Aby záda nebolela. Učme žáky předcházet zdravotním problémům při využívání informačních a komunikačních technologií

Od března roku 2020, kdy se v ČR objevily první případy nákazy covid-19 a byl vydán zákaz osobní přítomnosti žáků ve školách, a obdobně během školního roku 2020/2021, řešily školy otázku realizace výuky žáků distančním způsobem. Rok a půl trvající mimořádná situace přinesla mnoho výzeva zkušeností. Vedle technických, personálních a organizačních otázek online výuky a potřeby adekvátní metodické, finanční a další podpory řešily školy s přesunem školní výuky do distanční formy v online prostředí řadu otázek souvisejících s kyberbezpečností ve vzdělávání, např. jak bezpečně vyučovat na dálku, jak efektivně eliminovat rizika při používání digitálních technologií, kam směřovat pozornost a obezřetnost rodičů i dětí při každodenním virtuálním školním i mimoškolním setkávání. Toto období také ukázalo, že distanční formu výuky dokážou české školy realizovat a že se v dané situaci s touto novou a nečekanou výzvou vypořádaly, jak nejlépe to bylo možné. V zájmu účinné průběžné pomoci školám i s výhledem na budoucnost distančního vzdělávání analyzují Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Česká školní inspekce podmínky i průběh vzdělávání v prezenčním i distančním režimu během koronavirové pandemie, monitorují faktické dopady a vyvozují dopady potenciální. Do konce školního roku 2020/2021 byla v souvislosti s hodnocením přístupu škol vydána také některá doporučení k dalšímu postupu škol, jejich zřizovatelů a orgánů statní správy, vč. metodických doporučení MŠMT pro online výuku, individuální konzultace a péči o duševní zdraví.

Během koronavirové pandemie bylo nutné v souvislosti s distanční formou vzdělávání čelit materiálním, finančním, organizačním a dalším, řekněme primárním, problémům, což se poměrně dobře dařilo. Radost z úspěšného zvládání této vynucené situace poměrně brzy začaly kalit neméně závažné problémy sekundární, mezi kterými na předním místě figurovaly zdravotní problémy. Prezenční výuka byla před vypuknutím pandemie covid-19 v mateřských, základních a středních školách standardem. Z toho důvodu bylo přerušení školní docházky a přechod na distanční formu výuky (později na hybridní formu výuky v rotačním nebo jiném režimu docházky žáků do škol) pro všechny, jichž se dotklo, velkou komplikací. Nejen samotná pandemie a s ní spojená omezení a negativní zážitky působí nadměrný stres, který negativně doléhá na děti i dospělé a může být spouštěčem psychických obtíží. Ohrožení duševního zdraví představuje také narušení možnosti pravidelně docházet do školy, setkávat se s kamarády a kolegy, mít možnost učit se a vzdělávat známým a z hlediska organizace výuky transparentním způsobem a naplňovat další základní potřeby. Naše společnost si tohoto závažného problému všimla, věnuje mu pozornost a podniká první kroky k zajištění potřebné podpory nebok nim alespoň vyzývá.

Narušené duševní zdraví však není jediným zdravotním problémem, který v souvislosti s pandemií covid-19 a zákazem nebo omezením docházky žáků do škol vyvstal. Celospolečenská potřeba zajištění kontinuálnosti plnění pracovních povinností a plnění cílů vzdělávání si vyžádala potřebu každodenního využití informačních a komunikačních technologií v nezvyklé a nevídané míře. To se stalo příčinou dalších zdravotních problémů, které odborníci souhrnně označují jako poruchy nebo onemocnění svalově-kosterního aparátu (tzv. muskuloskeletální poruchy/onemocnění). V režimu práce se dotkly zaměstnanců, kteří přešli na režim práce z domova, a to vč. učitelů. Dotkly se ale i žáků. A zatímco zaměstnanci řešili svůj zdravotní problém návštěvou lékaře a následnými odbornými masážemi a rehabilitacemi, případně i uzpůsobením domácího nebo optimalizací stávajícího pracovního místa ve svém kabinetu či pracovně, odkud učili a kde se připravovali na další online vyučovací hodiny, obtíže žáků zůstaly buď zcela nekomunikovány, nebo (a to pouze v lepším případě) byly v různé míře řešeny převážně v rodině. S největší pravděpodobností se omezily na výzvy k provádění pohybových aktivit, příp. na domácí léčbu bolesti problémových partií.

