Zamyšlení nad možnostmi psychohygieny učitelů v ČR - ochrana pedagoga zn. 2020

Takřka revoluční dopad má aktuální dění na režim vzdělávání, na školní docházku. Návodů na to, jak obstát při volbě jednotné videoplatformy, jak strukturovat distanční online vzdělávání či jak volit správné rozvržení online výuky a samostatné práce žáků, již éterem několik rezonuje. Pojďme si ale položit otázku: Rovina péče o duševní blaho se týká jak samotných pedagogů, tak přeneseně i žáků, ať už se vzdělávání účastní v online distanční podobě, či navštěvují školu prezenčně.

Současnost je orámována dvěma hlavními prvky: pocity sociální izolace, resp. osamělosti a nejistotou týkající se dalšího vývoje omezujících vládních opatření. Tyto pocity se velice snadno překlopí v pesimistické vyhlídky, nálady blížící se depresivnímu prožívání. V kombinaci se snahou obstát v době, kdy se na pedagogy nakládá nutnost zorientovat se ve způsobech distanční formy vzdělávání za pomoci online nástrojů, se lehce dostaví pocity vyčerpání a beznaděje. Nutné je rovněž připomenout, že mnoho pedagogů se ocitá ve vícero životních rolích a vedle pracovního zařazení „učitel“ jsou ještě rodiči, kteří bojují na obou stranách barikády online distančního vzdělávání (rodina–škola), čímž je jejich nasazení v době online distanční výuky znásobeno péčí o vlastní potomky a působením na ně jako otec/matka.

Pokud si představíme, že pedagog je balónkem a všechny zmíněné faktory jsou různé plyny, které ho nafukují, může se lehce stát, že praskne. V odborných termínech dojde k učitelovu profesnímu vyhoření a možná i psychickému zhroucení. V době, kdy se zvýšil práh pro osobní konzultace tváří v tvář během psychologické intervence, může být pro mnoho pedagogů obtížné vyrovnat se s výše jmenovanými přetlaky. Co s tím? Co může pomoci? Níže uvedený výčet prosím berte jako zamyšlení se nad možnostmi ze strany autora. Rozhodně se nejedná o nařízení, která by měla být za každou cenu nastolena. Cílem výčtu je zauvažovat nad vlastními/týmovými možnostmi, jak se v této nelehké době podpořit.

Užít si společně se třídou i online čas. Důraz na vyvážení výkonu diskusí, hrou, zábavou, společnou komunikací. Podpořit tak nejen vazbu mezi samotnými žáky, ale rovněž se s nimi sblížit, zapomenout na chvíli na roli zodpovědného pedagoga a společně se zasmát.

Nejde jen o to, tvůrčím způsobem zaujmout žáky, hravá a komunikativní aktivita může také odpovídat vlastní péči o psychické blaho. Přestat být dostihovými koňmi, kteří nestíhají probrat látku podle vzdělávacích plánů. Umět si den zpestřit. Začít den třídnickou hodinou. Například vyzvat žáky, aby sami sdíleli svoje nápady, jak lze společně trávit čas i jinak než výukou, ale tak, aby společně strávený čas všem něco zajímavého přinesl. Dovolit si začít den vtipem, zábavnou historkou, co se v poslední době zábavného stalo. Okořenit online setkání o hravé prvky. Vím, že na jedné škole v Praze během online výuky žáci 6. třídy společně s paní učitelkou strávili den v zábavných kostýmech. U starších žáků lze zařadit pravidelnou možnost sdílet, diskutovat nad aktuálním děním, vzájemně se podpořit v jiné podobě vzdělávání, než na jakou byly zvyklé celé předchozí generace.

Vyvažovat nutnost sedět před monitorem i s ohledem na své (psychické) zdraví – předejít pocitům vyčerpanosti.

Nedržet se otrocky rozvrhu, který platil během prezenčního režimu. Nenutit ani žáky, ani sebe strávit denně hodiny na online přenosech před zářícími obrazovkami. Podněcovat žáky k samostatným úkolům mimo online přenos. Mít možnost si dokumenty vytisknout a zadanou práci neopravovat pouze digitálně. Umět počítač vypnout a odpočinout si „offline“. Učit být offline i děti (např. zařazovat úkoly, které mohou plnit v přírodě při procházce s rodiči apod.).

Upevnit v sobě přesvědčení, že se den ode dne zdokonalujeme v distanční podobě vzdělávání, posilovat vlastní sebevědomí a bránit se útokům mediálních zpráv, včetně připravenosti pedagogů v době krize způsobené covidem-19.

