V roce 2019 deklarovalo přímé zkušenosti se supervizí v učitelském sboru 4,5 % vyučujících z celkového souboru 2 377 osob, o dva roky dříve v obdobně velkém výzkumném souboru to bylo 3,4 % (Smetáčková a kol., 2020). Tento nízký podíl svědčí o řadě překážek, které brání zavedení supervizí a účasti na nich. Některé z nich jsou na straně škol, jiné na straně jednotlivých vyučujících, další mohou souviset se samotnými supervizory.
Supervize – stále obávaný nástroj profesního růstu?
PhDr.
Anna
Frombergerová
Ph.D.
psycholožka, působí na katedře
Mgr.
Veronika
Brémová
psycholožka a psychoterapeutka,
Supervizi lze považovat za formu nespecifického profesního rozvoje, který se zaměřuje na posilování obecných pedagogických kompetencí, na rozdíl od specifického profesního rozvoje, který je soustředěn na doplňování konkrétních znalostí a dovedností. Cílem nespecifického rozvoje je, aby prostřednictvím sdělování, naslouchání a diskusí s druhými docházelo k prohloubení schopnosti seberefl