V souvislosti s používáním informačních a komunikačních technologií (ICT) se nejčastěji řeší dodržování bezpečnostních a jiných pravidel (digitální identita, útoky – cíle a metody útočníků, nebezpečné aplikace a systémy; zabezpečení digitálních zařízení a dat – aktualizace, antivir, firewall, bezpečná práce s hesly a správce hesel, dvoufaktorová autentizace, šifrování dat a komunikace, zálohování a archivace dat), u dětí a mládeže i nevhodný obsah internetu a škodlivost komunikace s jinými uživateli, zejm. pak s internetovými predátory. Pod pojem „bezpečnost při práci s ICT“ je však třeba zahrnout i zdravotní hledisko, tzn. ochranu zdraví při práci s prostředky dálkového zpracování, uchovávání, zpřístupňování, vyhledávání a přenosu dat a informací. Žijeme v době, v níž informační a komunikační technologie dominují různým oblastem našeho života. Bez nich dnes prakticky není možné pracovat, bavit se nebo jinak trávit volný čas. Osobní počítač, notebook, tablet, chytrý telefon a připojení na internet téměř odkudkoliv výrazně ovlivňují nejen náš svět, ale také zdraví. I při „běžném“ využívání prostředků ICT se primárně vystavujeme riziku přetěžování kostry, svalů a kloubů a zdravotním problémům v podobě bolestí zad, syndromu karpálního tunelu, tabletového ramene, esemeskového krku, sekundárně se mohou objevovat i další zdravotní obtíže – viz dále.

Podle posledních poznatků tráví dospělí v pozici vsedě/za stolem až 14 hodin denně. Počítá se sem i čas strávený prací s ICT. Malí školáci a teenageři na tom nejsou za normálních okolností o moc lépe. S jakýmkoliv navýšením času tráveného u počítačů, a to vč. online výuky, kdy její účastnící rovněž převážně sedí, se čísla zvyšují. Ať už jsou ICT žáky používaná za účelem účasti v online vyučování, domácí přípravy na další vyučovací hodiny, nebo jako pomůcka při trávení volného času, je nutné se zabývat mj. otázkou, jak vypadá prostor, kde se žáci připojují ke třídě, učí se, hrají počítačové hry, chatují nebo brouzdají po internetu. Otázkou je, zda je tzv. ergonomický, tzn. uzpůsobený tak, aby nebyl pro dotyčného z hlediska zdraví rizikový (neměl vliv na poškození zdraví), a zda je dodržována hygiena práce s ICT, kdy se předpokládá zařazování přestávek ke změně pozice, protažení se apod. V souvislosti s rozmachem práce a výuky na dálku, a zejména za situace, kdy na tento způsob fungování nikdo nebyl připraven (rozhodně ne adekvátně) a neměl doma vhodné vybavení, začala česká populace ve zvýšené míře trpět bolestmi zad, hlavy, očí, poruchami spánku, objevuje se i únava, vyčerpanost, „nenálada“ a dochází např. i ke zhoršenému stravování. Odborníci na zdraví potvrzují, že jde jednoznačně o důsledek práce, vzdělávání a dalších aktivit, které se uskutečňují v domácím, a tedy nestandardníma neergonomickém prostředí, a radí, jaká by měla být správná praxe. Současně prohlašují, že nejlepší (nejzdravější) pozice při práci u počítače, notebooku apod. je ta příští.

Online výuka v takovém rozsahu, v jakém ji učitelé, žácia jejich rodiče nebo pěstouni zažili v posledním půldruhém roce, se pravděpodobně s koncem šk. r. 2020/2021 stane minulostí. Informační a komunikační technologie ale téměř jistě z našeho života nezmizí. Jejich významný aktuální i předpokládaný vliv na život jedince i společnosti se promítl do revize RVP pro základní vzdělávání (RVP ZV) a k vytvoření jeho nové podoby platné k 1. 9. 2021. Nový RVP ZV přináší řadu změn, jednou z těch zásadních je formulování dalšího cíle základního vzdělávání (cit.: ). Další změnou je identifikace nové klíčové kompetence – digitální, kterou budou žáci získávat v novém vzdělávacím oboru informatika.¹⁾ V době hekticky zvládané a intenzivní online výuky a přípravy na ni (a to také převážně za pomoci ICT) se zapomnělo na to, že prostředí, v němž se žáci učí a studují, není (není u každého z nich) z ergonomického hlediska optimální, a že podmínky pro hygienické a bezpečné vzdělávání, které žákům školy zaručují během prezenční výuky, jsou tak na vedlejší koleji. Tento poznatek je poučením pro organizaci a realizaci příští online výuky a připomenutím potřeby lepší ochrany zdraví žáků. Je také výzvou k větší podpoře jejich vzdělávání zacíleného na aktivního rozvoj a ochranu fyzického zdraví, přičemž prioritou by zde měla být orientace na situace blízké životu a na praktické jednání, nikoliv to, zda vzdělávání má nebo nemá souvislost se školou.

Získávání klíčové digitální kompetence je – vedle jiného – spojeno s předpokladem, že na konci základního vzdělávání bude žák umět předcházet situacím s negativním dopadem na jeho tělesné a duševní zdraví a na zdraví ostatních. Z hlediska aktivního občanského profesního i osobního života je tak poměrně významnou kompetencí. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že pro ochranu zdraví žáků a pro jejich vzdělávání v této oblasti dělají školy a jejich pedagogové maximum možného. V souvislosti se zdravím, které má zásadní vliv na schopnost člověka vést sociálně a ekonomicky produktivní a zároveň kvalitní život, jsou hlavními vodítky učitelů při výchově žáků ke zdraví příslušné rámcové vzdělávací programy. Podnětem a zároveň i pomůckou k vedení žáků ke zdravému využívání digitálních technologií při práci, při učení, ve volném čase i při zapojování do společnosti a občanského života jsou rady odborníků, školení, modely chování, osobní vzory nebo praktické edukační nástroje.

