Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Zkušenosti s uzavřením škol i distančním vzděláváním

Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Řízení školy

V květnovém vydání časopisu Řízení školy bude věnován velký prostor uzavření škol, distančnímu vzdělávání a všemu, co tato zajímavá doba přináší. Dovolte utřídění názorů převážně ředitelů škol, kteří se podělili o svoje zkušenosti…

Nikoho z nás před pár týdny nenapadlo, co budeme nyní prožívat. Najednou jsme v situaci, kdy se běžné věci staly nedostupnými, a naopak něco dříve nepředstavitelného se stalo každodenní realitou. Školy jsou zavřené, dětem chybí každodenní kontakt s jejich vrstevníky, rodiče zjišťují, že tak často znevažovaná učitelská práce vůbec není jednoduchá.

Rychlé reakce v době, kdy bylo informací málo

Později bylo mnoho zbytečné kritiky, co měly školy dělat, jak reagovat, ale vzpomeňme na začátek, kdy skutečně nikdo nic nevěděl…

„Pokud pamatujete, situace se měnila každou minutou, zpřísňovaly se podmínky, nikdo se nechtěl moc potkávat, někteří se vraceli ze zahraničí a měli nařízenou karanténu, někteří neměli, ale chtěli raději zůstat doma. Shodli jsme se, že se sejdeme v malých skupinkách (ideálně předmětové party), dáme hlavy dohromady a vše sneseme zpět ke mně jako řediteli.

Brzy jsme si založili pro všechny pedagogy také WhatsApp skupinu na sdílení rychlých tipů, ale i receptů, vtípků a osobních fotografií, která nás dodnes drží v optimistické náladě.“

Přitom školy to oficiálně věděly mezi posledními…

Nemohu zavřít školu na základě textu na seznam.cz. Ano, vím, že to bylo i na Facebooku, ale je skutečně nutné vyčkat na stanovisko ministerstva - to dorazilo později také, tudíž od středy zavíráme. Vyvstává logický dotaz: Co budeme dělat…? Všichni přirozeně očekávají, že já vím, a já skutečně nevím. Sděluji kolegům -  Zítra do práce nechoďte, konejte činnost související z domova a vyčkejte na podrobnosti, ozvu se během středy. S čím se ozvu, zatím vůbec netuším.“

Zkraje šlo o vytvoření rámce, základního obrysu práce v nových podmínkách.

„Proto jsme se shodli na tom, že máme tři základní premisy. Vše, co budeme dělat, musí dávat smysl. Jakákoliv instrukce jdoucí k rodičům či k žákovi musí být pochopitelná, srozumitelná a přehledná, nebudeme se ukvapovat, necháme si čas a přidávat nové druhy práce budeme postupně.“

Rozdíly se prohlubují

Velice rychle si školy začaly uvědomovat, že tato doba zvýrazní rozdíly mezi dětmi a jejich rodinami – připojení na internet, vybavení, podpora rodičů, ale i věci, o nichž moc nechceme slyšet – chudoba rodin, peníze, hlad dětí (obědy zdarma jich zase nečerpalo tak málo…). Důležité bylo zjistit za pochodu co nejvíce informací o všech dětech a jejich podmínkách.

„Při mapování situace v rodinách třídní učitelé zjistili, že některé rodiny se ocitly ve velmi obtížných životních podmínkách, a to napříč profesemi a vzděláním. O práci přišla ze dne na den tlumočnice samoživitelka i taxikář – živitel početné rodiny. Další rodině hrozí ukončení nájemní smlouvy a rodině se třemi dětmi nezbývají finanční prostředky na jídlo, a tak získává potraviny z potravinové banky. Je pochopitelné, že v těchto podmínkách je vzdělávání v té podobě, jak ho většinově známe, nerealizovatelné. Učitelé se obracejí na organizace, které pomáhají rodinám v nouzi, poskytují jim právní poradenství, doučování v rodinách a další.“

„Třídní učitele jsme se zástupkyní instruovali: Vytvořte si seznam dětí ohrožených neúspěchem při tomto způsobu vyučování (např. slabé rodinné zázemí, nepodpora, nedostatek intelektu, nepřítomnost rodiče doma – např. záchranáři – anebo třeba i více sourozenců či malý byt).“

„Nezapomínejme také, že na druhé straně školy na dálku jsou i děti a rodiny, které z mnoha důvodů nemají na domácí výuku podmínky. Třeba nemají pracovní stůl. Nebo knihovnu. Nebo nůžky, barevný papír a čtvrtky. Nebo jsou cizinci.“

Dosud nezazněla jiná informace – rozdíly jsou i mezi učiteli. Nejen ve schopnostech či ochotě rychle reagovat, ale i ve vybavení. Starší telefony s malými tafiry, počítač bez kamery či zvukové karty – o těchto věcech je také potřeba mluvit.