Jedna z možností je zařídit si diář/sešit a do něj si denně zapisovat, co nám udělalo radost, nebo to, v čem se nám během dne dařilo, jaká aktivita se společně se žáky povedla a v čem na ni lze navázat. Někomu bude více vyhovovat se na chvíli zastavit, zrekapitulovat si den a v myšlenkách se ocenit za to, co bylo nejen užitečné, ale i příjemné. Zameditovat si před spánkem.

Barikády, které mizí, mohou snižovat tlak na jednotlivé účastníky procesu vzdělávání.

Nečekat pouze na zpětnou vazbu od rodičů. Mít na paměti, že i rodiče jsou v dnešní době pod silným společenským a pracovním tlakem. Ani je neopomíjet, ani je nepřehlcovat zprávami o jejich potomcích. Hledat cesty spolupráce. Otevřeně dát najevo, že situace není snadná pro nikoho, pokusit se překonat možné bariéry. Zvážit možnost online třídní schůzky, která by podala informace rodičům plošně, ale osobněji než přes e-mailovou zprávu. Ta by také mohla napomoci ušetřit čas, když je třeba některé informace opakovat pro více rodin. V případě potřeby řešit některé nepříjemné situace žádostí ředitele školy, aby se pokusil vyvolat společnou online schůzku, na které by nedocházelo ke konfrontacím, ale spíše k možnosti pochopit jednotlivé strany dialogu a hledat řešení. Je důležité pamatovat na to, že je lepší nezůstávat při řešení problémů sám.

Pomocí sdílení s kolegy slyšet, že druzí zažívají podobné situace a prožívají obdobné pocity, vyslechnout se navzájem, nabídnout si radu.

Záleží na tom, kde pedagogové pracují. Zda zůstávají doma, nebo pracovní čas tráví v budově školy. Provedení se může lišit, cíl zůstává. Podstatné je vyventilovat svoje aktuální prožívání. Pokud není možné se v rouškách potkat v prostoru budovy školy, nabízí se nejen telefonát, ale třeba i online skupinový hovor. Mám osobní zkušenost, že v dnešní době, která neulehčuje sociální kontakt, si lze domluvit společnou online kavárnu, setkat se, vidět se, slyšet se či se se svým trápením svěřit kolegovi a i přes limity online setkání (nemůžeme se obejmout) se mohou dostavit pocity pochopení i úlevy. Hlavní je neztrácet s druhými kontakt.

Využít expertních dovedností kolegů speciálních pedagogů a školních psychologů.

Doba covidu-19 se týká opravdu všech, a to jak intaktních žáků, tak i dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Tyto potřeby mohou mít různý charakter od specifických poruch učení přes zdravotní handicapy v jejich široké škále až po potřeby vážící se k socioekonomicky znevýhodněným rodinám. Někdy se během online přenosu může odehrát nějaká aktuální situace (např. s prvky ostrakizace). Vědomí, že se mám na koho obrátit, kdo mi pomůže a poradí také v těchto rovinách, uvolňuje už tak zvýšený tlak na výkon pedagogické profese. Vím, že na běžných školách, kde existuje školní poradenské pracoviště rozšířené o služby speciálního pedagoga či školního psychologa, probíhá tato speciálně pedagogická, resp. psychologická podpora žáků pomocí online nástrojů (i přes své zjevné limity). Tedy tam, kde školní poradenské pracoviště zůstává zastoupeno pouze osobou školního metodika prevence a výchovného poradce, nejen nemusí vždy dostatečně saturovat potřeby žáků, ale také nemusí napomáhat psychohygieně pedagogů ve školních třídách.

Vyrovnávat se s náročnými pracovními situacemi, získat náhled na dění během výuky, pracovat na své profesionalitě.

Skupinová nebo individuální supervize. Tento krok je systémový. V českém školském systému supervize stále není pevně ukotvena. Přesto již (v době před covidem) proběhly pokusy supervizi na školy přivést. Ochota pedagogů zapojit se do supervizních sezení se zvyšuje. Tato rovina je i úkolem pro zřizovatele škol jednající s řediteli jednotlivých školských zařízení. Fenomén supervizí se diskutuje na mnoha pracovních skupinách. To nestačí. Je potřeba do této oblasti investovat. Jako příklady dobré praxe mohou posloužit některé školy, resp. školní poradenská pracoviště, kde již tuto službu pravidelně využívají. Nejspíš by i stálo za to, aby tyto školy nabídly ostatním svoji inspiraci, jak se jim podařilo supervize ve škole realizovat a zaplatit.

