PBIS: Jak zavádět celoškolní preventivní podporu chování žáků

Vydáno: 14 minut čtení

Seznamte se s osvědčeným konceptem podpory chování žáků, který Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) pomáhá pilotně zavádět na třech českých školách. Podpora chování žáků je nedílnou součástí kultury školy. Pokud ji škola realizuje efektivně, s využitím vhodných metod a postupů, může zásadně pozitivně ovlivnit svoje klima. V takové škole se žákům lépe soustředí na vzdělávací obsah a učitelé mohou mnohem více času věnovat výuce na úkor řešení výchovných problémů.

Systém podpory chování žáků ve světě známý pod zkratkou PBIS (z anglického Positive Behavioral Interventions and Supports) představuje komplexní přístup k podpoře očekávaného chování ve škole respektující individuální potřeby žáků. Zahrnuje tři úrovně podpory podle intenzity realizovaných forem intervence. Systém PBIS podporuje vznik bezpečného školního prostředí, zavedení a fixaci srozumitelných očekávání v chování pro všechny žáky i pedagogy školy. Aplikace PBIS má pozitivní dopad nejen na samotné chování žáků, ale také na jejich vzdělávací výsledky a vztah ke škole. Ve školách, které PBIS zavedly, se také zvýšila pracovní spokojenost učitelů.

Historie a současnost PBIS

Koncept PBIS vznikl v osmdesátých letech 20. století ve Spojených státech amerických, konkrétně ve státu Oregon. Těžištěm nového konceptu bylo změnit dosavadní přístup k chování žáků oproti tomu, který byl dosud v amerických školách běžně využíván. Koncept PBIS vychází z výzkumů behaviorálních psychologů a z jejich předpokladů, že se žáci v každý okamžik chovají, jak nejlépe mohou. V tom, aby se chovali lépe, jim mohou bránit především dva okruhy limitů:

1. aktuální úroveň jejich sociálních a emočních dovedností, kterým lze děti učit stejně jako čtení či psaní;

2. kvalita prostředí, kterou lze upravit formou preventivních a podpůrných opatření.

Chování žáků je v drtivé většině naučenou reakcí na podněty prostředí. Koncept proto věnuje hlavní pozornost systematickému učení a upevňování vhodného chování a současně úpravě prostředí tak, aby co nejvíce podporovalo adekvátní chování žáků. Autoři konceptu vycházejí z toho, že pokud je třída nebo celá škola prostředím, které je plné zákazů, odrazuje to nejen děti, ale i učitele. Prostředí k účinné podpoře musí být podle nich pozitivní, bezpečné a předvídatelné.

Tři úrovně podpory

Tyto dva principy jsou tedy celoškolně uplatněny v první, preventivní úrovni podpory systému PBIS a doplněny dalšími doporučenými postupy. Součástí první úrovně je sada řady časově nenáročných preventivních kroků směrem k žákům. Ty pomohou zlepšit jejich chování a teprve poté se pedagogové mohou intenzivněji věnovat žákům, pro které z různých důvodů nebyla první, preventivní úroveň podpory zcela dostatečná.

Při správném zavedení PBIS by se druhá úroveň intenzivnější podpory systému PBIS měla týkat přibližně 10 až 20 procent žáků školy. Probíhá již většinou skupinově a v kratších časových intervalech. Je poskytována zejména žákům, kteří nemají dostatečně rozvinuté sociální a emoční dovednosti, často z důvodu nejrůznějších speciálních vzdělávacích potřeb.

Třetí úroveň podpory systému PBIS bude, při správném nastavení předcházejících úrovní, potřebovat asi 1 až 5 procent žáků školy. Jde o individualizovanou intenzivní intervenci, která se týká především žáků se závažnými problémy v chování. Ty mohou vycházet z negativního působení prostředí na žáky nebo traumatických zážitků, které ovlivnily jejich psychiku a reakce.

