Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Několik poznámek k několika druhům asistenta pedagoga a dalším asistencím

Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Řízení školy

Jak už sám název napovídá, asistent pedagoga jako pedagogický pracovník podle zákona o pedagogických pracovnících (zákon č. 563/2004 Sb., § 20) existuje ve více druzích. Jde o stav velmi podobný stavu individuálního vzdělávacího plánu, o jehož dvou druzích jsem už psala v minulosti 1) . Každý ze dvou druhů individuálního vzdělávacího plánu slouží úplně jinému účelu a má své vlastní procesy, a proto se nedají vzájemně zaměňovat. Stejně je tomu i v případě několika druhů asistenta pedagoga. Ve školství se vyskytují i další profese, které nesou ve svém názvu označení „asistent“. S jistotou je možné říci, že tyto další asistující profese nemají mnohdy s profesí asistent pedagoga společného příliš či jen pramálo. Jen v tom každodenním shonu není prostor si uvědomit, co má vlastně ten který asistent na práci a o který druh asistenta pedagoga či jiného asistenta vlastně jde.

Pro koho je asistent pedagoga? Pro učitele? Pro děti?

Abychom se zorientovali v terminologii nejrůznějších asistentů, nezbývá než hned v úvodu otevřít i další otázku, která se týká samotného názvu profese „asistent pedagoga“. Vím, že právě ve školském prostředí jde o velmi provokativní otázku: Pro koho je vlastně asistent pedagoga? Téměř okamžitě se mi dostává znepokojivě tázací odpovědi: No přece pro učitele ve třídě, ne? Mimo školské prostředí však začne dotazovaný nejdříve pátrat, jestli je skutečně kromě učitele ve třídě i další dospělý, a hned se zpravidla začne i doptávat po důvodu přítomnosti dalšího pedagogického pracovníka.
Tím se začínám dostávat k odpovědi: Nepůjde však o asociativní odpověď, která se nabízí téměř sama, ale o odpověď z kategorie „bolestivých zjištění“, ke kterým se obecně dostáváme analýzou. Vyjdu z povahy vzdělávání jako veřejné služby (§ 2 školského zákona), tj. činnosti, která je vykonávána pro klienta, nikoli pro pracovníky, kteří veřejnou službu poskytují, bez ohledu na oblast, v níž je veřejná služba poskytována. Z toho vyplývá, že asistent pedagoga i všichni ostatní pracovníci ve školství, včetně těch nepedagogických, pracují ve školách proto, že poskytují či zajišťují vzdělávání dětí či mladých dospělých. Stejně tak poskytují veřejnou službu např. zdravotní péče nebo sociální služby všichni zdravotničtí a sociální pracovníci klientům, nikoli sobě navzájem z titulu pracovníků jedné či druhé veřejné služby.
Současně se naskýtá otázka, jestli vlastně není název „asistent pedagoga“ zavádějící, protože použití přivlastňovacího zájmena neodpovídá ani podstatě této profese, ani jejímu právnímu vymezení. Z pohledu jazykového by bylo vhodnější použít standardně přídavné jméno – pedagogický asistent. Pokud se podíváme do historie zákona o pedagogických pracovnících, zjistíme, že původně zákon vazbu profese asistent pedagoga na děti se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „SVP“) ani neobsahoval. Stejně jako u dalších pedagogických profesí stanovoval i v případě asistenta pedagoga pouze způsoby získání odborné kvalifikace tohoto druhu pedagogického pracovníka.2) Tato vazba se objevila až od 1. září 2012.3) Tomu odpovídá i náplň práce asistenta pedagoga podle katalogu prací (č. 222/2010 Sb.). Ta je výslovně vázána na SVP dětí jen pro přiznání 9. platové třídy. Práce asistenta pedagoga ve 4. až 8. platové třídě je katalogem prací charakterizována jako individualizační v celém rozsahu pedagogického procesu.4) Ani jedna ze dvou novel katalogu prací od roku 2010 neobsahuje žádnou změnu, která by se týkala asistentů pedagoga.
Důvodem existence asistentů pedagoga tak je, stejně jako v případě ostatních pracovníků ve školství, poskytování vzdělávání jako veřejné služby dětem a mladým dospělým, nikoli dalším pedagogickým pracovníkům.
Druhy asistenta pedagoga jako pedagogického pracovníka podle zákona o pedagogických pracovnících a dalších právních předpisů máme k začátku školního roku 2019/2020 následující:
  1. asistent pedagoga obecný (§ 20 zákona o pedagogických pracovnících),
  2. asistent pedagoga jako podpůrné opatření [§ 16 odst. 2 písm. g) školského zákona],
  3. asistent pedagoga pro třídu (§ 18 vyhlášky č. 27/2016 Sb.).

