Studium na zahraniční univerzitě. Jak to vidí Daniel Demovič, student oboru Engineering na britské University of Cambridge

Přihláška byla úspěšná a Daniel si, i díky podpoře Nadace The Kellner Family Foundation, začal v říjnu 2016 plnit svůj sen. Jaké ale byly začátky studia ve Velké Británii a jak na vše pohlíží nyní, o to se s námi podělil v rozhovoru.

 

Již během gymnázia jsem absolvoval tříměsícní stipendijní pobyt na prestižní britské střední škole Winchester College. Tehdy to byl pro mne trochu kulturní šok, především v otázce hodně striktních pravidel a kombinace multikulturního složení studentstva s ryze britskými tradicemi. Na druhou stranu si britský přístup ke vzdělávání a studiu získal mé upřímné sympatie, jelikož zde studenti mají daleko větší možnost formovat si sami obsah svých studií při zachování dostatečné míry všeobecného přehledu. I proto jsem tíhnul ke studiu na univerzitě v Anglii. Svým způsobem jsem tedy již před nástupem na Cambridge tušil, co mne čeká.

Písemná část přijímacího procesu je společná pro všechny britské univerzity – student podává jednotnou přihlášku přes systém UCAS a může se zapsat až na pět různých univerzit. Na Cambridge konkrétně jsem poté musel dodat ještě další specifický motivační dopis a nějaké dodatečné údaje. Pak už přišlo druhé kolo, tedy pohovory přímo na univerzitě a písemný test. U pohovorů je potřeba zachovat klidnou hlavu, protože profesoři mají tendenci si opravdu pohrát se studentovým myšlením.

Od doby, kdy jsem se hlásil já, už uplynulo několik let, a přijímací proces se tudíž trochu změnil a administrativně zkomplikoval. Klíčem je začít s dostatečnou časovou rezervou, aby člověk nezjistil na poslední chvíli, že mu chybí potřebné dokumenty.

Kromě stipendia od Nadace The Kellner Family Foundation mám i stipendium od Bakala Foundation. Dohromady mi pokryjí drtivou většinu životních nákladů i část školného. Na zbytek školného mám půjčku od britské vlády, což je nejčastější způsob financování studií u většiny evropských studentů. Tato půjčka je bezúročná a začíná se splácet až v momentě, kdy student začne využívat své nabyté znalosti k výdělečné činnosti. Dále během roku pracuji jako instruktor matematiky v programu CTM Online a během léta se věnuji i dalším stážím/brigádám, které mi pomáhají s pokrytím životních nákladů.

Co na mne ze začátku zapůsobilo nejvíce, bylo opravdu silně akademické prostředí – Cambridge je skutečně univerzitním městem, všechno se tu okolo univerzity točí – to je něco, co u nás nemá obdoby. Během prvního týdne na koleji je pro studenty organizováno kompletní seznámení nejen s univerzitními prostorami a lidmi, ale i se všemi formalitami a fungováním studijního systému. To velmi urychlí asimilaci každého nováčka. Dříve než jsem se stačil rozkoukat, byl jsem uprostřed přednášek a projektů a od té doby všechno plyne rychle a přirozeně.

V britské společnosti je, alespoň z mého pohledu, vzdělání výše na žebříčku hodnot než v České republice. Za studium se v Británii platí, což je v ČR velmi kontroverzní téma. Projevuje se to na financování jak výzkumných projektů, tak akademického personálu a to se samozřejmě přímo odráží na kvalitě studia, ale také na motivaci studentů. Student potřebuje být obklopen lidmi, ke kterým může vzhlížet. Měl jsem to štěstí, že jsem na několik takových narazil již při svém studiu na Gymnáziu Jana Keplera v Praze, celkově ale mám z českého školství pocit, že je v něm takových lidí nedostatek. V Cambridge je akademický sbor složen z opravdových lídrů ve svých oborech, kteří jsou studentům skvělým vzorem.

Další věcí, kterou je nutno zmínit, je multikulturalita na britských univerzitách. Člověk se tu potká s lidmi z celého světa, mezi akademiky i mezi studenty. Získá tím spoustu zkušeností s různými způsoby uvažování a celkovou mentalitou typickou pro lidi pocházející z různých oblastí světa.

V neposlední řadě si myslím, že britský studijní systém považuje studenta za více dospělého a rovnocenného, než jak je tomu v Česku. Možnosti jsou díky tomu širší, stejně tak je ale vyšší tlak na osobní zodpovědnost. Studium zde trvá čtyři roky oproti pěti letům v Česku, o to náročnější ale je. Studenti si volí předměty s konkrétním zaměřením již během středních škol a důraz je kladen i na letní stáže. Je tedy realitou, že britští studenti mají ve 21 letech magisterský titul a jsou plně připraveni ke kvalifikované práci v oboru. To je v současnosti v Česku nemyslitelné.

