Zásadní jsou moderní dějiny, jinak je přesná datace marginální

Pro výuku dějepisu byla na naší škole v oborech hotelnictví, turismu a pedagogického lycea pro každý obor jiná časová dotace, a to od dvou hodin týdně v prvním ročníku po dvě hodiny týdně ve všech ročnících. Nyní jsme sjednotili výuku dějepisu pro všechny obory na dvouhodinovku v prvních dvou letech studia. Na doporučení inspekce jsme do našeho ŠVP zahrnuli dějiny od pravěku po současnost. Byť se zdá, že výuka starších dějin ubírá prostor pro moderní dějiny, je to rozhodnutí dobré. Některé příklady ze starších dějin jsou vhodné k diskusi, protože žáci nejsou zatíženi stereotypy a nebojí se vyjádřit svůj názor. Na pravěké události tak nahlížejí bez předsudků. Pozorní žáci pak dokážou téma přenést i do současné situace.

Důležité je se zaměřit na postoje a hodnoty žáků. Což nevylučuje minimum faktografie. To tvoří se souvislostmi informační minimum, které se v každém tématu liší. Pojďme se podívat na výuku dějin v jednotlivých historických etapách. Na výuku pravěku si obvykle vyhrazuji dvě až tři vyučovací hodiny s cílem nastínit způsob života, proměny člověka a společnosti tak, aby o ní žáci dovedli přemýšlet. Pokud hovoříme o potravě pravěkého člověka, nutím žáky zamýšlet se nad způsoby, jakými si pravěký člověk potravu opatřoval a jak si ji zpracovával a uchovával. Žáci jsou pak mnohdy překvapení, že pravěký člověk nemohl znát kompot či že sušené ovoce v oblíbeném müsli obsahuje více vitamínů než marmeláda. Při výuce starověku se zabývám především způsobem řízení společnosti a způsobem života. Zaměřuji se na významné historické události a zásadní momenty, ať již se jedná o pyramidy, nebo o Spartakovo povstání. Dějinami středověku a českých dějin se však stupňují nároky na faktografii.

Francouzské předrevoluční dějiny slouží jako vhodný námět k ekonomickým úvahám, řešíme pohled zastánce merkantilismu Jeana-Baptisty Colberta, dospíváme k otázce daňového systému či hovoříme o vlivu podnikání na státní ekonomiku. Tím se otevírá propojenost se současností i prostor pro diskusi. Mnohdy se pak ukazuje, že žáci často nejsou zvyklí o dějinách přemýšlet, přijímají pouze výklad, který nedokážou zpracovat a zužitkovat.

Je důležité znát přesná data významných událostí z moderních dějin, jinak je přesná datace marginální. Postačující je orientace na časové ose a znalost širších souvislostí. Žáci by měli nejen vědět, že se Jan Amos Komenský nemohl potkat s Karlem IV., ale také proč. Nízkou dotaci kompenzuji metodou pracovních listů, aby žáci neztráceli čas zápisem. Z tohoto důvodu si žáci ani nevedou sešit.

U frontální výuky je výhodou, že má učitel obsah výuky i třídu pevně ve své režii a zároveň se nemusí bát, že opomene nějaký důležitý historický moment. Místo frontální výuky jsem si oblíbila např. řízenou diskusi. Prvek rozhovoru vnesl do tradičního pojetí výuky nový vítr, který se stal oblíbenou metodou i ze strany žáků. Za přínos považuji, že se žáci naučí pokládat otázky a především se přestanou obávat se ptát. Diskuse je často natolik uvolněná, že žáci ztratí ostych a samotné povídání jim přijde samozřejmé. Někdy diskuse sklouzne na tenčí led, protože jsou žáci často ovlivňováni nepodloženými informacemi a je pro ně těžší se zorientovat v nastalé situaci.

Velkým pomocníkem jsou pracovní listy, které si žáci stáhnou z online úložiště a sami vytisknou. To, že si žáci nakonec materiály do hodiny vytisknou a udržují roztříděné a seřazené, lze považovat za měřitelný pedagogický úspěch. Další vhodnou metodou je práce s textem. Text velmi dobře nahrazuje výklad. Je součástí pracovního listu a odpovídá cílům hodiny. Poté společně pracujeme na otázkách k textu, zakreslujeme do map apod. Nakonec nad tématem pracovního listu diskutujeme a žáci často pokládají dotazy, které by obvykle dospělého nenapadly. Oblíbenou metodou jsou i křížovky, kdy jsou žáci nuceni vyhledávat ve svých poznámkách. Osmisměrkami lze ověřovat znalost pojmů a asociací a jazykové dovednosti lze rozvinout přesmyčkami a skrývačkami. Osvědčuje se i opakování formou AZ kvízu, kde žáci nesoutěží individuálně, ale v týmech. Řešení strategie, jak spojit tři strany trojúhelníku, často odsune dějepis na druhou kolej a sedmnáctiletým žákům umožní uvolnit ze sebe dětské nadšení a radost. Přínosem tak není jen zopakování dějin, ale i rozvoj klíčových kompetencí.

Žáci všech našich oborů mají dějepis dvě hodiny týdně první dva roky. V prvním roce začínám pravěkem a dostanu se až k první světové válce. Druhý rok věnujeme událostem od první světové války do současnosti. Velkým pomocníkem jsou zhruba desetiminutová videa z . Hluboký dojem zanechávají i filmy, jako je např. film podle scénáře Jiřího Stránského Bumerang z roku 1997.

K výuce dějepisu lze využívat pro individuální i skupinovou práci digitální technologie. Při vhodně napsaném pracovním listu lze vyhledáváním informací udržet pozornost žáků 45 minut. Obdobnou formou lze využít online testování, během kterého mohou žáci doma použít knihu či internet. Cílem je donutit žáky, aby s tématem pracovali, a přimět je k aktivitě.

Příklad pracovních listů: http://merit.wikidot.com/spolecenske-vedy-pro-pedagogicke-lyceum