Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Sledujme, zda děti při distančním vzdělávání nestrádají

Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Redakce Řízení školy

Současná situace není jednoduchá pro nikoho z nás. Začínáme si uvědomovat, jak velký má na naše životy vliv vzdělávání a škola. A to ať už jsme v roli rodiče, učitele, dítěte, nebo jako zástupci široké veřejnosti.

I po více než roce plném vládních nařízení a neustálých změn v podobě vzdělávání se stále objevují nové skutečnosti a příběhy, které mnohé z nás překvapují a přibližují nás k realitě rodin, jejichž každodenní život pro nás byl doposud spíše neznámý. Rodiny a děti potýkající se již dříve s překážkami ve vzdělávání se nyní musejí vypořádat s velkými a poměrně častými změnami. Ty většinou nejsou nastaveny tak, že by s obtížemi těchto dětí a rodin předem počítaly a snažily se jim předejít nebo alespoň zmírnit jejich dopad. Navíc také přibývají rodiny a děti, kterým současný způsob distančního vzdělávání v kombinaci s působením dalších změn ve společnosti působí značné komplikace. Takto ohrožené může být podle odhadů odborníků jedno z deseti dětí v republice. Někteří předpokládají, že je tento poměr ještě vyšší a bude nadále vzrůstat.
Řízení školy onlineObtíže těchto dětí mají již nyní dopad na celou společnost. Dokud se nám nepodaří zajistit adekvátní podporu všem zasaženým, bude se tento dopad dále zvyšovat. Jedná se nejen o snižování úspěchů dosažitelných ve vzdělávací a pracovní oblasti, ale především o důsledky stresu a vlivu negativních zážitků na psychiku a chování dětí.
Pokud je stres působící na dítě nezvladatelný anebo přichází v neočekávaných intervalech, způsobuje zcitlivění nervové soustavy. Reakce dítěte na tyto podněty pak bývají přehnané a z našeho pohledu často neadekvátní.
Při dlouhodobějším působení je dokonce negativně ovlivněn samotný vývoj nervové soustavy, především některých mozkových center dítěte a struktury nervových spojů. I pokud je stres krátkodobý, může výrazně ovlivňovat chování dítěte a zvyšovat pravděpodobnost budoucího rizikového chování (jako je například zneužívání návykových látek) a obtíží v sociální oblasti, rozvoje psychického onemocnění a také některých závažných nemocí. Důsledky zvýšení zmíněných rizikových jevů ve společnosti na systém zdravotní a sociální péče, případně na zvyšování kriminality se poté dotknou každého nezávisle na tom, z jakých sociálních poměrů pochází.
Dítě má ve svém prostředí mnoho faktorů ovlivňujících jeho vývoj. Jedná se především o nejužší i širší rodinu, sociální kontakty rodiny a dítěte, školu, širší společnost a obecně celé prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. V průběhu vývoje se mění poměr, v němž tyto faktory na dítě působí. Jistě si vzpomeneme, že ve velké části našeho dětství a dospívání hrála škola významnou roli. Bylo to místo, kde jsme se setkávali s přáteli a kde jsme trávili občas i více času než v samotné rodině (vyjma spánku). Škola tak měla zásadní vliv na náš vývoj. Náš vývoj také velkým dílem ovlivňovali rodiče, sourozenci, prarodiče, tety, rodinní přátelé a další. V řadě případů dnes není rodinná situace vůbec jednoduchá a vývoj dítěte tak může být ohrožen mnoha negativními jevy. Je proto velmi důležité, aby učitelé v současnosti o to více sledovali projevy dítěte a jeho okolí. Právě pedagogové jsou tím, kdo může dětem co nejdříve zajistit vhodnou pomoc, využít značný vliv školy na dítě a snažit se i ve spolupráci s dalšími odborníky podporovat vývoj dětí nejen ve vzdělávací, ale také psychické a sociální oblasti. Když si představíme situace, ve kterých se některé děti bohužel ocitají, uvědomíme si, že tyto děti často nemají ve svém životě jiné stabilní a podporující osobnosti, než jsou jejich učitelé.
