7. listopadu 2019 proběhla konference k představení textu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Dokument bude sloužit jako základní podkladový materiál pro tvorbu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Samotný text je dostupný na stránkách MŠMT a je určený k veřejným připomínkám. Účelem této stati tedy není jej zkráceně reprodukovat, ale spíše se zamyslet nad smyslem podobných dokumentů a také přiblížit pozadí a kontext práce na dokumentu, tedy jak vznikal a k čemu by měl a neměl sloužit.
Jak vznikal a k čemu bude dokument Hlavní směry vzdělávací politiky do roku 2030+
prof. PhDr.
Arnošt
Veselý
Ph.D.
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
K čemu jsou strategie dobré a potřebujeme je vůbec?
Život rychle utíká. Blíží se rok 2020 a s tím končí i účinnost Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Proto MŠMT na konci roku 2018 zahájilo přípravu nové Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ („Strategie 2030+“). Řada učitelů a ředitelů si přitom přirozeně klade otázku: K čemu jsou podobné dokumenty dobré? Názory učitelů a ředitelů v tomto kolísají mezi dvěma extrémy. Na jedné straně existuje názor, že řízení školství je nekoncepční a chybí mu jasně stanovené dlouhodobé priority1). Na straně druhé panuje poměrně rozšířený názor, abych citoval výrok z jedné internetové diskuse, že strategie jsou vždy jen „kecy v kleci“.
Skutečnost je někde mezi tím. Kritici mají pravdu v tom, že žádná strategie a žádný dokument sám o sobě za nás nic nevyřeší, a to i kdyby byl sebegeniálnější. Jak víme všichni i z běžného života: to, že si napíšeme „to-do list“ a naplánujeme si, co, jak a kdy uděláme, rozhodně neznamená, že to také uděláme a že to uděláme dobře… Přesto si takové seznamy vytváříme. Pomáhají nám utřídit si, co je podstatné a co nikoli a jak efektivně zorganizovat splnění položek na seznamu. Občas se pak do takových seznamů podíváme, abychom se ujistili, zdali jsme na něco důležitého nezapomněli. Když si takové seznamy vytváříme, zpra