1. Asistent pedagoga obecný

Obecný asistent pedagoga se stal formálně profesí ve veřejných službách od 1. ledna 2004 vydáním tehdejšího katalogu prací5), aniž by tato profese byla současně známa tehdejší vyhlášce o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků (č. 137/1997 Sb.). To se změnilo až od 1. ledna 2005 přijetím zákona o pedagogických pracovnících. Do povědomí vstoupil asistent pedagoga právě v souvislosti s využíváním pro vzdělávání dětí se SVP podle vyhlášky č. 73/2005 Sb., předchůdkyně vyhlášky č. 27/2016 Sb.
Školský zákon a tehdejší vyhláška č. 73/2005 Sb. určovaly, že ředitel školy musel mít do 31. srpna 2016 povolení krajského úřadu se zřízením pracovní pozice asistent pedagoga, protože způsob financování vzdělávání nepočítal a dosud ani nepočítá s asistenty pedagoga jako s nedílnou součástí vzdělávacího systému ať už s vazbou, nebo i bez vazeb na SVP dětí. O povolení zřízení pracovní pozice asistenta pedagoga musel ředitel školy žádat krajský úřad a žádost doložit zprávou školského poradenského zařízení (dále jen „ŠPZ“) o posouzení SVP konkrétních dětí. Tento druh asistenta pedagoga jako možnosti podpory, nikoli nárokového podpůrného opatření dětí se SVP, zanikl formálně nejpozději k 31. srpnu 2018, kdy byla ukončena platnost všech poradenských dokumentů vydaných před 1. zářím 2016 (§ 32 odst. 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb.). Tím došlo i k formálnímu ukončení používání tohoto druhu asistenta pedagoga jako personálního nástroje pro vzdělávání dětí se SVP.
Protože vlastní vzdělávací služby poskytované podle školského zákona se řídí pravidly správního práva, pro která platí „vše, co není výslovně dovoleno nebo nařízeno, je zakázáno“, zatímco pro pracovněprávní vztahy platí pravidla pracovního práva, pro která platí „co není výslovně nařízeno nebo zakázáno, je dovoleno“, mají současně od ledna 2004 ředitelé škol možnost vytvářet pracovní pozice těchto „obecných“ asistentů pedagoga i bez povolování krajskými úřady a bez ohledu na vzdělávání dětí se SVP. Základní podmínkou samozřejmě je, aby ředitelé měli k dispozici finanční prostředky tzv. nenormované nebo bez účelového vázání (projekty, rozvojové programy apod.). Tato možnost vytvářet pracovní místa asistentů pedagoga trvá beze změny od roku 2004 i nadále.

2. Asistent pedagoga jako podpůrné opatření

K významné změně došlo od 1. září 2016, kdy byl uzákoněn asistent pedagoga jako podpůrné opatření [§ 16 odst. 2 písm. g) školského zákona], které je škola povinna poskytovat, pokud tuto podporu přizná dítěti ŠPZ. Tím, že jde o podpůrné opatření ve 3. a vyšším stupni, rozhoduje o něm jen ŠPZ, nikdo jiný. Až do 31. srpna 2018 obsahoval školský zákon navíc nesystémovost, kdy i toto rozhodnutí ŠPZ o nároku dítěte schvaloval následně krajský úřad / Magistrát hl. m. Prahy (viz § 16 odst. 11 školského zákona ve znění platném od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2018). Jako neodpovídající nové právní úpravě byl odst. 11 nakonec ze školského zákona vypuštěn.6)
Existence asistenta pedagoga jako nároku konkrétního dítěte nebo dětí na tento druh podpůrného opatření odkryla názorové schisma, zda je asistent pedagoga ve třídách pro děti, nebo pro učitele. Z doby, kdy byl obecný asistent pedagoga využíván k podpoře vzdělávání dětí se SVP, aniž by šlo formálně o nároky konkrétních dětí, se pak mělo i za to, že jsou asistenti ve školách nejen pro potřeby učitelů, ale i pro další děti než jen ty potřebné. Tím, že nešlo o nárok, nebylo mnohdy ani možné, ne-li přímo nemyslitelné, aby se zákonní zástupci nebo zletilý žák domáhali této formy podpory, pokud jim nebyla poskytována.
Tím, že je od 1. září 2016 podpůrné opatření asistent pedagoga přiznáváno konkrétním dětem jako nárok a finanční prostředky, které škola dostává na plat asistenta pedagoga, jsou účelově vázanou dotací, je potřeba vyjít nejen z principu účelovosti dotace, ale i z podstaty smyslu přiznaného podpůrného opatření – zajistit vzdělávání dítěte, které má podpůrné opatření přiznané. A tím se dostáváme k tomu, že asistent pedagoga jako podpůrné opatření (nárok ve veřejné službě) se má podílet na vzdělávání hlavně těch dětí, které mají toto podpůrné opatření přiznané.
Není proto nic špatného na tom, že se asistent pedagoga jako podpůrné opatření věnuje především těm dětem, kterým byl jako podpůrné opatření přiznán. Není dokonce ani nic špatného na tom, že se někdy věnuje toliko těmto dětem. Naopak pokud by asistent pedagoga jako podpůrné opatření cíleně pracoval i s dalšími dětmi a navíc bez ohledu na děti, kterým byl jako podpora přiznán, se zdůvodněním, že např. tuto podporu potřebují i tyto další děti, že jde o asistenta pedagoga ve třídě, a proto pracuje s celou třídou, nebo že o využití rozhoduje škola i převedením asistenta do jiných tříd, než ve kterých se vzdělávají děti s tímto druhem přiznaného podpůrného opatření, pak půjde minimálně o nesoulad s účelem dotace. Z pohledu poskytování veřejné služby klientovi pak může jít až o neposkytování služby v individuálně uznaném standardu.7)
Vlastní práce asistentů pedagoga jako podpůrného opatření je proměnlivá nejen v čase a podle vývoje vzdělávacích potřeb konkrétních dětí, ale přirozeně se může lišit v jednotlivých vzdělávacích předmětech (oborech či oblastech) a přirozeně se liší i při spolupráci konkrétního asistenta s jednotlivými učiteli, a to i bez ohledu na druh pedagogické asistence.
V té souvislosti nemohu nezmínit otázku sdílení asistenta pedagoga několika dětmi. Vyhláška č. 27/2016 Sb. definuje asistenta pedagoga – podpůrné opatření pro několik dětí jako sdíleného pouze ve 3. stupni. Ve 4. a 5. stupni bude možné asistenta pedagoga sdílet od 1. ledna 2020. Přestože zatím není možné, aby asistenta pedagoga – podpůrné opatření ve 4. a 5. stupni sdílelo několik dětí, neznamená to, že jde o asistenta osobního (viz dále). Sdílení i mimo 3. stupeň zavádí jedna ze dvou novel vyhlášky č. 27/2016 Sb. v roce 2019, vyhláška č. 248/2019 Sb. Sdílení asistenta pedagoga – podpůrného opatření několika dětmi je popsáno v příloze č. 1 vyhlášky č. 27/2016 Sb. Jde o práci s maximálně čtyřmi dětmi současně za podmínky, že je charakter vzdělávacích potřeb dětí v této skupince slučitelný. Podstatou sdílení je, že asistent pedagoga současně pracuje se dvěma až čtyřmi dětmi. Z toho důvodu nelze skupinky dětí, které sdílejí asistenta pedagoga jako podpůrné opatření, tvořit mezi třídami, tj. i sdílený asistent pedagoga pracuje konkrétní vyučovací hodinu vždy jen v jedné třídě a v průběhu vyučovací hodiny ani nijak mezi třídami nepřechází. Pokud asistent pedagoga jako podpůrné opatření postupně pracuje s několika dětmi ve dvou a více třídách, nejde o sdílení, ale jen o součet částečných pracovních úvazků.