První ročník je ideální na zkoušení nových věcí a získávání nových zážitků. Osobně jsem vyzkoušel několik různých „societies“ a nových činností, ale zpětně si myslím, že jsem se mohl v této oblasti angažovat i více. Byl jsem však tehdy ještě ze spousty věcí „vyjukaný“ a měl jsem neodbytný pocit, že se musím neustále věnovat školním povinnostem. Od druhého ročníku dále reálná pracovní zátěž znatelně vzrůstá a například nyní, během 4. ročníku, jsem se z časových důvodů (alespoň prozatím) musel vzdát i veslování, které mne po dosavadní tři roky provázelo. Doporučuji tedy komukoliv, kdo by nastupoval na Cambridge či jinou britskou univerzitu, aby se nebál zakusit všechny možnosti, které mu studentský život nabízí.

Rodiče mě od začátku velmi podporovali, myslím si, že už několik let před mým nástupem na univerzitu počítali s tím, že budu chtít vyzkoušet zahraniční variantu. Pro mladší sestru byla zpočátku má nepřítomnost a její nově nabyté jedináčkovství trochu zvláštní, ale časem si rovněž zvykla. Domů se pokaždé vracím rád a myslím si, že společné chvíle s rodinou díky svému studiu v zahraničí i častému cestování prožívám intenzivněji, než kdybych byl doma každý den.

Přístup ke špičkovým výzkumným technologiím, k vynikajícím a přehledným studijním materiálům, ke světoznámým firmám i inovativním start-upům, ale především k lidem. Člověk je tu doslova obklopen inspirací. Například systém supervizí, tedy pravidelných hodinových setkání v rámci jednotlivých předmětů s profesorem ve formátu 2-to-1 (dva studenti a profesor), je i v rámci Anglie velmi výjimečný a přispívá k opravdovému pochopení všech konceptů, které je potřeba se naučit.

V mém oboru Engineering je tu samozřejmě široké spektrum věcí, které si může člověk v rámci i nad rámec studia vyzkoušet. V uplynulých letech jsme například stavěli ocelový model příhradového mostu a podrobili jej zátěžovým testům, dále konstruovali AM radiopřijímač, radiální kompresor i turbínu, nyní na začátku prosince v předmětu „Stabilita a kontrola letadel“ budeme provádět měření za letu na testovací verzi letadla Jetstream-31. Ve volném čase jsem se například účastnil letů na větroni, konstrukce dvoutaktního motoru a plánuji si udělat kurz na CNC-frézování a laserové řezání, který fakulta studentům nabízí. Tento reálný přístup k technologiím a hands-on práce podle mě dodávají studiu mimořádnou přidanou hodnotu a motivují mě k poměrně nudným hodinám matematických výpočtů, které jsou ale v mém oboru nutností.

Studium na vysoké škole v zahraničí, zejména na prestižních univerzitách, je snem nejednoho českého středoškoláka. Pro mnoho z nich může být zdánlivě nepřekonatelnou překážkou finanční zajištění během studia. To ale může pomoci vyřešit Nadace The Kellner Family Foundation a její projekt Univerzity, díky jehož finančním grantům dostalo během uplynulých 10 let možnost studovat svůj vysněný obor 177 absolventů gymnázií a středních škol.

O úspěchu žádosti rozhoduje několik faktorů. Správní rada nadace posuzuje dosavadní studijní výsledky žadatelů, jazykové znalosti, obor a univerzitu, kde chce žadatel studovat, a roli hrají také mimoškolní aktivity žadatele, plány do budoucna nebo jeho dobrovolnická činnost. „Chceme umožnit nadaným mladým lidem, ať už pocházejí z jakéhokoli kouta České republiky i z různých sociálních poměrů, načerpat inspiraci a zkušenosti i v zahraničí,“ popisuje Jitka Tkadlecová, tisková mluvčí nadace, důvod, proč projekt Univerzity pomáhá velké části stipendistů vycestovat za studiem právě do zahraničí. Podpora je určena pro bakalářské studium.

V akademickém roce 2019/2020 získalo finanční podporu nadace 61 studentů pocházejících z 12 krajů České republiky. Nejvíce z nich zamířilo studovat na univerzity ve Velké Británii, dále pak do Spojených států amerických, Rakouska, Nizozemska, Německa, Japonska nebo Číny. Stipendisté se na vysokých školách v zahraničí věnují široké škále oborů od přírodovědných přes lékařské a technické až po humanitní a ekonomické. Záměrem nadace je podporovat zejména ty oblasti, u nichž lze v budoucnu očekávat dobré využití v České republice.

A zatímco se aktuální stipendisté přehoupli do druhé poloviny akademického roku, noví žadatelé již pomalu dávají dohromady podklady nutné pro podání žádosti o podporu. „Přípravu nelze podcenit. Potřebné dokumenty není možné připravit ze dne na den, a je tedy nejvyšší čas začít,“ dodává Jitka Tkadlecová a upřesňuje, že nejzazší termín pro podání žádostí pro akademický rok 2020/2021 je 30. duben 2020. Ze získaných prostředků stipendisté mohou hradit nejen školné, ale i životní náklady, například pronájem bytu, nákup knih, cestovné a podobně.