Úrazy studentů a učňů při praxi

Zákon mu ukládá, aby vydal školní řád (ředitel školského zařízení vydává ), ve kterém upraví podle podmínek školy

MŠMT sice vydalo metodický pokyn č.j. 37 014/2005-25, k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT (dále jen „metodický pokyn BOZ“), nicméně tento pokyn – jak se zdůrazňuje v jeho úvodu – je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT (a to je jen minimum škol).

a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou používat podpůrně, to znamená mohou jeho ustanovení v podstatě přenést do svých školních řádů a upravit je s ohledem na místní podmínky školy.

Co je v nich dáno, to platí.

Školský zákon pouze stručně stanoví, že školy a školská zařízení jsou povinny a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů či institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá.

Touto vyhláškou je v

Škola, která by si definici pojmu školní úraz nezapracovala do vnitřních předpisů školy, by se mohla v praxi dostat do velkých problémů, které by mohly skončit např. také u soudu.

Dále platí, že nebo školského zařízení je dán jednak učebními plány a osnovami, ale vyplývá také ze školního řádu nebo z vnitřního řádu školského zařízení, eventuálně z poplachového a evakuačního plánu, jakož i z plánu požární ochrany. Žák je kromě toho podle pokynů pedagogického pracovníka. Znamená to, že utrpí-li žák při nařízené činnosti úraz, má nárok na náhradu škody, neboť se jedná o úraz školní.

Stejná situace může nastat také u studentů středních škol a odborných učilišť při jejich praktické výuce v organizacích nebo u fyzických osob, kde pod pojmem může být zahrnuta i práce, která může být studentovi nařízena bez jeho souhlasu. Například – mimořádné úklidové práce, pomoc ve skladu apod.

Pokud půjde o různé pomocné práce, které nevyžadují zvláštní zkušenosti a znalosti, budou přiměřené fyzickému a rozumovému vývoji studenta, nelze proti tomu nic namítat, i když tato práce odvádí studenta od jeho hlavního poslání, kterým je pro nepříznivé povětrnostní podmínky nebo vyžaduje-li to jiná nezbytná provozní potřeba u zaměstnavatele zajišťujícího praktickou výuku.

Nakonec je třeba zahrnout do kategorie školních úrazů i všechny druhy úrazů, které utrpí studenti při nezodpovědném jednání spolužáků (pád z lavice, klopýtnutí o nastavenou nohu při cestě k tabuli, úrazy při potyčkách ve třídě, šikanování slabších žáků silnějšími, zranění při chaotickém odchodu ze tříd např. při evakuaci v důsledku ohlášení bombového útoku apod.).

Patří sem také

Studentovi je v přestávce mezi vyučujícími hodinami uloženo, aby došel např. do lékárny, přičemž dojde k úrazu. Přestože jde o své pravomoci, jde o úraz školní, neboť nelze připustit, aby škoda, která tím studentu vznikla, šla k jeho tíži.

K obdobným situacím dochází často při praktickém vyučování žáků středních odborných škol a středních odborných učilišť, kdy mistr nařídí žákovi zhotovit výrobek pro svoji vlastní potřebu.

je třeba považovat všechny úkony potřebné nebo nutné před zahájením vyučování, běžné v jeho průběhu či po jeho skončení. Jedná se například o cestu do šatny, do třídy, kabinetu, pohyb žáků o přestávkách na chodbě, cesta na WC, cesta do školní jídelny, cesta do tělocvičny, pobyt žáků na hřišti při povinné tělesné nebo dopravní výchově, ale i cesta a jejich práce ve školní dílně, na školním pozemku, v laboratořích a při předepsaném praktickém výcviku ve škole i mimo školu, účast žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, při koupání, lyžařském výcviku, účast na školách v přírodě a všechny s tím spojené aktivity, účast na exkurzích, tematických zájezdech apod.

Nakonec je třeba v přímé souvislosti s výchovnou a vyučovací prací školy považovat i

to jsou úkony potřebné k výkonu praktického vyučování a úkony během praktického vyučování obvyklé nebo nutné před počátkem praxe či po jejím skončení.

Je to např. cesta studenta na pracoviště mimo areál školy, převlékání do pracovního oděvu, mytí v umývárně, cesta na WC, do skladu, cesta do bufetu, pokud je v areálu zaměstnavatele, u kterého probíhá praktické vyučování apod. Takovými úkony však nejsou vlastní stravování, cesta za stravováním mimo areál školy nebo zaměstnavatele, u kterého probíhá praxe, a cesta z vyučování domu.

Zjišťování příčin školního úrazu výslovně nezmiňuje ani školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb. a nedává návod, jak v takové situaci postupovat. k tomu pouze stanoví, že vedoucí zaměstnanec školy, jemuž byl úraz žáka nahlášen, zajistí, aby byly objektivně zjištěny a případně

Škola nebo školské zařízení jsou povinny zahájit ihned po ohlášení školního úrazu a po zajištění první pomoci a lékařského ošetření žáka o

příp. jiný vedoucí zaměstnanec má při zjišťování příčin školního úrazu či jiného pedagogického pracovníka, který byl v době úrazu pověřen dozorem nad žáky, a zástupce odborové organizace, je-li na škole ustavena.

Pokud je toho schopen, musí být vyslechnut. Dále musí být vyslechnuti svědci úrazu, eventuálně další žáci, kteří mohou podat řadu informací, např. o zdravotním stavu žáka v den úrazu, o jeho osobních vlastnostech, vztazích k ostatním žákům, k učiteli či dotyčnému pedagogickému pracovníkovi pověřenému momentálně v okamžiku úrazu náležitým dohledem.

V některých případech mohou také prokázat, zda

Stejně tak je třeba věnovat dvojnásobnou pozornost zjišťování příčin školního úrazu při praktickém výcviku. Školský zákon výslovně stanoví, že škola vede evidenci školních úrazů. Na tom nic nemění ani zákoník práce, který stanoví, že došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo.

Zaměstnavatel (tedy právnická nebo fyzická osoba, u které se uskutečňuje praktické vyučování) si eviduje a

Zákoník práce ani školský zákon však zaměstnavateli neukládají, aby žáků a studentů při praktickém vyučování, to je odpovědnost školy, která je uložena školským zákonem.

Zákoník práce však zaměstnavateli a okolností úrazu žáka nebo studenta a musí mu být v praxi dána možnost, aby se k vyšetřování příčin a okolností úrazu vyjádřil.

Za hlášení úrazů a zasílání záznamu o úrazu odpovídá vždy škola, to platí i v případě, kdy Vyhláška č. 64/2005 Sb.stanoví v taxativním výčtu okruh orgánů a institucí, kterým se školní úraz hlásí. V podrobnostech odkazujeme na předchozí články zabývající se rozborem

Hlášení úrazů ještě není předávání a zasílání záznamu o úrazů, to je třeba odlišovat. Když se úraz sděluje rodičům dítěte, žáka nebo studenta, musí se volit nejrychlejší komunikační prostředky. V praxi se v této souvislosti nejběžněji používá telefon nebo mobilní telefon.

Při odškodnění úrazu žáka nebo studenta je třeba nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním podle zásad pracovněprávní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci.

Došlo-li ke škodě u právnické nebo fyzické osoby či v přímé souvislosti s ním, (také podle zásad pracovněprávní odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání) ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní,

Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá za škodu zřizovatel školy nebo školského zařízení. se tedy řídí principy objektivní odpovědnosti podle zákoníku práce a podle zákoníku práce jsou také žáci a studenti odškodňování.