K podpoře utváření a rozvoje kompetencí školní mládeže k ochraně zdraví lze učitelům nabídnout např. digitální učební materiály (DUM) Aby záda nebolela a Syndrom karpálního tunelu není nadávka. DUM Aby záda nebolela poukazuje na příčiny bolesti zad u dětí, vč. těch, které jsou způsobeny sezením, vč. sezení při práci s počítačem nebo notebookem, a radí, jak jim předejít. DUM Syndrom karpálního tunelu není nadávka se věnuje zdravotním rizikům spojeným s využíváním informačních a komunikačních technologií, připomíná zásady bezpečné a zdravotně nezávadné práce s touto technikou a uvádí možnosti prevence onemocnění syndromem karpálního tunelu a dalších onemocnění svalově kosterní soustavy způsobených dlouhodobou, nesprávně organizovanou nebo nevhodnou prací s ICT.

Oba jmenované digitální učební materiály jsou dostupnéz http://skoly.vubp.cz/dum-kompetence-odpovednost-za-zdravi.php. Zároveň jsou součástí Katalogu EMA, dostupného z https://ema.rvp.cz/, a konkrétně balíčku DUM vytvořených Výzkumným ústavem bezpečnosti práce, i. (https://ema.rvp.cz/zdroj/28/materialy). Jde o digitální vzdělávací zdroje s otevřenou licencí, jejichž výhodou je možnost je nejen používat, ale i upravovat a šířit pro účely učení a vzdělávání. Téma DUM je vždy rozvrženo do dvou částí: do výkladové části v podobě prezentace a do kolekce pracovních listů. Učitelům je vedle zadání úkolů k opakování, upevnění nebo procvičení znalostí k dispozici jejich správné řešení.

Pokud žáci sami, jejich rodiny nebo škola dostatečně nedbají zdravotních rizik spojených s dálkovou výukou a s plněním školních povinností i trávením volného času dětí s využitím ICT, může taková nedůslednost či lhostejnost vyústit do poškození svalově kosterní soustavy (pohybového aparátu). Úspěšné předcházení situacím s negativním dopadem na tělesné a duševní zdraví člověka je soustavnou, a především dlouhodobou záležitostí, která s generační obnovou vlastně nikdy nekončí. Ve stále se měnícím světě se pouze mění přístupy a uplatňují nové metody, nástroje, cesty, formya formáty výchovného působení. Někteří žáci možná nedávné období distanční výuky zvládli bez újmy na zdraví. Rozhodně však nelze spoléhat na to, že tomu bylo u všech žákůa že, protože šlo o výjimečné období, není třeba se otázkou fyzického zdraví ve spojení s online výukou a využíváním ICT pro plnění školních povinností a pro mimoškolní aktivity zabývat. Bylo zdůrazněno, že k nejčastějším příčinám poškození pohybového aparátu – a současně i k nejčastějším příčinám bolestí zad u dětí – patří neúměrně dlouhý čas trávený při práci s ICT, vč. jejich nadužívání, pozice, v jakých s nimi pracují, nevhodné uspořádání pracovního místa pro práci s počítačem a volba nevhodného nebo rozměrově neodpovídajícího nábytku vůči výšce a dalším relevantním antropometrickým znakům lidského těla. Vedle těchto jsou dalšími příčinami strnulé a jinak nevhodné sezení nebo jen příliš dlouhá doba sezení, špatné držení těla, a to nejen v pozicích vsedě, a další příčiny. Všechny jsou spojeny buď s dálkovým vzděláváním obecně, nebo s používáním ICT v různých segmentech žákova života, vč. online výuky.

Pokud umíme rizika možného poškození fyzického zdraví žáků identifikovat, je snazší je nebo alespoň minimalizovat. Prevence poškození pohybového aparátu dětí by měla zohlednit běžné i mimořádné formy výuky,a to zejména v kontextu s prostředím, v němž se realizuje, ať už jde o školu, domov, nebo jiné místo. Poučený teenager může lépe přistupovat k ochraně svého zdraví a aktivněji působit na ochranu zdraví svých blízkých, kamarádů a dalších osob ze svého okolí. Informační a komunikační technologie a jejich využívání v oblastech práce, vzdělávání a trávení volného času jsou na trvalém vzestupu, společnost a nejrůznější oblasti lidské činnosti se digitalizují a pro současnéi příští digitální prostředí budou potřební adekvátně (digitálně) vzdělaní lidé, jejichž příprava se z logiky věci bez vazby na informační technologie neobejde. V kontextu digitální gramotnosti žáků a digitální budoucnosti lidstva by bylo moudrým řešením na požadavky týkající se ochrany zdraví při práci s ICT nahlížet jako na nedílnou součást požadavků na znalosti a dovedností o informačních technologiích a rovněž jako na součást (progresivní digitalizací ovlivňovaného) zdravého životního stylu.