3. Asistent pedagoga pro třídu

Od 1. září 2016 do 31. prosince 2019 máme i třetí druh asistenta pedagoga, a to ne jako podpůrné opatření (nárok) konkrétních dětí, ale jako možnou, tj. nenárokovou organizační podporu. Jde o asistenta pedagoga pro třídu v případě, že se v této třídě vzdělává šest a více dětí se SVP, které mají přiznaná podpůrná opatření ve 2. a vyšším stupni a současně nemají přiznané podpůrné opatření asistent pedagoga (viz § 18 vyhlášky č. 27/2016 Sb.). Jde o organizační podporu financovanou z rozvojového programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“).8)
I přes podmínky stanovené právním předpisem MŠMT doplnilo v rozvojovém programu další dvě podmínky: děti musely být tzv. spádové a daná třída musela být naplněná na maximální možný počet, obvykle třiceti dětí ve třídě. Tyto dvě podmínky neuvedené v právním předpise mohly být hlavní příčinou, proč tento nástroj organizační podpory vzdělávání dětí se SVP zůstal nevyužit a od 1. ledna 2020 je zrušen.9)
Další asistentské pracovní pozice
Účelově vázané finanční prostředky především z projektů a rozvojových programů i v minulosti umožňovaly a stále ředitelům škol umožňují vytvářet „asistentské“ pracovní pozice při poskytování vzdělávacích služeb. Záleží však vždy na konkrétním projektu (např. tzv. šablony) či rozvojovém programu (např. asistent pro děti v závislosti na druhu vzdělávacích potřeb), jak konkrétní pracovní pozice nazve (školní asistent, asistent pro děti s odlišným mateřským jazykem), jestli je pracovníkům na těchto pozicích přiznán status pedagogického pracovníka (školní asistent není pedagogický pracovník, asistent pro děti s odlišným mateřským jazykem naopak pedagogickým pracovníkem je) a jaké jsou kvalifikační požadavky na uchazeče o konkrétní pracovní pozici a její náplň práce včetně určení odměny za práci.
… a nakonec i osobní asistent
Kromě všech těchto asistencí je často zmiňována i osobní asistence. Osobní asistence je zcela jiný druh veřejné služby, který má s veřejnou vzdělávací službou společného pramálo. Jde o sociální službu podle zákona o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.), kterou poskytují poskytovatelé sociálních služeb těm, kteří dostávají příspěvek na péči z důvodu své závislosti na péči jiných osob. Ti si tuto péči také platí, zpravidla ji hradí zákonní zástupci dětí. Osobní asistent tak není státem hrazenou službou při vzdělávání. Proto nemůže jít ani o nárokové podpůrné opatření. Pokud některé dítě osobního asistenta používá, pak se ŠPZ vyjadřuje pouze k možnosti dítěte osobního asistenta využívat i ve škole. Osobní asistent není ani zaměstnancem školy, ale je zaměstnancem poskytovatele sociálních služeb. Proto ani není osobní asistent uveden v připojeném přehledu pedagogických asistencí.
Trochu jednoduchosti na závěr
Po tom všem následuje už jen až příliš jednoduchý postup, jak vše správně posoudit a nastavit. Rozhodující je důvod zaměstnání asistenta pedagoga, tedy příčina, proč je potřebné, vhodné, nebo dokonce jen dobré asistenta pedagoga zaměstnat. Ta je trojí: obecná potřeba/vhodnost, přiznané podpůrné opatření dětí se SVP nebo jiné potřeby dětí, které nejsou řešeny poskytováním podpůrných opatření. Všechno ostatní z toho už jen vyplývá: doba platnosti smlouvy o pracovněprávním vztahu, odměna za práci, podíl přímé a nepřímé pedagogické činnosti a náplň práce.

druh pedagogické asistence / pracovní aspekty

 

obecný asistent pedagoga

 

asistent pedagoga – podpůrné opatření

 

asistent pedagoga pro třídu

 

další pedagogické asistence

 

status pedagogického pracovníka

 

Ano

zákon č. 563/2004 Sb.