Spolupráce napříč skupinami

Lépe by fungovala jistě tam, kde byli lidé zvyklí spolu otevřeně komunikovat. Nejen ze školy ven, stejně tak uvnitř školy. Ukázalo se, že tolikrát popisované sdílení pedagogického procesu, informací, způsobu práce či zadávání úkolů nejsou prázdné termíny.

„Rodiče se stali ještě významnějšími partnery při vzdělávání svých dětí, než tomu bylo dříve, proto je dle mého názoru komunikace s nimi jedním z důležitých pilířů vzdělávání v tomto čase.“

Spolupráce mezi učiteli nikdy nebyla lepší, spolupráce s rodiči také ne, a když vidím, že i učitelé 65+ instalují statečně všechny aplikace, učí se sami za pochodu, online vedou třídu prvostupňových žáků, vysílají, sdílejí a virtuálně komunikují, cítím skutečně hrdost. Naše školství stojí na silných lidech, nevzdáváme se, učíme a společně to prostě zvládneme.“

„Rozdíl mezi prvním a druhým stupněm je výrazný především v digitálních dovednostech žáků, a čím nižší ročník, tím více se zapojují rodiče (a tím pádem se musí dávat velký pozor, aby pracující rodiče nebyli přetěžováni a školu s dětmi zvládali).“

Sjednocování požadavků

Po nalezení optimálních komunikačních kanálů přišel další uzlový moment – hledání stejného či podobného nástroje, ošetření přetěžování žáků a sdílení poznatků uvnitř pedagogických týmů.

„Poměrně brzy se podařilo nastavit komunikaci se žáky a rodiči a začaly se hledat sjednocující cesty. Jednalo se o dva směry: sjednotit výuku v jednotlivých ročnících v rámci předmětů a také zajistit objem učiva, který je pro žáky (a často i rodiče) akceptovatelný.“

„Zároveň jsem prosazovala jednotný systém, nechtěla jsem, aby každý učitel používal něco jiného a hledal svoji individuální cestu, to by pak znamenalo další zátěž pro žáky i rodiče, nutnost sledovat mnoho aplikací a komunikačních kanálů.“

Učitelé se i v době uzavření škol scházeli osobně či online a uvědomovali si nezbytnost výměny informací…

„Výsledkem setkání pedagogů bylo mnoho vzájemné inspirace k vedení výuky i úprava nastavených pravidel (dávání zpětné vazby žákům, využití týdenních plánů a portfolií, diskuse o formách získání zpětných vazeb od rodičů, využívání nástrojů podpory atd., abychom zachovali transparentnost a měli ve všech třídách k výuce pokud možno jednotný přístup.“

„Dále jsme ve škole zavedli sdílený dokument, do kterého jsme zahrnuli poznámky z ohlasů a připomínek všech učitelů – co děláme, co nás tíží, jak jsme vyřešili nějaký problém. Do něj mají přístup všichni, a mohou tak reagovat na jednotlivé podněty nebo se jen nechat inspirovat.“

Práce doma a její hodnocení

Jak hodnotit práci žáků doma? A lze to vůbec? Tyto otázky se objevily záhy. Učitelé začali v týmech diskutovat o tom, je-li vůbec hodnocení nutné a smysluplné. Klasické vzorce a postupy najednou přestávaly platit.

