Škola je místem lidských setkávání a vztahy hrají důležitou roli, říká psycholožka týmu duševního zdraví

Vydáno: 7 minut čtení

Už čtvrtým rokem fungují na Kutnohorsku týmy duševního zdraví, které pomáhají dětem, učitelům i rodičům. Jeden sídlí na Základní škole Kamenná stezka přímo v Kutné Hoře, druhý v Základní škole Zruč nad Sázavou a oba podle potřeby vyrážejí do další dvacítky škol v regionu. Projekt původně platily Norské fondy a Nadační fond Eduzměna, v loňském roce získal finanční podporu radnic, tedy zřizovatelů škol. V týmu spolupracují sociální pracovník, speciální pedagog a psycholog a s podporou dětského psychiatra nabízejí komplexní pomoc konkrétním dětem. Barbora Hošková je psycholožkou kutnohorského týmu.

Škola je místem lidských setkávání a vztahy hrají důležitou roli, říká psycholožka týmu duševního zdraví
Zuzana
Kudrová
koordinátorka PR, Nadační fond Eduzměna.
V čem jsou týmy duševního zdraví unikátní?
Myslím, že se docela dobře podařilo identifikovat prázdné místo v oblasti psychosociální podpory pro školy. Rodiny často řeší velmi obtížné situace a jsou to právě učitelé, kdo se v rámci školy s jejich důsledky setkává jako první. My učitelům pomáháme, aby se mohli soustředit na svoji práci a zároveň se měli kam obrátit, když mají ve třídě dítě, které potřebuje pomoct.
Jaké problémy nejčastěji řešíte?
Nejčastěji k nám přicházejí děti s úzkostmi, někdy už je to v takové fázi, že nejsou schopné dojít ani do školy. Často řešíme nedobré, nepodpůrné vztahy v rámci třídních kolektivů, někde se setkáváme se šikanou. A pak jsou tu samozřejmě děti s náročným chováním. Tam poskytujeme podporu učitelům a ukazujeme jim trochu jiný přístup k těmto dětem.
Můžete na konkrétním případu přiblížit, jakou podporu školám nabízíte? Jak pracujete?
Možná to zobecním a z vícero příběhů dětí s úzkostmi udělám jeden. V takovém případě je určitě dobré přizvat ke spolupráci učitele, protože je důležité, aby i oni věděli, co ta úzkost všechno obnáší a jak rozumět chování takového dítěte. Protože jeden den ho třeba vidíte, že se směje a baví s ostatními, a druhý den do školy opravdu není schopné dojít. Můžeme také zorganizovat interaktivní případovou konferenci s dítětem, které se účastní rodiče, učitelé dítěte, může tam být třeba i jeho kamarád. Dítě má svého průvodce, který s ním prochází jeho silné stránky, na setkání ho připravuje. Je přizván i odborník na určité téma, většinou v rámci týmů duševního zdraví. Dítě vidí, že na to není samo, že se sešli lidé, kteří ho chtějí podpořit, a že vidí také jeho silné stránky, nejen aktuální problém. A podpoří to i rodiče, protože je opravdu velký stres i pro ně, když jejich dítě nemůže kvůli úzkosti ráno odejít do školy. Snažíme se ve spolupráci se školou nastavit krátkodobé i dlouhodobější cíle nebo třeba určité úlevy v rozvrhu a další podporu přímo ve škole, aby se dítě mohlo vrátit a dochodilo ročník. A většinou se to povede.
Zaujal vás tento článek? Inspirujte se dál. Všechny texty Učitelského měsíčníku s názvem: Týden pro wellbeing ve škole aneb když se do školy těším si můžete hezky najednou stáhnout v pdf jako bonus.
Vycházíte z neurosekvenčního modelu terapie, který přinesl americký psychiatr a neurolog Bruce Perry. Můžete popsat, co to znamená?
Tento model je založený na nejnovějších poznatcích o vývoji mozku a vlivu negativních zážitků z dětství na jeho fungování. Perry pracoval s dětmi, které žily v náročných podmínkách, kdy rodič nebo jiná pečující osoba nenaplňovali jejich potřeby, co se týče zvládání stresu. Zjednodušeně řečeno zjistil, že v takovém případě se mozek nevyvíjí tak, jak by měl nebo mohl. Děti z těchto prostředí tak často vykazují náročné chování a nějakou přecitlivělou odezvu právě na stres, která je v podstatě podmíněna biologicky.
Členové kutnohorského týmu duševního zdraví na poradě v ZŠ Kamenná stezka (psycholožka Barbora Hošková, sociální pracovník Miloš Březina a speciální pedagožka)
Jak tento model aplikujete v praxi?
Říkáme učitelům: Pojďme se podívat, co může být za náročným chováním konkrétního žáka. Děti mají různé dovednosti, liší se ve zvládání emocí, impulzivity nebo komunikace. Nestojí všechny na stejné startovní čáře. A některé začnou reagovat právě náročným chováním, takže následují poznámky, dvojky z chování, rodiče se zvou do školy, a nic se nemění. A my říkáme: Individualizujme přístup ke konkrétnímu dítěti, protože my nevíme, jakou má zkušenost.
To klade velké nároky právě na učitele…
Ano, ono je i pro dospělého, když jedná s takovým dítětem, často velmi náročné zůstat v klidu, zvládnout vlastní emoce. Protože jeho chování automaticky vyvolává stresovou reakci i v nás. Sama jsem původně pedagog, takže to vidím i z té druhé strany. Snažíme se poukazovat i na to, že učitel je ten první před tabulí, kdo musí každý den zvládat mnohdy obtížné situace. Musíme se na to podívat systémově a hledat způsoby, jak podpořit i duševní zdraví učitelů. Je dobré mít podporu školního poradenského pracoviště a dalších odborníků a týmy duševního zdraví toho v tomto směru nabízejí celé spektrum.
Tady bychom měly doplnit, že by v nejbližších letech měly podle záměru MŠMT vzniknout podobné týmy po celé republice.
Ano, věříme, že se tak stane. Ministerstvo školství je tomu nakloněno a systémově by to opravdu velice pomohlo.
Pojďme na závěr shrnout, jak může duševní zdraví dětí podpořit učitel.
Já bych řekla, že prospívá méně tlaku a více vztahu. Učitelé často sledují, jestli se stíhají tematické plány, pak jsou tam další nároky, třeba aby se děti dostaly na střední školy. Ale je také hrozně důležité, aby děti chodily do školy rády a cítily se tam dobře. Škola je místo lidských setkávání a vztahy zde hrají podstatnou roli, musíme o ně pečovat a rozvíjet je. Prevence je zásadní a dnes už existuje řada výborných programů pro celé třídy, které nabízejí možnost supervize, například Zipyho kamarádi, Jablíkovi kamarádi, Druhý krok, 4R a další, v nichž se učitelé mohou nechat proškolit a s třídami je využívat. Často slýchám od dětí, že by si přály ve škole víc povídat. V tom dobře fungují například třídnické hodiny a je skvělé, že školy už je častěji zařazují do rozvrhu.
Barbora Hošková
vystudovala Pedagogickou fakultu na Technické univerzitě v Liberci. Vyučovala na druhém stupni základní školy, působila také jako metodička prevence. V roce 2019 dokončila dálkové studium jednooborové psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Při rodičovské dovolené působila jako psycholožka v Pedagogicko-psychologické poradně v Kutné Hoře. Od roku 2021 je psycholožkou kutnohorského týmu duševního zdraví. Je frekventantkou psychoterapeutického výcviku.