Ano

zákon č. 563/2004 Sb.

vyhláška č. 27/2016 Sb.

 

Ano

zákon č. 563/2004 Sb.

vyhláška č. 27/2016 Sb.

 

podle důvodu existence

zákon č. 563/2004 Sb.

projekty, rozvojové programy

důvod existence

podpora vzdělávání obecně

 

nárok konkrétních dětí

 

podpora vzdělávání ve třídách s vyšším počtem dětí se SVP

 

ad hoc účel

 

Doba existence

od 1. 1. 2004 dosud

(do 31. 8. 2018 i jako

nenárokové PO)

zákon č. 563/2004 Sb.

od 1. 9. 2016 dosud

 

zákon č. 563/2004 Sb.,

vyhláška č. 27/2016 Sb.

1. 9. 2016 –

31. 12. 2019

 

zákon č. 563/2004 Sb.,

vyhláška č. 27/2016 Sb.

v závislosti na trvání

poskytování dotace

 

projekty / rozvojové

programy

odměna za práci

4. až 9. PT nařízení vlády

č. 341/2017 Sb

5. a 8. PT

nařízení vlády

č. 341/2017 Sb.,

vyhláška č. 27/2016 Sb.

8. PT

nařízení vlády

č. 341/2017 Sb.,

rozvojový program

4. až 9. PT / jiné

 

nařízení vlády

č. 341/2017 Sb.

PPČ/NPČ

50–90 % PPČ

nařízení vlády

č. 75/2005 Sb.

90 % PPČ

vyhláška č. 27/2016 Sb

50–90 % PPČ

nařízení vlády

č. 75/2005 Sb.

50–90 % PPČ / –

 

nařízení vlády

č. 75/2005 Sb. / –

náplň práce

pedagogická,

výchovná

nařízení vlády

č. 222/2010 Sb.

 

nařízení vlády

č. 222/2010 Sb.

pedagogická,

výchovná a podle

SVP dětí

 

nařízení vlády

č. 222/2010 Sb.,

doporučení ŠPZ

pedagogická a podle

SVP dětí

nařízení vlády

č. 222/2010 Sb.,

doporučení ŠPZ

pedagogická podle

účelu / podle účelu

 

nařízení vlády

č. 222/2010 Sb.

1) Viz DOLEŽILOVÁ, V. Ve školském zákoně máme dva druhy individuálního vzdělávacího plánu.
Řízení školy
. Praha: Wolters Kluwer, 2018, č. 1.
2) Viz sněmovní tisk č. 560/0 (http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=560&CT1=0), IV. volební období (http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=560).
3) Jde o zákon č. 198/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících (viz https://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx?q=198/2012&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy).
4) Otázku odměňování asistentů pedagoga pracujících s dětmi se SVP podle katalogu prací v 9. platové třídě ponechávám záměrně nedotčenou, protože v praxi dochází k záměně pojmu SVP jako naplnění vzdělávacích možností dítěte (viz definice SVP v § 16 odst. 1 školského zákona) s pojmem zdravotní postižení. Ne každé dítě se SVP coby odlišným způsobem vedoucím k naplnění/využití vzdělávacího potenciálu je dítě se statusem zdravotně postiženého uznaným podle zákona o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.). Poměr počtu dětí ve věkové skupině 0–18 let se statusem zdravotně postižených k počtu dětí se SVP je přibližně 1 : 5 v „neprospěch“ dětí zdravotně postižených. Těch jsou dlouhodobě v populaci do 18 let přibližně necelá 2 %, zatímco jen dětí se SVP, které plní povinnou školní docházku, je 10 až 11 % (bez dětí ve věkové skupině do 6 let, tj. i bez dětí, které plní povinné předškolní vzdělávání, a ve věkové skupině od 15 až 16 do 18 let – viz https://www.mpsv.cz/web/cz/statisticka-rocenka-z-oblasti-prace-a-socialnich-veci, s. 10 a 115). Rozdíl 8 až 9 % dětí s identifikovanými SVP ve školských poradenských zařízeních je tvořen jinými důvody, které nelze zaměňovat se statusem zdravotního postižení ani je pod něj podřazovat.
5) Viz nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (https://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx?q=469/2002&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy).
6) Ustanovení § 16 odst. 11 bylo ze školského zákona vypuštěno novelou školského zákona č. 101/2017 Sb. k 1. září 2018. Otázky současné existence dvojího standardu rozsahu školské služby poskytování podpůrného opatření asistenta pedagoga včetně jejich rozdílného pracovněprávního zajištění ponechávám vědomě nedotčené, jde o otázky, kterým by bylo potřeba věnovat samostatnou pozornost (https://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx?q=101/2017&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy).
7) Některé příklady nesprávného využívání asistenta pedagoga jako podpůrného opatření obsahuje i tematická zpráva České školní inspekce
Vybrané aspekty implementace společného vzdělávání v období 1. pololetí školního roku 2017/2018
z března 2018 (viz https://www.csicr.cz/cz/Dokumenty/Tematicke-zpravy/Vybrane-aspekty-implementace-spolecneho-vzdelavani).
8) Jde o rozvojový program „Financování asistentů pedagoga pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením; financování asistentů pedagoga pro děti, žáky a studenty se sociálním znevýhodněním a financování asistentů pedagoga dle § 18 vyhlášky č. 27/2016 Sb.“, modul C, od 1. 9. 2018 samostatný rozvojový program „Financování asistentů pedagoga dle § 18 vyhlášky č. 27/2016 Sb.“ (viz http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/asistent-pedagoga-zdp). Odkazovaná webová stránka MŠMT obsahuje především informace o vyhlášení a informace o vyhodnocení za jednotlivá období.
9) Informace dostupné na webu MŠMT obsahují pouze ne úplně jednotné informace o počtu škol včetně jejich identifikace a velikosti pracovních úvazků jednotlivých asistentů pedagoga za jednotlivá kalendářní období rozvojového programu (leden–srpen/září–prosinec). Proto není možné tato data celistvě propojit ve sledu školní rok – škola – velikost pracovních úvazků, případně i počet asistentů pedagoga pro třídu. Právě kvůli zdvojenému režimu podmínek pro poskytnutí
dotace
by bylo přínosné mít i data o počtu zamítnutých žádostí právě z důvodu nesplnění podmínek uvedených ve vlastním rozvojovém programu, které jdou nad rámec podmínek obsažených v § 18 vyhlášky č. 27/2016 Sb., nebo dokonce data o počtech dotazů na podmínky tohoto rozvojového programu, kdy školy následně žádost ani nepodaly právě proto, že nesplňovaly podmínky stanovené v rozvojovém programu nad rámec právního předpisu.
 

