Jaroslav Jirásko. Do června jsme ho znali jako ředitele ZŠ Bělohrad, viceprezidenta Asociace ředitelů základních škol a zakládajícího člena Učitelské platformy. Jeho novou rolí je vést tým jako koordinátor Středního článku podpory škol a zřizovatelů pro okres Semily. Dlouhodobě
a systematicky se snažil měnit konzervativní pohledy na vzdělávání a usiloval o moderní, progresivní, inovativní a otevřené školství. V Řízení školy byl „častým hostem“, a protože se spolu při různých příležitostech potkáváme už hezkých pár let, dovolím si i v rozhovoru zůstat u tykání. Ve svých aktivitách už dávno překročil práh své školy a bylo zajímavé povídat si o motivaci, naději a plánech…
Máme za sebou školní rok, o kterém se mluví jako o divném, nestandardním, náročném, vymknutém z kloubů… Přinesl také něco dobrého?
Samozřejmě. Určitě neřeknu nic nového, když podtrhnu všeobecné posílení digitálních kompetencí a akceleraci digitalizace mnoha činností, které školy vykonávají. Období distančního vzdělávání ale také ukázalo, jaký obrovský potenciál má učitelská a ředitelská komunita v oblasti vzájemného se učení. Naprostá většina učitelů a ředitelů se nedobrovolně ocitla v situaci, kdy vzájemná pomoc, sdílení a učení byly tím zásadním pro profesní obstání v období distanční výuky. Vznikla obrovská učící se komunita. Přeji si, aby učitelé z