První díl minisérie článků akcentuje téma zdravého sebevědomí a sebeprosazení, schopnost vyjádřit vlastní názor a postoj bez následných pocitů viny, ale také dovednost rozpoznat manipulaci a dokázat se jí ubránit. Tato témata se opakovaně objevují jako důvody, proč pedagogičtí pracovníci vyhledávají sebezkušenostní semináře. Je skvělé, že většina pomáhajících profesionálů přestala vnímat osobnostní rozvoj jako nutné zlo, že se dokonce stal samozřejmou podmínkou jejich vysoké odbornosti. Novým seriálem bychom rádi přispěli k tomuto příznivému trendu.
Podle čeho se pozná asertivní učitel
Postupně se budeme věnovat „nejžádanějším“ oblastem osobnostního, potažmo profesního rozvoje, tedy asertivitě, asertivním technikám, emoční a sociální inteligenci, psychohygieně a relaxaci, jakož i dalším souvisejícím tématům. Všechny díly budou převážně prakticky orientované a zaměřené na možnost bezprostředního využití předávaných poznatků, sdílených zkušeností a zajímavých podnětů z praxe, případně i z osobního života.
Smysluplnost školení o asertivitě
Před mnoha lety jsem měla za úkol „proškolit mužstvo“ jedné firmy ve věci asertivních dovedností. Píši-li mužstvo, skutečně mám na mysli učebnu plnou chlapů techniků. Nevím jak pro ně, ale pro mne to byla dobrá zkušenost.
Vše tehdy začalo už v předvečer akce v místě mého ubytování. Tam se jaksi hned vědělo, že jsem lektorka a budu školit v nedalekém podniku. Sympatická majitelka penzionu se mi svěřila, že školení se zúčastní také její tchán, ale on žádné kurzy o asertivitě nepotřebuje, protože poslat někoho dopr..le prý dokáže i bez lektora. Bylo zajímavé to vědět.
Ráno jsem napochodovala před nastoupenou jednotkua vnímala přitom mimořádně silně řeč očí i těl většiny přítomných chlapíků. Ve dvou případech u nich bylo možné vytušit zvídavost, ve čtyřech zvědavost, v deseti nic zjevného, v dalších čtyřech lhostejnost až nezájem, u zbytku pak dvakrát útrpnost a jednou vyzývavou nechuť. Zkrátka Gaussova křivka typická pro školení na nechtěné, ba dokonce podezřelé téma, naplánované kýmsi shora metodou padni komu padni.
Snad více než obvykle se ve mně tehdy vzedmula potřeba lektorsky se blýsknout, a proto jsem aktivovala nejvyšší stupeň pohotovosti: V duchu systemického přístupu, jehož jsem dlouholetou propagátorkou a vděčnou uživatelkou, jsem se předpisově
usebrala, zůstala v klidu a reflektovala
. Reflektování znamená v naší branži informovat partnera v rozhovoru o tom, co nám „jde hlavou“ a co „cítíme“.Reflektovala jsem věcně, srozumitelně a stručně. Přítomným jsem sdělila, jakou mám o průběhu školení představu, co umím, čeho se trochu obávám, co očekávám, co si nepřejia co potřebuji. Hovořila jsem klidným a přirozeně modulovaným hlasem, který asi nebyl zcela prost emocí, ovšem byly to emoce takzvaně pod kontrolou. Jednoduše: BYLA JSEM UKÁZKOVĚ ASERTIVNÍ.
A vyšlo to – bezprostřední reakce mužstva byla poměrně pokojná a vstřícná, vypadalo to, že mírně vzrostl počet zvědavých, snad i zvídavých, přičemž jejich pozornost zůstala pro daný okamžik upřena na moji osobu. Mohlo by se tedy zdát, že nastala ta správná chvíle pro zahájení lektorské prezentace.