Obtíže, s nimiž se děti a rodiny nyní potýkají, mohou být různého charakteru. Zvýšená zátěž v pracovní i osobní oblasti vnáší do mnoha domácností častější partnerské konflikty, což působí nejen psychickou nepohodu dětí, ale také přejímání nevhodných sociálních modelů. Děti se pak často projevují nemístným chováním, které může působit rušivě při výuce, ale také nemusí být učitelem ihned zaznamenáno, pokud se jedná například o snižování zájmu o vzdělávání, smutek či negativní náhled na sebe sama. I takové chování a pocity však výrazně ovlivňují kvalitu vzdělávání a snižují kapacitu dítěte učit se novým věcem. Neměli bychom však zapomínat na křehkost duševního zdraví. Vnímejme varovné signály a hledejme řešení jejich příčin namísto potírání projevů. Například pokud dítě při vyučování nezapíná kameru ani po citlivé pozitivní motivaci, není vhodným řešením zapnutí kamery vyžadovat, ale spíše soukromě s dítětem nebo rodinou zjišťovat, zda je vše v pořádku nebo jakou pomoc by rodina uvítala. V případě, že zaznamenáte klesající motivaci k učení či zhoršující se vzdělávací výsledky dítěte, nabídněte dítěti i jeho rodině konzultace s vámi, školním poradenským pracovníkem, případně zprostředkujte kontakt na odborníka/službu, jež může rodině pomoci. Vhodné je také nabídnout volbu mezi online a prezenční formou podpory. Pro některé děti a rodiny představuje setkání nebo individuální prezenční podpora ve škole značnou úlevu a samotná změna prostředí může být pro dítě motivující.
Příklad některých projevů, které mohou učitelům v online výuce signalizovat zhoršování psychického stavu dítěte:
  • Dítě není více než týden připojeno k výuce, aniž bychom pro to měli nějaké vysvětlení.
  • Vnímáte atypické projevy v chování dítěte, například trvalé vypínání kamery při videohodinách, odmítání zapnutí mikrofonu, neodevzdávání zadaných úkolů, nezájem o výuku.
  • Reakce na některé podněty jsou neadekvátní; přehnané, nedostatečné nebo výrazně reakce od očekávání.
  • Proměna nálad dítěte; například se najednou nezapojuje do diskusí, je apatické či výbušné, podrážděné nebo bojácné.
  • Žák náhle nemá zájem o sociální kontakt s ostatními dětmi, nebo naopak vyžaduje nadměrnou pozornost.
Jako učitelé musíme být připraveni (nejen) odhalit rodinné situace, které mohou dítě ohrožovat na zdraví nebo vývoji, musíme na ně reagovat a včas zajistit odpovídající pomoc. V posledních měsících sledujeme prudce se zvyšující počet kontaktování linek důvěry ze strany dětí a zvyšující se nejen procento, ale také intenzitu rodinných konfliktů. Ovšem ne všechny ohrožené děti mohou samy kontaktovat linku důvěry, ať již z důvodu nízkého věku, nedostatečných kompetencí nebo rizika odhalení takového jednání. Pokud se dítě ocitne v podobné situaci, navíc umocněné izolací v rodině, je povinností každého z nás situaci řešit. V méně závažných případech zanedbávání můžete rodičům poskytnout kontakt na lokální sociálně aktivizační služby a případně zjistit dostupné online/prezenční služby nízkoprahových zařízení, dobrovolnických organizací apod. Situaci lze také konzultovat s odborným pracovištěm, neziskovou organizací zabývající se touto problematikou a případně s pracovníkem OSPOD. Pokud máte podezření na týrání, zanedbávání či sexuální zneužití dítěte, kontaktujte OSPOD bez zbytečných odkladů. Ať už je situace dítěte jakkoliv závažná, bude vždy potřebovat co největší podporu a pochopení ve svém okolí. Psychický stav dítěte samozřejmě zohledňujte při výuce a snažte se také nabídnout pomoc ve formě dobrovolných prezenčních či online konzultací s vámi, školními poradenskými pracovníky nebo dalšími odborníky. Nabídněte také možnost doučování či rozšiřování znalostí dle zájmu dítěte, vždy však respektujte právo dítěte na odmítnutí vaší nabídky.
