Mezní situace

Mnohdy jde o zcela neočekávané stavy, které nikdo nepředvídal, a dotýkají se věcí hluboce lidských, jako je povědomí o konečnosti života a podobně. Filozof Jaspers také hovoří o tom, že tyto mezní situace jsou pro člověka velmi důležité a přinášejí užitečné impulsy v rámci vyzrávání lidské osobnosti. To proto, že si klademe otázky o smyslu těchto situací, a to i tehdy, když na ně neexistuje jednoduchá nebo jednoznačná odpověď.

Podobnou situací pravděpodobně procházíme i my, v této složité době. Pandemie, válka v Evropě, blížící se klimatická krize, ekonomické problémy, to vše člověka znejišťuje. Vytrhuje ho z jeho způsobu života, nabourá jeho představy o světě, relativizuje nejrůznější hodnoty, kterými se dosud řídil. Přináší ale také výzvy, apeluje na změnu našeho chování, provokuje k hledání smyslu, proč se toto děje, a vybízí k nalézání nových cest. A možná k objevování našeho hlubšího lidství.

Krize kolem přijímání ukrajinských uprchlíků před válkou nám přinesla, a ještě nejspíše přinese, mnoho těžkostí. Osobně mám velkou radost z toho, jak se Češi postavili k více jak 300 000 lidem prchajícím před válkou. Po neochotě pomoci Evropě s běženci v roce 2015 a navzdory „národoveckým“ politikům jsme tentokrát projevili opravdu lidskou solidaritu, na kterou můžeme být hrdí. A věřím, že tato „krize“ tak přinese vedle problémů i mnoho pozitivního.

Jsem hrdý na naše školy – ZUŠky, které se spolupodílely na této pomoci. A to i bez právní či poradenské pomoci. Mně osobně se nepovedlo to, co jsem společně s kolegiem UR navrhoval ve výzvě k pomoci uprchlíkům na našich školách. Získat jakousi právní záštitu, oporu a pomoc. Když ale sleduji, jak je obtížné vymyslet nějaké právní zajištění v situacích tak tekutých, jako je tato, když vidím, jak složité je pro mateřské i základní školy rychle vytvořit další místa v rámci stávajících kapacit, když vidím, jak i pro samotný stát je obtížné jen evidovat všechny uprchlíky (někteří se chtějí rychle vrátit domů, někteří by raději odešli dál na západ, někteří se evidovat nechtějí apod.), tak vytvořit nějaké jednotné řešení opravdu není jednoduchá věc.

Myslím, že i v budoucnu nás čekají situace, kdy budeme muset být více kreativní, být ale také více shovívaví, chápající, a především ochotní přijmout další oběti. Je možné, že od září přijmeme ukrajinské děti, jejichž rodiče se během školního roku rozhodnou vrátit na Ukrajinu, my budeme muset řešit uprázdněné úvazky, rozpočty a další obtíže, které teď dopředu nelze všechny předvídat. Co tím chci říci? Nejprve všem, kteří nyní pomáhají, velice poděkovat a vyslovit velké uznání. A nás všechny poprosit o navázání a pokračování v této pomoci. A to i v podmínkách nejistých, složitých a za nutných osobních obětí. To proto, že je to v současnosti jakási naše mezní situace. Je totiž možné, že naši žáci si do dalšího života ze studia na ZUŠkách odnesou jako svoji nejdůležitější zkušenost právě zážitek s pomocí, solidaritou a velkou mírou empatie, kterou budou vidět kolem sebe. A ty pak budou určovat směr jejich života. Jde o jakousi „přirozenou inkluzi či multikulturní dialog“, kompetenci, která se našich škol týká.

Jsem velmi rád, že toto číslo časopisu je celé věnováno vzdělávání ukrajinských dětí. A dovolím si všechny ostatní vyzvat ke vzájemnému sdílení zkušeností v této oblasti. Využijme nové internetové stránky UR a jejich část nazvanou Inspiromat. V něm má každá sekce prostor pro zveřejňování metodických materiálů, postupů, nových trendů v uměleckém vzdělávání, sdílení odkazů na zajímavé stránky, ukládání informací, podnětů apod. Máte-li tedy něco zajímavého a podnětného, kontaktujte svého předsedu UR. Každá republiková sekce má totiž svoji část Inspiromatu, kterou si sama spravuje a rozhoduje o jejím obsahu. Určitě by nám v současné situaci pomohlo, pokud byste i vy své zkušenosti s výukou ukrajinských žáků nasdíleli prostřednictvím Inspiromatu nám ostatním. Díky všem, kteří v této mezní situaci pomáhají a budou pomáhat nadále.

www.ur-zus.cz/inspiromat/121-ukrajina