Jak na to

Jedním z hlavních principů systému PBIS je přistupovat k chování žáků podobně jako k jejich formálnímu vzdělávání. Pravidla, která by měli žáci i díky zavedení tohoto systému dodržovat, by pro ně měla být co nejlépe srozumitelná a pokud možno stejná nebo podobná v rámci celé školy. Pokud učitel v jednom předmětu od žáků očekává dodržování jiných pravidel než v jiném, je pravděpodobné, že žáci si při přechodu mezi nimi mnohdy neuvědomí, co od nich který učitel vyžaduje. Mohou tak na leckterá pravidla nevědomky zapomínat nebo je zaměňovat za jiná. V první fázi zavádění systému PBIS by se tedy měli pedagogičtí pracovníci domluvit, jaké chování budou od žáků ve škole vyžadovat, a toto chování vyjádřit pomocí takzvaných očekávání.

Celoškolní očekávání by měla být jednoduchá, široce akceptovatelná a dobře zapamatovatelná. Je vhodné zvolit jen okolo tří až pěti očekávání, která budou pozitivně formulovaná a zároveň mají potenciál obsáhnout pravidla chování z různých oblastí. Příklady vhodných celoškolních očekávání tak jsou například respekt, zodpovědnost a bezpečí. Pod tato hesla lze zařadit jak ohleduplné chování žáků vůči sobě i dospělým (respekt), tak třeba i dodržování hygienických zásad (bezpečí) nebo vypracování zadaných domácích úkolů (zodpovědnost). Tím, že se žáci nemusejí orientovat v dlouhých seznamech zákazů a povinností, které navíc nejsou v každém předmětu stejné, umožníme žákům lépe porozumět sociálnímu prostředí školy.

Jako očekávání jsou mnohdy uvedeny pojmy, které mohou mít široký výklad a které nemusejí být všem dětem srozumitelné (zejména těm mladším nebo dětem z odlišného sociálního zázemí); je nutné u žáků vytvořit jasnou představu o tom, co konkrétně znamená chovat se zodpovědně, bezpečně a s respektem. Toho dosáhneme tím, že se žáky budeme v různých prostředích nacvičovat, jak je možné tato očekávání naplňovat. Prakticky tak se žáky procvičíme, jak vypadá bezpečné chování na chodbě, ve třídě, na školním hřišti či v jídelně, a naopak jak bezpečné chování na chodbě, hřišti atd. nevypadá. Žáci si na několika vhodných příkladech sami vyzkoušejí, že například zodpovědnost ve třídě mohou projevit tím, že si nachystají pomůcky už před zvoněním anebo se přihlásí, když nerozumějí probírané látce. Učitel poté žákům ukáže, že naopak nezodpovědné chování ve třídě může být zatajování nevypracovaného úkolu nebo že si někdo hraje se spolužákem místo toho, aby se soustředil na výuku.

Příklady nevhodného naplňování očekávání by měly být obvyklé, nikoliv extrémní případy nevhodného chování a žáci by je neměli prakticky nacvičovat. Díky konkrétním příkladům žáci lépe pochopí význam každého z celoškolních očekávání. Praktické procvičení příkladů očekávaného chování ve všech specifických prostředích školy je důležitou složkou prevence. Mezi specifická prostředí typicky patří třída, chodba, šatna, toaleta, jídelna, knihovna a hřiště. Příklady využívané pro nácvik očekávání by měly být ve všech prostorách školy co nejjednotnější, je však možné sestavit odlišné příklady pro první a druhý stupeň.

Důležité je chválit

Poté, co učitelé se žáky celoškolní očekávání prakticky procvičí, je zásadní, aby si co nejvíce všímali vhodného chování žáků a žáky za něj bezprostředně chválit.

Žáky ve vhodném chování aktivně podporujeme; ideálně také vždy vztáhneme konkrétní chování, které oceňujeme, k celoškolním pravidlům. Tímto zvědomováním a zviditelňováním vhodné chování fixujeme u daného žáka i přihlížejícího okolí a zároveň věnujeme žákovi pozornost. Její nedostatek je často spouštěčem rušivého chování žáků. Můžeme například využít formulaci pochvaly typu „Martine, oceňuji, že jsi přinesl do školy podepsané prohlášení, je vidět, že jsi zodpovědný“ nebo „Chválím skupinu v první lavici za rovnocenné rozdělení práce na společném úkolu, což je projevem vzájemného respektu“. Je důležité, abychom na vhodné chování upozorňovali mnohem častěji než na chování nevhodné.