Základní principy řízení o povolení nebo ukončení domácího vzdělávání 

Doporučení k domácímu vzdělávání toliko konstatuje, že povolení domácího vzdělávání je správní řízení, protože tento postup za správní řízení označuje školský zákon [viz § 165 odst. 2, písm. k)]. Pouhý odkaz na právní předpis však není dostačující, protože i tato formální stránka musí mít konkrétní obsah. Tím je právo dítěte na vzdělání, kterému odpovídá povinnost rodičů zajistit plnění povinné školní docházky v obecnější rovině, tedy nejen ve smyslu zajištění fyzické přítomnosti dítěte ve vyučování. Podstatou toho, proč jde o správní řízení, tak není formální označení tohoto postupu ve školském zákoně, ale skutečnost, že ředitel školy rozhoduje o právu dítěte. S ohledem na právní systém jako celek je tak nezbytné, aby ten, kdo rozhoduje, měl pro své rozhodování daná „pravidla hry“, a ten, o jehož právech se rozhoduje, věděl, co vše správní orgán k rozhodnutí potřebuje, z čeho bude vycházet a co může dělat, pokud se správním rozhodnutím správního orgánu nesouhlasí.

Bez ohledu na to, zda jde právě o školskou agendu či nikoli, jsou pro všechny správní orgány daná následující obecná pravidla:

  • řízení smí být zahájeno pouze způsobem, který zná správní řád nebo ten zákon, který obsahuje specifická pravidla pro konkrétní druh správního řízení, v tomto případě školský zákon,
  • správní orgán vychází pouze z těch informací, které mu určuje zákon,
  • veškeré „důkazy“ hodnotí z objektivního hlediska, nikoli podle svého osobního (subjektivního) názoru a
  • vede správní řízení maximálně efektivně, jak časově tak obsahově.

Všechna tato pravidla jsou povinni ředitelé škol naplňovat při každém správním řízení, nejen v případě řízení o povolení nebo o ukončení domácího vzdělávání.

Školský zákon stanoví jako způsob zahájení řízení o povolení domácího vzdělávání pouze podání žádosti zákonných zástupců řediteli školy (§ 41 odst. 1). To znamená, že žádost o domácí vzdělávání nemůže podat nikdo, kdo není v postavení rodiče. Současně není možné, aby ředitel školy zahájil řízení o povolení domácího vzdělávání z jiného podnětu, např. na základě lékařského vyjádření či podnětu školského poradenského zařízení (dále jen „ŠPZ“). V praxi se objevují případy, kdy se ŠPZ vyjádří při posuzování odlišných vzdělávacích potřeb pro vzdělávání dítěte mimo jakýkoli kolektiv. Ředitel školy pak považuje toto vyjádření za podpůrné opatření, které má škola dítěti poskytnout. To, že rodiče s domácím vzděláváním nesouhlasí už jen proto, že nemají reálně jinou možnost, jak zajistit plnění povinné školní docházky, ředitel školy nezohledňuje (k tomu dále viz důvody k domácímu vzdělávání).

V rámci celého správního procesu povolování domácího vzdělávání je na řediteli školy, zda bude trvat na osobním projednání s rodiči ještě před podáním žádosti o domácí vzdělávání, zda zvolí ústní projednání žádosti, bude vždy nebo podle situace jednotlivých dětí realizovat oboje, nebo mu budou postačovat informace uvedené v žádosti a nebude přistupovat k žádné formě ústního projednání. Ve všech případech je povinen se při vlastním rozhodování o žádosti držet informací a jejich rozsahu tak, jak je stanovuje školský zákon a jak je následně uvedeno u jednotlivých náležitostí žádosti. Pokud by ředitel školy hodnotil žádost nad uvedené limity, může být toto překročení zákonných limitů předmětem odvolání z důvodu nedodržení školského zákona. To se vztahuje i na důvody k ukončení domácího vzdělávání.

K podmínkám pro povolení domácího vzdělávání

Náležitosti žádosti je možné rozdělit na formální a věcné. Pro všechny náležitosti žádosti o domácí vzdělávání platí, že pokud nejsou přiloženy, má si je ředitel vyžádat a určit lhůtu, dokdy je potřeba vše doplnit. Pokud rodiče ve lhůtě, kterou určí škola, tyto dokumenty nedodají, nezbývá řediteli školy, než žádost o domácí vzdělávání zamítnout z důvodů nesplnění formálních náležitostí žádosti. Rodiče se mohou odvolat, ale právě proto, že jde o formální požadavek, který určuje zákon, je šance na úspěch odvolání se mizivá. Praktičtější je podat novou žádost, která bude mít všechny formální zákonné náležitosti.