Řešení akutních stavů psychického vyčerpání, osobní a profesní krize.

V případě, že se problémy prohlubují a na jejich zvládnutí nestačí všechny výše uvedené tipy, je načase vyhledat odbornou pomoc – obrátit se na krizovou linku (např.: Linka první psychické pomoci na telefonním čísle 116 123 – https://linkapsychickepomoci.cz/), svěřit se. V případě potřeby dlouhodobé péče se zajímat o kontakt na experta, na kterého se lze obrátit, a domluvit si s ním pravidelnou konzultaci. Další možností je využít psychologické poradenství Sociální kliniky (https://www.socialniklinika.cz/), v jejíž nabídce se aktuálně objevuje také „online psychologické poradenství pro pomáhající profese“. Mezi zaměstnance školy patří již zmiňovaní členové školních poradenských pracovišť, kteří do kategorie pomáhajících profesí bezesporu patří, často se takto ale dá označit i mnohý učitel.¹⁾

V červnu 2020 proběhl první pokus Pražského inovačního institutu, z. ú., ve spolupráci s PhDr. Danielou Vodáčkovou, expertkou na krizovou intervenci, nabídnout školám v regionu Prahy online seminář „Sdílení zkušeností s distanční online výukou v době jarní covid krize“. Cílem bylo pomocí metody debriefingu rozebrat zažité situace, vyextrahovat z nich nejen momenty, které byly zdrojem napětí, ale také směřovat k posilování kapacit a sil pedagogů tím, že byly hledány způsoby vyrovnání se se situací. Při online setkání rovněž vznikla možnost od kolegů načerpat inspiraci na řešení obdobného problému. Setkání proběhlo jediné, účastníci podali zpětnou vazbu, že seminář byl užitečný, přesto by raději uvítali setkání osobní. Načasování na konci školního roku 2019/2020 také nebylo nejšťastnější. Domnívám se, že opakování takové příležitosti by jistě mohlo doplnit škálu nabídek pomoci v krizi. Pokud by mezi čtenáři byl zájem uskutečnit obdobnou příležitost debriefingu, prosím je o zaslání zprávy na e-mail pavel.klima@prazskyinovacniinstitut.cz, na jejímž základě bych se snažil vyjednat opakování akce.

Podpořit pedagogický sbor jako celek, podpořit týmového ducha sborovny, motivovat kolegy k překonávání překážek v době covidové krize.

Ředitel školy jako kapitán posádky. Pokud je kapitán plavidla nejen zdatným námořníkem (pedagogem), ale ovládá i šéfování týmu (včetně personalistických dovedností a schopností kolegy vhodným způsobem koučovat nebo mentorovat), může velice napomoci společné plavbě rozbouřeným covidovým mořem. Jak? Pravidelným zájmem o blaho kolegů. Společným rozhovorem nad situacemi, kterými si kolegové procházejí. Hledáním východisek. Zájmem o řešení. Hlavně dodání pocitu opory řídícím pracovníkem školy může napomoci ke zklidnění jednotlivých členů školní sborovny. A pomůže i utužit týmového ducha pedagogického týmu. Žádný kmen se neobejde bez zdatného náčelníka, který skupině dodá i pocit bezpečí.

V možnostech tohoto textu bylo zmínit jen několik okruhů. Čtenáře mohou napadat i další témata, která je třeba z hlediska psychické ochrany pedagogů, ale též žáků škol ošetřit. Jedním z takových zůstává například vlastní bezpečnost při pohybu na internetu, riziko kyberšikany v době online distanční podoby vzdělávání apod.

Všichni doufáme v dočasnost společenských opatření a k této představě se upínáme. Věříme, že krize brzy pomine. Těšíme se na to, až se zase budeme moci svobodně pohybovat po ulicích měst. Obdobně si přeji, aby i budovy škol v bezpečném čase ožily přítomností učitelů a žáků. Do té doby je ale nutné o personální kapacity pedagogů pečovat, učit je, aby se sami dokázali obrnit proti nepřízni covidové éry. Bylo by smutné, kdyby se krize v učitelském povolání prohlubovala, kdyby ze škol mizeli kvalitní učitelé z důvodu profesního vyhoření a už tak náročné učitelské povolání odrazovalo další budoucí absolventy pedagogických fakult od praxe ve školství. Proto pamatujme na péči o svou pedagogickou duši včas!