení i pro české školství. Naši žáci by měli být mnohem víc vystaveni nutnosti komunikovat v angličtině.
V Česku máme krásné třídy, které splňují všechny hygienické standardy, bezpečnostní předpisy a technické nároky. Podmínky na ostrově byly polní. Seděli jsme všichni na zemi pod přístřeškem, s kolegyní jsme psaly trochu vyschlými fixami na nesmírně starou tabuli. Ale touha dětí se učit a ochota učitelů přijímat děti, jaké jsou, vidět jejich přednosti, hodnotit jejich posun individuálně byly neskutečné. Asi nejvíc mi utkvělo přesvědčení dětí, že ve škole je potřeba diskutovat a chybovat, abychom nedělali chyby v životě.

Sdílení dokumentu

Poznámka k dokumentu