Aby byla prevence nežádoucího chování co nejúčinnější, doporučuje se dodržovat poměr minimálně čtyř pochval vhodného chování na jedno pokárání u každého žáka. Nemělo by se tedy stávat, že někteří žáci jsou excesivně chváleni, zatímco několik dalších je převážně káráno – tito žáci totiž potřebují o to více posilovat vhodné vzorce chování.

Na nevhodné chování klidně a adekvátně

I když budeme dodržovat všechna výše uvedená doporučení, budou se ve škole stále objevovat menší i závažnější incidenty nevhodného chování. Díky preventivní podpoře by však měly být postupně stále méně časté a většinou i méně intenzivní. Při nevhodném chování žáků či skupiny žáků by měl učitel reagovat pokud možno co nejklidněji a podle závažnosti incidentu adekvátním způsobem. Systém PBIS uvádí několik příkladů adekvátních reakcí v závislosti na závažnosti nevhodného chování: od plánovaného nevšímání s okamžitou pochvalou při demonstraci vhodného chování přes konkretizovanou korekci chyby v chování až po konferenci se žáky a využití restorativního kruhu. U opakujících se nebo závažnějších incidentů nevhodného chování žákům poskytneme vyšší (druhá nebo třetí) úroveň podpory chování. Ta již využívá intenzivnější výzkumem ověřené intervence.

Roli hraje i uspořádání tříd

Systém PBIS se zaměřuje i na fyzické uspořádání prostor tříd a školy, sjednocení a automatizaci rutinních postupů ve škole i na to, aby žáci měli při výuce vždy dostatek příležitostí k reakcím. Pokud ve škole vhodně uspořádáme fyzické prostředí, můžeme tím předejít některým projevům nevhodného chování. Učitel by měl například efektivně a promyšleně stanovit zasedací pořádek. Tím může předejít rušivým činnostem a konfliktům spolužáků při výuce a mimo ni. Dále je vhodné zvolit takové uspořádání lavic, aby děti z kteréhokoli místa dobře viděly a aby učitel mohl rychle přistoupit ke kterémukoliv žákovi ve třídě. Z tohoto pohledu tak není nejvhodnější uspořádávat lavice do souvislých řad.

Ve třídách i dalších prostorách školy je vhodné vyvěsit celoškolní očekávání, nejlépe v atraktivní vizuální formě, a to například ve spojení se školním logem či znakem města. Vizualizaci očekávání můžeme propojit s příklady vhodného chování v konkrétním prostoru, které jsme se žáky nacvičili. (Ve třídě tak může viset cedulka s nápisem „Hlásím se“, na chodbě zase s připomenutím „Odpadky házím do koše“. Obě posilují zodpovědnost žáků v daném místě.) Pokud se ve třídě i mimo ni snažíme naučit žáky respektovat nějaký specifický postup, je opět vhodné jej co nejvíce sjednotit v rámci celé školy a vizualizovat.

Automatizaci a upevnění pomáhá, když rozfázujeme postup na jednotlivé kroky, které se žáky nacvičíme, pozitivně upevňujeme a vizualizujeme, nejlépe piktogramy u jednotlivých kroků. Sjednocení a rozfázování rutinního postupu lze využít například při příchodu do školy. Jednotlivé kroky by v tom případě mohly vypadat například takto:

1. Vejdu do školy určeným vchodem.

2. Vydezinfikuji si ruce.

3. Na pozdrav zamávám nebo zvednu palec (či jinak bezkontaktně pozdravím).

4. Jdu nejkratší cestou do své třídy.

5. Odložím si aktovku k lavici.

6. Umyji si ruce mýdlem.

7. Sednu si na své místo.

8. Nachystám si pomůcky na první hodinu.

Uvedený příklad postupu bude v každé škole specifický a je možné využít jednodušší formu pro žáky prvního stupně nebo s nimi v případě potřeby postup v průběhu prvního měsíce několikrát zopakovat.