Chvíle nejspíš nastala, ovšem místo očekávaného tradičního lektorování jsem udělala něco trochu jiného a myslím, že se to vyplatilo. Ačkoli tehdy byly mé didaktické zkušenosti s tématem asertivity ještě skromné, cosi mi říkalo, že při dané sestavě přítomných i úrovni jejich motivace bude užitečnější rezignovat na prezentaci v plánované šíři, a místo toho ukázat, jak asertivní jednání vypadá v praxi nebo co zmůže. Otevřela jsem proto diskuzi, vedla rozhovory s jednotlivými účastníky a moderovala jejich vzájemnou asertivní/neasertivní komunikaci…
Pro tuto chvíli ale opusťme školicí místnost a věnujme se tématu samotnému. Jak tedy vypadá asertivita v praxi? Možná nejkratší cesta k odpovědi vede skrze popis toho, jak se projevuje asertivní člověk. Jak mluví, co říká, co umí, co neříká, jak působí, co vyzařuje?
Následující přehled typického asertivního jednání můžeme využít i jako malý test našeho osobního asertivníhopotenciálu. Stačí si u každé položky odpovědět, nakolik souzní jednotlivé výroky s naším obvyklým komunikačním projevem. Jsme-li odvážnější, můžeme se na sebe zeptat někoho, kdo nás zná a komu důvěřujeme.
Asertivně jednající člověk
*
má přiměřené, spontánní a přirozené reakce,
*
přiměřeně projevuje city,
*
zvládá své emoce,
*
je otevřený, vstřícný a slušný,
*
je pozitivně naladěný a vyzařuje vnitřní klid,
*
umí jasně a jednoznačně formulovat myšlenky,
*
poklidně respektuje jiný názor,
*
snaží se o vzájemně přijatelnou dohodu,
*
umí naslouchat,
*
je schopen změnit názor,
*
dokáže vyjádřit nesouhlas (bez následného pocitu viny),
*
vyjadřuje vlastní přání,
*
vyslovuje vlastní požadavky,
*
zastává vlastní stanoviska,
*
a
last but not least
: ctí etické zásady.Nejasnosti kolem významu
Často se na seminářích setkávám s překvapivou reakcí některých frekventantů, kteří se původně domnívali, že asertivní člověk je ten, kdo má ostré lokty, a vlastně je dobré mít se před ním raději na pozoru. Nebo že je to otravný, trochu sebestředný patron opakující bez vlastní invence a jiskry, že „chce svůj sýr“. Anebo také – jak už víme – že umění asertivity spočívá v šikovnosti mluvčího poslat toho druhého do háje, případně jinam.
K nejasnostem okolo pojmů
asertivita
/
asertivní
přispívají svým dílem též publicisté, když v médiích často charakterizují více méně útočný politický styl jako asertivitu. Nedávno jsem v televizním zpravodajství slyšela výrok: … jejich politika je stále asertivnější… V daných souvislostech by přitom bylo možné z výroku vyvodit, že pokud je někdo hodně asertivní, je vlastně neomalený až agresivní. Tak to ale není, nebo by podle mého názoru alespoň nemělo být. Co tedy platí, co je a co není asertivita?Uspokojivou odpověď lze nalézt při dobré vůli a troše soustředěné trpělivosti: Je rozdíl v pojetí významu slova asertivita v původním smyslu, sahajícím až do antické doby,a v pojetí aktuálním, zabývajícím se současnými komunikačními strategiemi, kde je význam mírně posunut, respektive rozšířen. (Pro zjednodušení zde úplně vynechávám specifické uplatnění pojmu
asertivita
v oblasti informatiky.)V původním pojetí asertivní výpovědi jde o tvrzení, které vyplývá ze zkušenosti – o tvrzení, které se jaksi „rozumí samo sebou“, a tudíž mluvčí předpokládá, že není nutné připojit zdůvodnění nebo důkaz. V latině se tu objevuje slovesný tvar
asserere
, což bývá nejčastěji překládáno jako tvrdit nebo ujišťovat. Někdy se také uvádí, že věc je „tvrzena s jistotou“.Důležitým aspektem pro pochopení rozdílu je podle mne skutečnost, že v historickém pojetí není/nebýval brán v potaz etický rozměr výpovědi, a proto takové tvrzení může/mohlo být stejně tak pravdivé jako lživé. Charakter tvrzení zde není/nebyl určen jeho „pravdivostí, prokazatelností“, ale formou – je/bylo to tvrzení bez předkládání důkazů, bez zdůvodňování. Něco jako v matematice axiom.
