Rád bych se podělil o zkušenost, kterou jsem si prošel od minulého března (2020) po dnešek. Nepíšu to proto, abych dělal nějakou sebeprezentaci našemu LDO nebo škole. Naopak bych rád otevřel otázky, které vnímám přinejmenším jako palčivé.
Se svými studenty trávím mnoho času, ať ve výuce, nebo na festivalech či přehlídkách, táborech či víkendových soustředěních. Jsme zvyklí pracovat ve skupině. To nám začátkem první covidové vlny nebylo umožněno, najednou jsme se vídali jen přes obrazovky a já začal vnímat, že nás strach z neznámé nemoci zahnal do domovů, které se nám staly nejenom útočištěm, ale i vězením. Setrvávali jsme v podivném vzduchoprázdnu a já začal zhruba po dvou týdnech pociťovat, že začínám být jako učitel kreativně pasivní.
Rozhodl jsem se proti tomu zabojovat. Založil jsem platformu
Hrajeme divadlo doma
. Jako jeden z prvních projektů jsme společně s kamarády a studenty četli dětskou literaturu. Určeno to bylo pro děti našich blízkých i pro širokou veřejnost. Postupně jsme sdíleli naše drobná představení, která jsme tvořili mezi stěnami našich domovů. Základem tohoto projektu nebylo nic jiného, než mě zaktivizovat. Také mou rodinu, naše přátele a studenty. Za dva měsíce jsme našli mnoho cest, po kterých se vydat, a bylo až neuvěřitelné, kolik lidí se chtělo zapojit. Pak došlo k uvolnění opatření a my mohli zase tvořit společně.Následovaly bezstarostné prázdniny a na jejich konci bylo vidět, že se opět schyluje k problému, na který se bohužel nikdo během prázdnin moc nepřipravil. Druhá vlna, druhé zavření. Učitelé měli sice Teams, ale mnohdy byli ztraceni. Každá škola vyučuje jinak, někteří studenti byli zapřaženi do školních povinností mnoho hodin, jiní měli volnější režim. Stejně tak se přistupovalo k obsahu výuky. Téměř všichni jsme natáčeli videa, ale po pár týdnech jsme opět začali hledat jiné cesty, abychom žáky namotivovali k tvorbě a abychom nezvyšovali čas, co musí strávit u počítačů.
Zde jsem si uvědomil, že v této době je sice důležitá „umělecká“ rovina, ale o mnohem důležitější je ta rovina „osobnostně-sociální“. Vnímal jsem to i za „starých časů“, nevychováváme v ZUŠ herce, ale lidi, kteří mají rádi kulturu, mají k ní vztah. Pokud tedy chceme po dětech, aby seděly u počítače od rána do odpoledne, to dle mého není v pořádku. A pokud je chceme za každou cenu my, umělečtí pedagogové, držet dalších 135 minut u počítače, to už vůbec není v pořádku a dovolím si říci, že ty děti jednoduše ničíme.
Po diskusi s kolegou Janem Mrázkem jsme se tedy rozhodli, že budeme ve zmíněném projektu pokračovat, jen je potřeba ho zreformovat, udělat ho lépe, udělat ho více otevřený lidem a věnovat mu více času. S Janem jsme se do toho hned pustili a z Hrajeme divadlo doma se stala
Živá kultura doma
. Zapojili jsme do projektu další kolegy. Každý z nich měl na starosti svoji rubriku. Cílem bylo především sdílet svoje zkušenosti z výuky, abychom se učili od sebe navzájem.V rámci Živé kultury doma jsme se snažili ukázat svou tvorbu, Tereza Skálová vytvořila (nejenom pro maminy) blog, Jeník Turek hrál na bicí, Kateřina Rousová předcvičovala pilates, Barbora Gréeová vytvořila videa s hlasovkou, Vít Malota nahrával videa o poezii, já s Oksanou Kaplanovou jsme se věnovali drama lekcím a cvičením, Jan Mrázek nahrával podcasty. Pozvali jsme další lidi a navzájem jsme si doporučovali knihy, sdíleli představení, představovali lekce, inspirovali se.
V prosinci jsme se rozhodli, že pokud chceme v našich aktivitách s plným nasazením pokračovat, měli bychom pro projekt získat finanční podporu, a tak jsme založili sbírku na HitHitu. Opravdu se to povedlo a mnoho lidí to oslovilo, přispěli nám a my mohli pokračovat dál.
V únoru jsem se zamýšlel nad tím, kolik jsme všichni vytvořili videí v době distanční výuky. S kolegyněmi Barborou Gréeovou a Leonou Houdkovou jsme se do toho pustili a pod hlavičkou naší ZUŠ F. L. Gassmanna Most a ve spolupráci s Živou kulturou doma jsme zorganizovali přehlídku
Pošli to dál
. Většina videí totiž skončí jen u úzké skupiny lidí a brzy by se na ně zapomnělo. To mi přišlo jako velká škoda, chtěl jsem vytvořit příležitost jak pro děti, tak pro pedagogy, aby se mohli podívat na práci jiných učitelů, studentů, dětí z celé ČR. V současné době je po uzávěrce a do přehlídky se nám přihlásilo kolem tří set videí z desítek ZUŠ po celé republice. Pokud se chcete podívat, videa můžete vidět na YouTube kanále – Festival Pošli to dál.