Mezi formální náležitosti žádosti patří:

  • identifikace dítěte,
  • doba domácího vzdělávání,
  • doklad o dosaženém stupni vzdělání vzdělavatele dítěte a
  • vyjádření ŠPZ.

K identifikaci dítěte

Dítě má být identifikováno všemi jmény a příjmeními, rodným číslem a adresou trvalého pobytu či pobytu. Dítě-cizinec nemusí mít rodné číslo přiděleno. Co se týče pobytu, dítě-občan ČR musí být přihlášeno jen k trvalému pobytu, protože u státních občanů ČR zákon o evidenci obyvatel (č. 133/2000 Sb.) jiný pobyt nezná. V případě dětí-cizinců jde buď o pobyt, nebo o trvalý pobyt podle zákona o pobytu cizinců (č. 326/1999 Sb.) nebo podle zákona o azylu (č. 325/1999 Sb.). Druh pobytu dítěte-cizince, které v ČR žije a není zde jako turista, nemá vliv na jeho práva a povinnosti při vzdělávání.

K době trvání domácího vzdělávání

Zatímco školský zákon pouze říká, že žádost obsahuje uvedení „období, ročníku, případně pololetí“ [§ 41 odst. 2 písm. b)], Doporučení k domácímu vzdělávání obsahuje jako minimální vhodnou dobu jedno pololetí. K takovému doporučovanému omezení neexistuje žádný zákonný důvod a nelze za něj považovat ani požadavek školského zákona na přezkoušení dítěte „za každé pololetí“ (§ 41 odst. 5), protože z tohoto nelze žádným způsobem vyvodit, že minimální délka domácího vzdělávání má být jedno (nebo celé) pololetí.

Proto je naprosto v souladu se školským zákonem, pokud rodiče v žádosti uvedou právě takovou dobu, kterou pro domácí vzdělávání dítěte považují za potřebnou nebo vhodnou oni, nikoli Doporučení k domácímu vzdělávání. Skutečnost, že rodiče žádají o domácí vzdělávání po dobu kratší než jedno pololetí, nemůže, a ani nesmí být důvodem k nepovolení domácího vzdělávání. Nicméně délka trvání domácího vzdělávání může být předmětem dalšího jednání mezi ředitelem školy a rodiči.

K dokladu o dosaženém vzdělání (budoucího) vzdělavatele

Jde o další formální náležitost žádosti, kdy ředitel školy pouze zkontroluje, že má vzdělavatel dítěte ukončeno minimálně středoškolské (pro 1. stupeň) nebo vysokoškolské vzdělání (pro 2. stupeň). Ředitel školy není oprávněn k žádnému hodnocení druhu vzdělání či školy, na které vzdělavatel vzdělání získal. Řediteli školy také nepřísluší hodnotit osobu vzdělavatele, ať už jde o rodiče, nebo další osoby. Druh školy vzdělavatele, konkrétní škola, nebo dokonce osoba vzdělavatele nejsou ze zákona náležitosti, které má ředitel při rozhodování o žádosti hodnotit. Nemohou proto být důvodem pro zamítnutí žádosti.

Naopak, co se týče dokumentů o dosaženém vzdělání, ředitel školy může preferovat buď přiložení kopie s tím, že mu bude následně předložen ke zkontrolování i originál dokumentu, nebo může preferovat přiložení ověřené kopie. V tomto případě není potřebné už originál předkládat. Rodiče však mohou doložit potřebné dokumenty jakýmkoli jiným způsobem, který se používá pro předložení listinných důkazů. To znamená, že i když ředitel školy preferuje určitý způsob, nemůže požadovat, aby se rodiče striktně drželi jen tohoto způsobu, pokud je formálně více možností. Proto ani není možné, aby ředitel školy z tohoto důvodu žádost zamítl jako neúplnou.

K vyjádření ŠPZ

Podle školského zákona jde o povinnou součást žádosti, protože „žádost ... musí obsahovat ... vyjádření školského poradenského zařízení“ [§ 41 odst. 2 písm. h)], Doporučení k domácímu vzdělávání však uvádí, že tomu tak není. Důvod vidí v tom, že má vyjádření pro ředitele školy pouze informativní charakter. Doporučení k domácímu vzdělávání tak zaměňuje formální povinnost rodičů vyjádření ŠPZ k žádosti o domácí vzdělávání přiložit a informativní charakter tohoto vyjádření pro ředitele školy při rozhodování o povolení domácího vzdělávání. Protože jde o dvě různé věci, nelze je ani zaměňovat, ani spojovat. Navíc se každá věc vztahuje k jiné části celého procesu, zatímco vyjádření ŠPZ přikládají rodiče k žádosti, informace v něm obsažené využívá ředitel školy až při vlastním rozhodovacím procesu.

Mezi věcné náležitosti žádosti o domácí vzdělávání pak patří:

Stejně jako v případech předcházejících náležitostí není možné, aby ředitel školy domácí vzdělávání nepovolil jen s odkazem na vyjádření ŠPZ

Mezi věcné náležitosti žádosti o domácí vzdělávání pak patří

  • uvedení důvodu/ů rodičů pro domácí vzdělávání
  • uvedení dalších skutečností, které ovlivňují vzdělávání dítěte,
  • popis prostorového a materiálně-technického zabezpečení vzdělávání včetně podmínek ochrany zdraví dítěte a
  • seznam výukových materiálů, které nemají schvalovací doložku MŠMT (viz § 27 odst. 1 školského zákona).

