Odnepaměti stavíme mosty, aby spojovaly břehy, zkracovaly cestu a vůbec usnadňovaly komunikaci. Stačí stát na břehu široké řeky a člověk si uvědomí, jak může být na druhý břeh daleko. Věřím tomu, že nová rubrika našeho nového časopisu bude takovým mostem spojujícím nejen ředitelnu a sborovnu, ale také pracovníky školy pohybující se v různých pracovních rolích či funkcích.
Přiznejme si, že řada nedorozumění, řada komunikačních šumů i přímých sporů mezi lidmi může vzniknout z nepochopení názorů, ale také z nepochopení stanovisek či skutečností vyplývajících z rozdělení rolí a odpovědnosti. Je úplně normální, že vedoucí pracovník má více pravomocí než jeho podřízení. Má k tomu také více odpovědnosti, tím pádem se musí řídit větším množstvím předpisů a jeho rozhodnutí se může neznalému člověku zdát zbytečně konzervativní. Na okraj – chtěli byste mít skutečně ve své kompetenci povolení vícedenní školní akce se všemi právními důsledky či na svoji odpovědnost postupně otvírat školní jídelnu po celostátní karanténě?
Vezmeme to ovšem od začátku, proto začnu provokativní otázkou: V kolika oborech vykonává ředitel organizace několik hodin týdně práci svého podřízeného? U ředitele dolu, továrny, počítačové firmy by nám to asi připadalo zvláštní a neefektivní. Takový ředitel dolu fárající v úterý s kahanem pro radost kilometr dolů zavání scénkou z Cimrmanovy hry. Ve školství je to však dáno zákonem – každý ředitel školy je zároveň pedagogickým pracovníkem, učí svoje žáky nebo vykonává přímou práci s dětmi. V kolika oborech je ředitel organizace odpovědný téměř za všechno a má (až na největší školy) minimální podpůrný aparát? Ve školství je to každodenní ředitelská realita, které mnozí lidé mimo obor nevěří, a nechápou, že je to možné.
Rubrika Mosty mezi ředitelnou a sborovnou chce lidi a jejich stanoviska spojovat. Mnohokrát jsem viděl ve školách, že si ředitel(ka) a učitelé něco neřekli, nevysvětlili, nepochopili se a atmosféra zbytečně houstla. Skutečně zbytečně, protože všichni jsou na jedné lodi a úspěch práce záleží na společném výsledku, nikoli na individuálních vítězstvích realizovaných na úkor někoho vedle. V naší bývalé škole v Brně jsme používali podobenství školy jako lodi plující na vzdálený ostrov pro vzácné koření a od té doby ke mně patří lodní terminologie hovořící o ředitelkách a ředitelích škol jako o kapitánech. Je to hodně výmluvné, pokud si představíme lidi na palubě a uvědomíme si, že každý vidí něco jiného, jinak daleko, někdo má na starosti vyhlížet na moře míle dopředu, jiný dělá dobrou práci v podpalubí.
Navíc je zbytečné mluvit o protikladech ředitel(ka)–učitel. Nejen proto, že každý ředitel je také učitelem současným i bývalým, ale také proto, že téměř každý z učitelů se mnohokrát ve své praxi dostane do situace, kdy bude za něco či někoho odpovídat, někoho povede, něco bude organizovat. I v malých školách pojedou děti na hory a někdo je bude mít na starosti, řeší se projektové výuky, exkurze či výlety, existují týmy. A to jsme se ještě nezačali bavit o třídních učitelích jako vedoucích pracovnících, o vedoucích předmětových komisí či vzdělávacích týmů, koordinátorech školního vzdělávacího programu či zástupcích ředitele. Práce s lidmi je krásná, ale má svoje úskalí.
Vážení čtenáři, budu rád, když i my se budeme potkávat, chápat se, chodit si naproti a stavět společný most. Mám svoji představu o obsahu této rubriky a možných prvních článcích. Chtěl bych nakouknout pod pokličku různým vedoucím pedagogickým pracovníkům a ukazovat úskalí jejich práce. Chtěl bych se věnovat odpovědnosti, která často jako těžká opice sedí na rameni a nabádá k opatrnosti, zejména při přímé práci s dětmi. Chtěl bych pomáhat nastupujícím učitelům, třídním a vlastně všem pracovníkům, kteří někdy někoho povedou a chtějí o své práci přemýšlet do větší hloubky a souvislostí. Tohle je můj pohled. Předem děkuji, když moji výzvu k budování společného mostu využijete a půjdete mi naproti se svými tématy, impulzy či představami – ať prostřednictvím redakce, e-mailu, či jiného komunikačního kanálu, který mi vaši myšlenku doručí. Potom budu práci na rubrice cítit jako smysluplnou činnost a těším se na ni.
Přeji co nejklidnější a spokojený začínající školní rok. A za měsíc na shledanou na tomto místě.