Milé kolegyně a kolegové, napadá mne, že jsem byl možná zbytečně černobílý, když jsem ve článcích této rubriky mluvil jen o řediteli, popř. vedení školy na straně jedné a učitelích na straně druhé. Bylo tomu tak jen z didaktického důvodu a jen na počátku, kdy jsem potřeboval odlišit různé role a možné různé chápání věci z jiných úhlů pohledu.
Učitel jako lídr aneb Co to vlastně znamená…
PhDr.
Václav
Trojan
Ph.D.
lektor a autor publikací pro management škol, www.vaclavtrojan.cz
Lídrem může být každý z vás a je očekávatelné, že tomu tak již je nebo se tak brzy stane. Pokud tomu ještě nevěříte, koukněte se po kabinetech či sborovně a uvidíte, kolik tzv. běžných učitelů vede třeba malý tým svých kolegů, řídí kolegy z metodického sdružení či předmětové komise, kolik jich dostalo na starosti přípravu a realizaci lyžařského výcviku, výletu, projektové výuky, konference či třeba dne otevřených dveří. Samostatnou kapitolou je výkon práce třídního učitele, který je každodenně postaven do role lídra třídy a zajišťuje řadu lídrovských i manažerských funkcí (ne každý manažer však musí být lídrem a ne každý to umí).
Začněme tím, kdo je to vlastně lídr. Podle různých slovníků třeba tahoun, vedoucí osobnost, nejlepší hráč družstva, osoba mající vysoký vliv na ostatní se schopností přimět lidí, aby ji následovali a věřili jí. Já přidávám, že lídr vede ostatní, umí si je získat, přesvědčit je, klidně napíšu zblbnout (teorie praví o motivaci), má přirozenou autoritu, vizi, cíl a smysl své práce.
Lídr také vidí hodně dopředu, předvídá vývoj a může být svými kolegy označován za snílka, buřiče nebo mu nemusejí zejména zpočátku lidé rozumět. Musíte s tím vším počítat. Občas v rozhovorech slýchám, že si nový lídr musel teprve získat svoje postavení, že ostatní měli pocit, že se v důsledku své role změnil. Chápejme ho, za lídra musejí mluvit činy, nikoli krásná slova. Nechejme mimo zájem ty, kterým skutečně vedení lidí vlezlo do hlavy, z nich nikdy skuteční lídři nebudou. Pravdou ale je, že odpovědnost člověka musí změniti, vždyť najednou možná pochopí souvislosti dříve nepociťované.
Právě nyní se dostáváme k tomu, co dosud ve výčtu lídrovských indikátorů chybělo. Nejdůležitější je odpovědnost za konkrétní věc, za její dobré vykonání. Tedy lídr nasazuje vlastní kůži, je přímo odpovědný – a taková práce pochopitelně není pro každého a je třeba se jí učit a přemýšlet o ní. Můj oblíbený filozof, ekonom a spisovatel Nassim Nikolas Taleb (třeba znáte jeho Černou labuť nebo Zrádnou nahodilost) napsal knížku Nasadit vlastní kůži, kterou jsem při letním stěhování své knihovny po několika letech vzal znovu do ruky a mohu její přečtení moc doporučit. Dokáže jednoduše a přitom přesně pojmenovat věci, které každodenně vidíme okolo sebe, učitelům se její myšlenky mohou moc hodit.
Nebojte se prosím odpovědnosti, posílí vás, ač se může a bude jevit jako věc povýtce nevděčná. Stačí pro začátek dodržovat klasické pravidlo v Talebově knize zmiňované: „Nejednejte s druhými tak, jak byste nechtěli, aby oni jednali s vámi.“ Toto pravidlo možná znáte v jeho pozitivní podobě, ale podle mne nemusíme lidem podsouvat, že víme, co je pro ně dobré, to bývá často cesta do pekla.
Na rozhodování by se nikdy neměli podílet ti, kdo neriskují. Tedy ti, kteří neumějí nebo nechtějí nasadit vlastní kůži. Věřím, moji současní i budoucí lídři, že budete s plnou vážností chápat, co to znamená. Vést lidi je krásná, ale hodně odpovědná práce. Držím palce a přeji příjemné prožívání pomaličku se blížících Vánoc.