K důvodům, které vedou rodiče k požádání o domácí vzdělávání a k dalším skutečnostem, které ovlivňují vzdělávání dítěte

Doporučení k domácímu vzdělávání požaduje, aby rodiče uvedli důvody, proč o něj mají zájem. Vychází přitom z dikce školského zákona [§ 41 odst. 2 písm. c)]. V doporučení k domácímu vzdělávání je uvedeno, že by rodiče měli uvádět skutečné a konkrétní důvody, proč o domácí vzdělávání žádají. Doporučení tak zjevně vychází ze zkušenosti, že důvody uvedené v žádosti o domácí vzdělávání nemusí odpovídat důvodům skutečným. Právě „skutečnost“ důvodů je kritérium, které školský zákon neobsahuje a ředitel školy ani nemá jak si toto ověřit, natož pak hodnotit. V samotném rozhodovacím procesu pak má ředitel školy podle školského zákona povolit domácí vzdělávání jen na základě závažných důvodů. Co je a co není závažný důvod, už školský zákon neříká a ani říkat nemůže, pokud by tomu v budoucnu tak bylo, pak maximálně určením toho, co závažným důvodem není (tzv. negativní vymezení).

Současně Doporučení k domácímu vzdělávání obsahuje důvody, které rodiče nejčastěji uváděli jako příčinu žádosti o domácí vzdělávání. Z výčtu: zdravotní stav, časté pracovní cesty rodičů, nejrůznější obtíže a odlišné vzdělávací potřeby lze za objektivní považovat zdravotní stav (např. onkologičtí pacienti, děti po transplantaci, či odnětí orgánu nebo jeho části nebo při delší rekonvalescenci) a časté pracovní cesty rodičů. V případě obtíží typu konfliktní vztahy dítě - učitel, dítě - dítě/děti apod. je obecně potřeba, aby situaci řešili všichni zainteresovaní, nejen rodiče tím, že podáním žádosti umožní vzdělávání dítěte mimo školu. Stejně tak domácí vzdělávání z důvodů odlišných vzdělávacích potřeb není, nikdy nebylo, a ani nemůže být podpůrným opatřením, protože podpůrné opatření se poskytuje při vzdělávání dítěte ve škole. U těchto dvou důvodů by stálo za zjištění, v jakých konkrétních situacích rodiče žádost o domácí vzdělávání podávali a jak dlouho domácí vzdělávání trvalo.

K popisu prostorového a materiálně-technického zabezpečení vzdělávání včetně podmínek ochrany zdraví dítěte

K tomuto požadavku školského zákona lze jen dodat, že domácí vzdělávání probíhá zpravidla v prostorech, které nejsou určeny ke vzdělávání, a tudíž nemusejí splňovat všechna stavební, ani hygienická kritéria. Po materiální stránce je tomu podobně. Navíc v případech, kdy děti chodí standardně do školy, se škola ani žádný jiný orgán nezabývá materiálními, ani technickými podmínkami vybavení bydlení dětí. K tomu dochází až tehdy, pokud problémy při vzdělávání dosáhnou takové míry závažnosti, která si vyžádá spolupráci školy nejčastěji s orgánem sociálně-právní ochrany dítěte.

V některých případech se děti vzdělávají v neformálních skupinách, kdy se rodiče několika dětí společně podílí na finančním zajištění vzdělávání dětí i mimo bydliště dětí. Pokud jsou ke vzdělávání v neformálních skupinách využívány tzv. nebytové prostory, je plně na odpovědnosti každého rodiče, zda jde o prostor vhodný nejen formálně podle především stavebního zákona (č. 183/2006 Sb.), ale i zda skutečně dětem a jejich vzdělávání vyhovuje.

Lze tedy jednoduše shrnout, že domácí vzdělávání neprobíhá ve škole a ředitel školy nemá jako správní orgán formálně možnost ověřit informace, které rodiče uvedou do žádosti, protože není oprávněn vstupovat do obydlí dětí, ani do jiných prostor, které nejsou veřejně přístupné. Pokud má být učiněno všem formalitám za dost, mohl by ředitel školy přijímat jako doložení splnění této podmínky čestné prohlášení rodičů o vhodnosti zvolených prostor ke vzdělávání dítěte.

K seznamu výukových materiálů se schvalovací doložku MŠMT i bez ní

Zatímco v žádosti o povolení domácího vzdělávání rodiče pouze uvádějí učební materiály, které nemají doložku MŠMT (§ 27 odst. 1), při rozhodování o povolení domácího vzdělávání ředitel školy zkoumá, jestli jsou zajištěny všechny učební materiály. Pokud jde o učební materiály s doložkou MŠMT, ty zajišťuje škola. Učební materiály bez doložky pak podle Doporučení k domácímu vzdělávání zajišťují rodiče.

Přestože má podle školského zákona dítě nárok na poskytnutí učebnic s doložkou MŠMT zdarma (§ 27 odst. 3), Doporučení k domácímu vzdělávání uvádí, že má dítě při domácím vzdělávání nárok pouze na učebnice, které používá škola, a rodiče tak nesou náklady i na ty učebnice z celé škály učebnic s doložkou MŠMT, které škola nepoužívá. Toto omezení bezplatného poskytnutí učebnic s doložkou MŠMT jen na učebnice používané v konkrétní škole je i v rozporu s dikcí školského zákona, podle kterého skutečně nesou výdaje rodiče dítěte, ale „... s výjimkou učebnic a základních školních potřeb podle § 27 odst. 3 a 6, speciálních učebnic a speciálních kompenzačních pomůcek a speciálních učebních pomůcek podle § 16 odst. 2 písm. d) ...“ (viz § 41 odst. 10). Toto omezení je tak v rozporu nejen se školským zákonem, ale i s podstatou věci, protože v případě dětí s odlišnými vzdělávacími potřebami jsou, či mají být, odlišné učebnice od učebnic používaných v konkrétní škole standardně poskytované školou.

