Co se pořád opomíjí v učitelské přípravě

Chci vaši pozornost obrátit zpět k naší rubrice a zamyslet se nad tím, jak důležitá je (či by byla) připravenost budoucího učitele na každodenní interakce, v nichž je žádoucí alespoň v základech zvládat manažerské dovednosti, i když se to někomu může zdát od učitelské práce vzdálené. Leč opak je pravdou, o tom jsme trochu přemýšleli minule v článku o lídrovství všedního dne.

Dovolte můj pohled zpátky. Zajímavou a krásnou životní etapou bylo moje desetileté působení na pražské pedagogické fakultě, zaměřené zejména na rozvoj budoucích i stávajících ředitelů škol, jejich zástupců a dalších pedagogických pracovníků. Inspirativní a nepřehlédnutelnou cílovou skupinou se občas stávali i budoucí učitelé, ač se to řadě akademiků moc nelíbilo, protože oblast školského managementu vůbec nepovažovali pro budoucího učitele za důležitou.

Realizovali jsme s kolegy řadu výběrových seminářů školského managementu a bez nadsázky musím napsat, že jsme mívali málokdy tak pozorné, spolupracující, ale i kritické a diskutující publikum, jako tomu bylo u studentů, kteří vůbec neuvažovali o řízení školy a ředitelské židli, ale otvíraly se jim obzory běžné školní práce. Jistě věci pomáhalo, že jsme všichni měli dlouholetou praxi přímo ve školách a dokázali jsme reagovat i na ostré připomínky a otázky z publika.

Vzpomenu na několikrát se opakující podobný vzorec události. Skupina začala diskutovat o nějakém zážitku některého ze studentů ve škole (mnozí již při studiu učili) a zaznívala slova jako nepřející ředitelka, konzervativní zástupce, zbytečná buzerace apod. V tu chvíli jsem vstupoval do diskuse s tím, že jim popisovaný případ začnu interpretovat ředitelskýma očima. Povídali jsme si potom o odpovědnosti, o oné opici sedící ředitelce či řediteli na rameni, o školské legislativě a mnohokrát zazněla překvapená slova o tom, že tímto způsobem studenti o věci dosud nemuseli či nechtěli přemýšlet (prosím nebavím se o kostnatých ředitelích schovávajících se za tisíce papírů, bohužel i takové v systému máme) nebo je vůbec nenapadlo o těchto souvislostech uvažovat. Nakonec zápis v oné cimrmanovské třídní knize, tak často zlehčované a přehlížené, může učitele ochránit před vážným problémem, pokud se třeba něco stane dítěti mimo školu a zápis v třídní knize je jediným důkazem odpovědnosti školy nebo rodiny. Stejně tak je potřeba koukat na všechna ta potvrzení při akcích mimo školu, seznamy a podpisy. A najednou se dá na řadu věcí pohlížet jinak, nemyslíte?

Při debatách s řediteli škol jsme často slýchali, že základy školského managementu v neteoretickém pojetí budoucím učitelům skutečně chybí, že jsou potom ve škole překvapeni a nepočítají s mnoha faktory, které začnou od prvního dne vstupovat do jejich práce. Krásné bylo, že se požadavky ředitelů a přirozené reakce budoucích učitelů (stejně tak třeba nekvalifikovaných učitelů doplňujících si kvalifikaci kombinovaným studiem) potkávaly a přinášely tak důkaz, že uvažujeme správným směrem. Tedy že se poctivá komplexní příprava budoucích učitelů musí skládat nejen z teoretického a odborného ukotvení, psychologických či pedagogických vědomostí, nejen z co největšího procenta praktických činností, ale také z aktivit připravujících budoucího učitele na týmovou práci, vedení lidí, komunikaci s vějířem partnerů a vše další, o čem píšu v naší rubrice. Není to ztracený čas, třeba se do akreditačních tabulek jednou vejde. Pořád jsem o tom přesvědčen, protože by to bylo správné.