Náročné situace však mohou pramenit také z některých speciálně vzdělávacích potřeb dětí, jež jsou buďto obtížně kompenzovatelné při online výuce, nebo v závislosti na jiných okolnostech rodina ztrácí původní kapacitu potřeby adekvátně kompenzovat. V této oblasti jsou učiteléa pedagogičtí asistenti často informováni, avšak nemusí jim být známy změny, kterým v důsledku pandemie rodinaa dítě čelí. Doporučujeme tedy učitelům s rodiči a také s dítětem pravidelně konzultovat poskytovanou vzdělávací podporu a na základě jejich preferencí, ale také vlastního pozorování nabídnout možnosti zvýšení nebo obměny poskytované podpory. Vhodné je například nabídnout rodičům konzultace se školním poradenským pracovníkem, případně vyučujícími různých předmětů nebo dalšími odborníky či neziskovými organizacemi. Učitel může také zprostředkovat prezenční nebo online podporu dítěte prostřednictvím individuální práce v případné spolupráci s asistentem nebo školním poradenským pracovníkem. Dále je možné zprostředkovat doučování či jinou formu podpory dítěte, například z řad dobrovolníků prostřednictvím programu TalentifyMe a dalších.
Učitelé, asistenti a pedagogičtí pracovníci tvoří součást páteře společnosti a tato skutečnost je nyní čím dál viditelnější. Neměli bychom tedy zapomínat ani na podporu sebe, svých kolegů, rodičů a blízkého okolí, stejně tak se nesmíme bát požádat o pomoc, když nám samým docházejí síly. Tak jako u dětí platí i u všech dospělých, že jedinec v psychické pohodě je větší oporou svému okolí a dokáže lépe zvládat zátěž v osobní i pracovní rovině. A naopak, pokud se cítíme v nepohodě, pak se mnohem snáze dostáváme do konfliktů s okolím, ztrácíme motivaci k práci a o to hůře opět pečujeme o sebe samé. Buďme si vzájemně oporou, vycházejme si vstříc a pečujme o svou vlastní psychickou pohodu. Vzájemnou oporou mohou být dobrovolné online kruhy sdílení, v nichž se učitelé s kolegy podělí o své úspěchy a sdílejí nová funkční řešení či kreativní aktivity. Důležité je orientovat se spíše na řešení a pozitiva než spadat do pouhého pojmenování nefunkčních či neřešitelných situací, pokud nemáme v úmyslu tyto situace aktivně řešit. Je také možné se obrátit na link kolegiální pomoci, první psychické pomoci nebo online psychologické poradenství pro pracovníky poskytované Sociální klinikou. K prevenci psychického vyčerpání a péči o duševní zdraví lze najít užitečné informace na webových stránkách, jako je například web Opatruj.se Národního ústavu pro duševní zdraví.
Máte-li podezření, že znáte dítě v ohrožení školním neúspěchem nebo s psychickými obtížemi, o možných projevecha způsobech řešení se můžete dozvědět více v naší infografice (https://cosiv.cz/cs/2021/02/17/dite-v-ohrozeni/) a dalších materiálech našeho expertního týmu ČOSIV. Ať zvolíte jakékoliv cesty pomoci dětem a rodinám, myslete na situaci, ve které se děti a rodiny nacházejí. Je možné, že jsou již na pokraji sil. V takových chvílích bývají obranné reakce nás všech často neadekvátní. Můžete se setkat s odmítáním, nepochopením nebo přijetím pomoci bez dalších snah o spolupráci. To ale svědčí o závažnosti situace a o potřebě velmi opatrného a citlivého přístupu.
 
Zdroj: Pro redakci Řízení školy Klára Šimáčková-Laurenčíková; Anna Kubíčková

Diskuse - Počet příspěvků: 0