V první chvíli došlo na hodnocení práce doma, kdy se vůbec nemusí jednat o práci dětí…

Na hodnocení je čas. Stejně nevíme, jak to vlastně s hodnocením domácí práce je. Nejspíš nijak. Proč chceme vlastně dávat známky za domácí práci? Komu? Poskytujme zpětnou vazbu a formujme. Až přijdeme do školy, můžeme zase hodnotit školní práci.“

„Smyslem není zadávat, přetěžovat, ale udržet v této mimořádné době silnou emoční vazbu dětí se školou, uchovat sounáležitost učitele a žáka. Vše máme založeno na samostatnosti, odpovědnosti dítěte. Nejde nám o výsledky, ty jsou statické, pomíjivé. Jde nám vždy o vytvoření vazby dítěte k činnosti – k učení! Žáky hodnotíme pouze za úkoly, které vypracovali. Vyučující používají převážně formativní způsob hodnocení, ukazují žákům cesty a poskytují zpětné vazby.“

„Ruku v ruce s tím se znovu otevírá téma hodnocení. Když zadám kreativní úlohu, kde děti mohou odpovědět různě, mám vůbec právo pak jejich práce porovnávat?“

Co s tím?

„V plné nahotě a v přímém přenosu do obývacích pokojů se dnes ukázalo, že dostatečné digitální dovednosti pro řízení výuky na dálku má jen část učitelů. Ostatní teď mají problém. Ve skutečnosti ale čelíme spíše jiným problémům a současná situace přináší i netušené příležitosti.“

„Zásadní výzvou dneška je pro učitele nutnost změnit zaběhlé způsoby vzdělávání v nových podmínkách, a to během bezprecedentně krátké doby. Přenést tradiční výuku ve stejné podobě do prostředí online totiž nejenže není efektivní, ale často to ani nelze. Příprava na digitální výuku musí být pečlivější, stále při ní objevujeme nové věci, online nástroje se neustále vyvíjejí, takže ani již dříve vyzkoušené výukové aktivity nemusejí fungovat, v digitálním světě trvá většina aktivit déle, učitel zpravidla nemá bezprostřední zpětnou vazbu o postupu žáků… Online výuka je prostě jiná a návyky získané výukou vedenou v prostředí školní třídy jsou přenositelné jen omezeně."

Hodně fb skupin se začalo strefovat do škol a učitelů, že distanční vzdělávání nezačalo okamžitě… Ale skutečně právem?

„Hlavní úsilí, které jsme dříve v základních a středních školách investovali do digitálního vzdělávání, směřovalo primárně do používání technologií při přípravě na výuku a především přímo ve výuce. Primárně tedy ve škole v době, kdy se v jedné místnosti nachází učitel společně se svými žáky. Nikoho dříve nenapadlo, že se někdy dostaneme do situace, kdy budou děti zcela izolované ve svých domovech a učitel k nim nebude mít fyzický přístup.

Přípravu učitelů základních a středních škol pro vedení čistě distanční výuky jsme nikdy neplánovali.“

„Současně jsme až dosud slýchali stesky o nízké prestiži učitelské profese a nedocenění náročné práce učitelů v očích veřejnosti. Nyní se pedagogové na všech úrovních mají možnost zviditelnit a prokázat své faktické kvality. Okolnosti, kdy množství rodičů zůstává se svými dětmi do věku 13 let doma, umožňují veřejnosti sledovat práci učitelů pod drobnohledem. Současně rodiče sami na vlastní kůži zažívají, jak obtížné, časově náročné a vyčerpávající je dětem zabezpečit odpovídající vzdělávací podněty, a s očekáváním se obracejí právě k učitelům. Součinnost školy a rodiny nikdy nebyla aktuálnější.“

Nadhled na závěr

Ředitelkám a ředitelům nechybí nadhled, a to je moc dobře. Nikdo z nich nebyl na tuto situaci připraven, ale z uvedených příkladů je vidět nadšení a snaha pokračovat ve vzdělávání dětí, jak jen to je nejlépe možné. Požadavek, aby ředitel byl lídrem pedagogického procesu, opět dostal další jasné argumenty.

„A také potřebuji v nejbližší době vybrat nového pana školníka a paní sekretářku… Jak tohle udělat na dálku? Už aby škola začala a já si trochu orazil. :)“

„Konečně ty telefony k něčemu jsou, mnohé školy je vzaly na milost a snad přemýšlejí o tom, proč je vlastně zakázaly.“

„Lepší příležitost pro dělání chyb asi mít nikdy učitelé nebudou. A to za trochu experimentování stojí.“

„A pak je tu ještě jeden přínos – nikdy se tolik dětí do školy netěšilo tak jako dnes.“

Zdroj: Pro časopis Řízení školy a pro Řízení školy online PhDr. Václav Trojan, Ph.D.


Diskuse - Počet příspěvků: 0