Není znám ani zákonný důvod pro takto rozdílné podmínky v poskytování učebnic, především pak ve vazbě na vzdělávací potřeby dětí. Škola, jíž je dítě žákem, tak má nést podle školského zákona náklady na učebnice s doložkou MŠMT, které bude dítě používat při domácím vzdělávání.

Důvody opravňující k ukončení domácího vzdělávání

Důvody k ukončení domácího vzdělávání odpovídají podmínkám pro jeho povolení ředitelem školy, včetně žádosti rodičů o jeho ukončení. Vzhledem k tomu, jak jsou omezené možnosti ředitele školy jako správního orgánu při zkoumání naplnění podmínek při povolování domácího vzdělávání, má ředitel školy reálnou možnost hodnotit pouze:

  • plnění konkrétních podmínek (např. dohodnutá přítomnost dítěte ve škole při přezkoušení),
  • nemožnost dítě hodnotit alespoň v minimálních dobách podle školského zákona a
  • neprospěch dítěte na konci druhého pololetí daného školního roku (nikoli zhoršení prospěchu při domácím vzdělávání).

Při neplnění či nesplnění těchto podmínek ředitel školy zahájí správní řízení o ukončení domácího vzdělávání. Výsledkem toho může být nejen předpokládané rozhodnutí o ukončení domácího vzdělávání, ale i zastavení řízení o ukončení domácího vzdělávání a pokračování vzdělávání dítěte mimo školu. Současně je potřeba si uvědomit, že při domácím vzdělávání jsou za výsledek vzdělávání (prospěch, jeho zlepšení i zhoršení) zodpovědní rodiče a škola nemá tuto odpovědnost přebírat na sebe ani fakticky, natož formálně.

Bez ohledu na to, jestli ředitel školy rozhodne o ukončení domácího vzdělávání z vlastní iniciativy pro ne(s)plnění zákonných podmínek, nebo na žádost rodičů, nastupuje dítě k plnění povinné školní docházky do školy bezprostředně po oznámení rodičům (tzv. přímá vykonatelnost bez odkladného účinku). Je tomu proto, že proti rozhodnutí o ukončení domácího vzdělávání je možné se standardně odvolat jako proti jakémukoli jinému správnímu rozhodnutí. Současně je potřeba jednoznačně určit způsob plnění povinné školní docházky bezprostředně po vydání rozhodnutí, a ne až po teoreticky několikatýdenním až několikaměsíčním období, kdy se odvolání projednává.

Závěrem

Využívání domácího vzdělávání, stejně jako specifické správní řízení, ve kterém ho ředitel školy povoluje nebo ruší, zůstává i po více jak deseti letech výjimkou. Právě proto je užitečné, že MŠMT Doporučení k domácímu vzdělávání vydalo. Jde o jedinečný soubor informací o praxi a o postoji instituce odpovědné za vzdělávací politiku státu.

Současně je z vyznění a koncepce Doporučení k domácímu vzdělávání patrná stále jistá nedůvěra ve schopnost rodičů nejen rozhodovat o způsobu vzdělávání dětí, ale i toto úspěšně zvládnout či zajistit. V některých případech jde snaha o důkladné informování především rodičů a podrobné prozkoumání podmínek pro domácí vzdělávání ředitelem školy na samotnou mez oprávnění správního orgánu, ne-li až za ni (opakované ústní projednávání domácího vzdělávání rodiči, zkoumání osoby vzdělavatel dítěte, snaha o definování, co je důvod pro domácí vzdělávání, případná snaha o skutečnou kontrolu prostor, kde se bude dítě vzdělávat).

Na druhé straně MŠMT v Doporučení k domácímu vzdělávání popsalo velmi dobře situace, kdy je patrné, že vyšší míra právní úpravy v podobě některých podmínek je ve snaze vše zdokumentovat už překonaná a jistě by zasluhovala zjednodušení. To by umožnilo řediteli školy smysluplnější rozhodování, a tedy i snížení rizika porušení zákona kvůli zjišťování a posuzování náležitostí, které nejsou zákonnými podmínkami (např. doporučení provést rozhovor se vzdělavatelem dítěte). V té souvislosti by stálo za úvahu posoudit především skutečný přínos vyjádření ŠPZ o konkrétním dítěti jen z důvodu povolení domácího vzdělávání a skutečnou schopnost ředitele zkoumat vhodnost prostor pro domácí vzdělávání.

Po deseti letech formální existence domácího vzdělávání je patrné, že jde o způsob vzdělávání, které má mít své místo v českém školství. Proto by bylo nanejvýš vhodné se nadále zabývat aktuálností právní úpravy domácího vzdělávání (především stanovení podmínek pro domácí vzdělávání ve školském zákoně) a informacemi o jeho využívání v praxi (důvody, počet dětí podle důvodů, délka a výsledky domácího vzdělávání v závislosti na jeho délce).

Zdroj: Pro časopis Řízení školy 

Diskuse - Počet příspěvků: 0

Archiv článků