Dejte příležitost odpovídat a zapojujte žáky do výuky

Poslední z hlavních doporučení systému PBIS zní: Zajistěte žákům dostatek příležitostí k odpovědím a zapojte je do výuky. Pokud se při výuce tážeme převážně jednotlivců, někteří žáci nemohou vůbec říci svou odpověď a nezapojují se do společného myšlenkového procesu. To většinou vede ke ztrátě jejich zájmu. Tomu můžeme předcházet třeba tím, že využíváme sborových či skupinových odpovědí, skupinové práce, doplňování předtištěných materiálů a podobně. Sborové odpovědi může vyvolávat učitel ve verbální formě (např. celá třída odpoví na otázku po signálu 3 – 2 – 1), ve formě gesta (palec nahoru/dolů vyjadřuje ano/ne) nebo s využitím pomůcek (např. žáci mohou psát odpovědi na tabulky a ukazovat je). Čím více žáků je aktivně zapojeno do výuky, tím méně se jich projevuje nevhodným chováním.

Práce se žáky s negativními či traumatickými zážitky

Celoškolní preventivní podpora chování pomáhá nejen učitelům, ale především žákům samotným. Při nedávných událostech souvisejících s pandemií COVID-19 jsme měli všichni možnost sami pocítit, jak na nás působí nejednotná a měnící se pravidla různých autorit. Pocity nepředvídatelnosti, ohrožení, nesouhlas a zmatek, negativně ovlivňující lidské chování, zažívají stejně tak děti, žáci a studenti, pokud jsou vystaveni nejednotným a měnícím se pravidlům pedagogických pracovníků. Někteří žáci se ve chvíli, kdy je velký rozdíl mezi nastavenými pravidly chování ve škole a v rodině, v takové situaci nedokážou zorientovat a mohou na ni z pohledu učitele reagovat nepřiměřeně.

Je důležité si uvědomit, že u dětí, které zažívají nebo prožily negativní či traumatické zážitky, spouští pocit ohrožení automatické reakce na stres útok/útěk/strnutí, a to i pokud daná situace není objektivně ohrožující. Jedná se o automatickou reakci centrálního nervového systému, která se může projevovat agresí (verbální i fyzickou), únikovými strategiemi (nedobrovolné podřízení, lhaní) či strnutím (disociace). Aby bylo možné žákovi v takové situaci pomoci, je nutné k němu přistupovat nanejvýš klidně a pozitivně. Žák, který se nachází ve stadiu reakce útok/útěk/strnutí, není schopen dostatečně vnímat logické argumenty a vysvětlování, kárání či trestání naopak zhoršuje jak jeho reakce, tak především jeho traumatizaci.

PBIS: Pomáhá všem žákům i učitelům

Účinnost a efektivita systému PBIS byla v průběhu třicetiletého vývoje ověřena nespočtem studií a o jeho univerzálnosti vypovídá rozšíření prakticky po celém světě. Kromě USA, kde jej využívá již přes 25 000 škol, je dnes zavedený i v Kanadě, Austrálii, Japonsku, Velké Británii, Nizozemsku, Německu či na Taiwanu. Po celém světě vzniklo již na 30 národních sítí PBIS.

ČOSIV aktuálně systém PBIS pilotuje na třech českých školách v rámci projektu Škola pomáhá ohroženým dětem, který je podporován programem Active Citizens Fund. Naším cílem je adaptovat systém PBIS na české podmínky a zavést jej do tuzemského vzdělávacího systému. Účinnost a efektivita principů, intervencí i implementačních postupů PBIS je podložena odbornými studiemi.

PBIS je trauma respektující přístup, který pomáhá všem žákům a učitelům. Jeho velkou předností je i to, že žákům se znevýhodněním nebo speciálními potřebami, které ovlivňují jejich chování, poskytuje PBIS potřebnou účinnou podporu s možností upravit intenzitu intervence podle aktuálních potřeb žáka. Tyto potřeby totiž nemusejí vždy nutně vycházet z podstaty diagnózy žáka, ale mohou být například reakcí na prostředí, které pro něj v tu chvíli není vyhovující.

Projekt podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a zmocnění znevýhodněných skupin. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

Zdroj: Učitelský měsíčník 3/2020; autorky:Lenka Hečková, Anna Kubíčková