Mohlo by se zdát, že natolik detailní vymezování pojmů sem nepatří, většina textů o asertivitě je v tomto směru úspornější a rovnou uvádí, že jde o
komunikační dovednost vedoucí ke zdravému sebeprosazení
. Ale pro bližší porozumění podstatě asertivního přístupu v současném kontextu snad tento malý exkurz není zbytečný. Plyne z něj totiž zásadní význam etického principu při aktuálním uplatňování asertivních práv a užívání asertivních technik. Zkrátka: to, že svá slova explicitně neopíráme o důkazy, neznamená, že máme právo prostřednictvím své řeči lhát, podvádět či manipulovat.Definice asertivity
Stejně jako u jiných takzvaně širokých pojmů existuje i pro asertivitu mnoho definicí. Například podle psychologaa psychoterapeuta Tomáše Nováka se jedná o
přímé, přiměřeně sebevědomé jednání, zdravé sebeprosazování.
Psychiatra psychoterapeut Ján Praško uvádí, že
asertivita dnes představuje ucelený komunikační styl, který zohledňuje nejen komunikační dovednosti, ale i stabilitu osobnosti. Vyžaduje, aby se člověk rozhodoval sám za sebe a za svá rozhodnutí nesl odpovědnost.
Na Wikipedii se u hesla Asertivita dočteme, že je to
schopnost, komunikační dovednost, jak přiměřeným způsobem vyjadřovat své pocity, názory a potřeby v interakci s jinými lidmi. Zahrnuje v sobě schopnost komunikovat, souhlasit, nesouhlasit, žádat, ale i kritizovat bez manipulace, agresivity nebo pasivity. Asertivní člověk dokáže vyjádřit svůj názor a akceptovat názory druhých, žije svobodně a přitom neomezuje svobodu jiných.
Tolik k pokusům o definici. Ještě by možná bylo dobré dodat, že asertivita není povinná, asertivita je svobodná volba. Asertivita není soubor pravidel a technik, asertivita je vlastně druh umění.Asertivní desatero
Na závěr si připomeňme asertivní práva, jak je v polovině dvacátého století formuloval americký psycholog a psychoterapeut Andrew Salter. Podle něj máme právo:
1.
Sami posuzovat své chování a city a být za ně odpovědni.
2.
Nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování.
3.
Posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí.
4.
Změnit svůj názor.
5.
Říci: „Já nevím.“
6.
Být nezávislí na dobré vůli ostatních.
7.
Dělat chyby a být za ně zodpovědní.
8.
Dělat nelogická rozhodnutí.
9.
Říci: „Nerozumím.“
10.
Říci: „Je mi to jedno.“
Toto je prostý, nekomentovaný výčet asertivních práv. Reakce lidí, kteří se s nimi seznámí poprvé, bývají různé (zvláštěu některých položek): souhlas, rozpačitost, pochybnosti, překvapení, uklidnění, spokojenost, nesouhlas…
Prozatím ponecháme všech deset výroků bez komentáře, avšak příště se jednotlivým „právům“ budeme věnovat detailněji, a to zejména možnostem jejich praktického využití. K tomu připojíme základní asertivní techniky a podrobněji se zastavíme u vhodnosti jejich výběru nebo nevhodnosti užití v konkrétních komunikačních situacích. Vrátíme se také ještě k semináři pro nemotivované techniky, o němž byla řeč v úvodu.
ZDROJE
*
NOVÁK, T. a V. CAPPONI.
Asertivně do života
.
ISBN 978-80-247-7589-0.*
NOVÁK, T. a Y.KUDLÁČKOVÁ.
Asertivní žena
. ISBN 978-80-247-6817-5.*
PRAŠKO, J.
Asertivita v partnerství
. ISBN 80-247-1246-6.*
Heslo Asertívne komunikačné techniky. Dostupné z: https://sk.wikipedia.org/wiki/.
*
Heslo Assertion. Dostupné z: https://de.wiktionary.org/wiki/Assertion).
*
Heslo Asertivita. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Asertivita).