Pandemie jako globální duševní výzva

V říjnu minulého roku se konal summit zemí OECD pod názvem . Své zkušenosti, pohledy a doporučení ke vzdělávání za pandemie zde sdíleli ministři školství vybraných zemí, zástupci Evropské unie a OSN, ale také představitelé Mezinárodního měnového fondu nebo zainteresovaných organizací, jako je EdTech. Za Českou republiku se setkání zúčastnila tehdejší náměstkyně ministra školství, Dana Prudíková.

Jednotlivé body programu byly vtěleny do konečného prohlášení, jímž účastníci shrnuli své další kroky a výhledy do budoucna. Zavázali se mimo jiné k financování školství rovnému alespoň mezinárodnímu průměru (4–6 % HDP), znovuotevření škol v rámci 15 měsíců a s ním související „podpoře učitelů jakožto pracovníků v první linii“.

V dubnu 2020 zavřelo dle OECD školy 186 zemí a situace změnila školní docházku sedmdesáti čtyřem procentům světového žactva. Aby bylo zabráněno „generační katastrofě“, jak nazývá možný dopad koronaviru na vzdělávání generální tajemník OSN António Guterres, je třeba jednat ihned. Jaká rizika může pandemie představovat?

S odpovědí může pomoci například zpráva Společného výzkumného střediska Evropské komise , jež centrum zformovalo po zkušenosti z první vlny. Nepřekvapí, že jejím hlavním tématem jsou nerovnosti. O jejich prohloubení se mluví od začátku distanční výuky. V čem ale tkví?

Při vzdělávání doma se projevuje zázemí, které má žák k dispozici. To znamená přístup k technologiím, klidné místo k učení, ale také výživa nebo dostatek spánku. Tyto věci jsou mimo dosah školy, ale v procesu vzdělávání se projeví jako klíčové. Významný je také faktor rodiče, jeho postoj ke vzdělání nebo čas a znalosti, které může podpoře svých dětí věnovat.

V závěru zpráva doporučuje rodiče v co nejvyšší možné míře zapojit do školního procesu, a dokonce edukovat po stránce psychologické a emocionální. Co se týče skupin dětí, u nichž je situace k učení doma prekérní, je naopak zásadní role učitele. I u žáků s obyčejně dobrými výsledky se může projevit ztráta motivace. Je důležité vzít v úvahu vnitřní situaci dětí, pro které současná situace znamená mnoho stresu a změnu sociálního života.

Jak se pandemie na školství a dětech projeví, je možno sledovat v několika úrovních. Jednou z nich je ta psychologická. V reakci na extrémní stres se mohou objevit sociální fobie, úzkosti či změny nálad. Dětské krizové linky mluví o nárůstu počtu hovorů o sto dvacet procent.

Dle předsedy hlavní britské psychiatrické organizace Andriana Jamese představuje pandemie největší hrozbu pro psychické zdraví od dob druhé světové války.

Žáci však nejsou ohroženi jako jediní. Doba dopadá také na učitele, o jejichž zdraví se zvlášť ve spojitosti se syndromem vyhoření začalo mluvit. Odpovědí může být začlenění psychohygieny do vyučovacích hodin. Začínající učitelka angličtiny ze ZŠ Pozořice, Karolína Kozohorská, popisuje svou zkušenost následovně:

Své hodiny začínala vždy rozehřívající otázkou, ale nikdy ji nenapadlo zeptat se na pocity. Zkusila proto od žáků zjišťovat, co jim dělá radost. „ .“ Donutilo ji to více se o téma psychohygieny zajímat. Hledala nástroje, které by předala dětem, a ty nakonec pomohly i jí samotné.

Problému si je vědoma také česká organizace Nevypusť duši, která školám nabízí webinář o duševním zdraví v době distanční výuky. Na svých stránkách poskytuje desítky infografik o duševním zdraví nejen za časů pandemie. Jedna z nich kupříkladu nese název „Sedm zásad zdravé psychohygieny“ a nabádá jedince k pravidelnému pohybu, zastavení se a naslouchání svým myšlenkám či sounáležitosti se skupinou. Poslední pravidlo je pak nejdůležitější – být na sebe hodný.