Linka pro rodinu a školu 116 000 - nonstop anonymní podpora a poradenství

S čím můžeme pomoci? Častokrát jsou učitelé první, kteří si všimnou, že s dítětem není něco v pořádku. Zaregistrují změnu v jeho chování, dítě se jim samo svěří nebo jsou svědky situace, kterou vyhodnotí jako nestandardní. Normální lidskou reakcí je snaha dítěti pomoci. Jenže jak?

Někdy je situace složitá a nepřehledná, ale někdy stačí, když je situace „pouze“ nová. V takovou chvíli je přirozené, že ani zkušený pedagog neví, jak ji nejlépe vyřešit. Někdy tuší, jak a kudy na to, ale potřebuje podpořit a utřídit myšlenky.

A to nejenom v okamžiku, kdy dítě hrozí útěkem (nebo již uteklo), existují důkazy, že je týráno či zneužíváno, viditelně se sebepoškozuje, ale také v situacích, které na první pohled vypadají méně dramaticky – dítě se „jen“ chová jinak, má „divné“ řeči, nějak „víc zlobí“ nebo je naopak nenápadné.

Nejfrekventovanějším tématem je problematika (kyber)šikany (jak podezření na šikanu, tak aktuálně řešené případy, popř. potíže při následné práci s třídou šikanou zasaženou). Poměrně časté jsou konzultace při řešení akutních krizových situací, tj. sebevražedné tendence, vyhrožování a vydírání dítěte, (pokus o) znásilnění či (sexuální) zneužívání, sebepoškozování, náhlé úmrtí dítěte, někoho z jeho rodiny, popř. jiná tragická událost dotýkající se školy.

Dalšími tématy bývají výchovné problémy dítěte (mnohdy spojené s psychotropními látkami, záškoláctvím), spolupráce školy s rodinou, která má i jiné potíže (ekonomické, sociální, zdravotní).

Častokrát je však pedagog veden svou zkušeností, kdy vidí, že je něco „divně“, ale neví, co to je. Potřebuje si promluvit s někým, kdo sice o fungování instituce školy něco ví, ale s kým je současně možno zachovat anonymitu a vyjadřovat myšlenky a pocity, které by se v osobním kontaktu formulovaly hůře.

Ze školského prostředí jsou to především metodici prevence, výchovní poradci, třídní učitelé, školní psychologové a speciální pedagogové a často se též ozývají ředitelé škol. Obecně lze říct, že cca třetinu všech kontaktů tvoří pracovníci škol, a tato volání nás vždy těší, protože si vážíme jejich zájmu a ochoty udělat pro „svého“ žáka nebo „svou“ třídu to nejlepší.

Linka pro rodinu a školu 116 000 je vymezena účelem a tím je problematika ohroženého dítěte. Naším cílem je činit kroky ve prospěch ohroženého dítěte. To je naším klientem, byť s ním nemusíme vůbec hovořit, zatímco ostatní (včetně volajících pedagogů) jsou v pozici uživatelů služby.

Jako nízkoprahová distanční služba pomáháme tím, že aktivizujeme, alarmujeme, propojujeme systém kolem dítěte, a to za účelem, aby se situace kolem dítěte začala zlepšovat. K tomu je pro nás zapotřebí spolupráce dospělých osob. A mnohdy nejen rodinných příslušníků, ale též učitelů, jelikož ti jsou (vedle dětského lékaře) někdy jedinou kompetentní osobou, která je díky své zkušenosti a znalostem schopna zahlédnout, že dítě je ohrožené, a to daleko dříve, než situace eskaluje a stane se viditelnou i pro ostatní.

S volajícími jsme schopni vytvořit praktický plán kroků, které je v danou chvíli optimální podniknout. Primárně ctíme anonymitu volajícího (tj. nezjišťujeme identitu volajícího ani dotčené instituce). Ovšem pokud se s volajícím dohodneme na našem vstupu do situace (např. je nezbytné ošetřit dítě nebo učinit jiné neodkladné kroky, které může učinit pouze osoba tzv. na místě, nebo má pedagog oprávněné obavy, aby se situace neotočila proti němu), nabízíme možnost prolomení anonymity. Jsme tedy schopni např. učinit oznámení příslušnému OSPOD (mj. disponujeme pověřením k výkonu sociálně-právní ochrany dětí) nebo na PČR (kdy je anonymita volajícího zachována).

Konzultanti krizové linky jsou zpravidla vysokoškolsky vzděláni v oblasti psychologie, sociální práce, právních věd, speciální nebo sociální pedagogiky atd. Všichni mají akreditovaný výcvik v krizové intervenci a znalosti z oblasti sociálně-právní ochrany dětí, specifických otázek rodinného a trestního práva a též v problematice šikany. Díky svým znalostem a sdílené zkušenosti dokážou v mnoha případech rozpoznat i na první pohled ne zcela zřejmá úskalí dané situace a vědí, jak jimi projít.

Nehledáme viníka nastalé situace. Naším hlavním cílem je zlepšit situaci dítěte (nebo zabránit jejímu zhoršování), co se stane s viníky, je záležitostí dalšího šetření těch, kteří mají více informací a času.

Nemluvíme nikomu tzv. do duše, tj. žádosti, abychom cokoliv vysvětlili druhé straně, nejspíše v naději, že ona to od nás pochopí lépe a přestane to dělat, odmítáme.

Nepředáváme informace z hovorů s různými volajícími. Pokud nás v jedné a té samé věci bude nezávisle kontaktovat několik volajících, tak se jim dost pravděpodobně dostane podobných informací, ale nikdy se od nás nedozvědí, že už nás ve stejné záležitosti někdo kontaktoval.

Pokud se s volajícím dohodneme, relevantním orgánům oznamujeme čin (podezření na něj), který by mohl být posuzován jako trestný (nejčastěji týrání, zanedbávání, zneužívání dítěte). Identitu osoby, která nás o tomto činu informovala, chráníme podle zákona o soc. službách, který určuje hranice naší práce.

Jako krizová linka máme vždy k dispozici čas a prostor, kde se lze zorientovat v konkrétní situaci a probrat možnosti řešení. Víme, že učitel má možnost obrátit se na metodika prevence, event. zástupce pro daný stupeň nebo je podpora řešena jiným způsobem. Pokud tato podpora na škole není, není dostatečná nebo není aktuálně k dispozici, event. pedagog potřebuje zachovat anonymitu, může se obrátit na Linku 116 000. Možná nepotřebujete radu, ale jen ucho, které by vás poslouchalo. V obou případech jsme vám k dispozici.

Linku pro rodinu a školu 116 000 provozuje organizace Cesta z krize, z. ú.