Jak se vyznat ve změti protichůdných názorů? Kolik „ale“ se skrývá za každým jednoznačným tvrzením? Jsou povinné zkoušky zárukou vyšší kvality vzdělávání?
Přijímací zkoušky zadávané státem?!
Ing.
Alfréd
Dytrt
místopředseda AŘG ČR, ředitel Gymnázia Ústí nad Labem, Jateční 22
V tomto textu se nedobereme žádného „jedině správného“ závěru, nastolené téma je příliš široké a dotýká se mnoha dalších, často též nedořešených oblastí našeho (stále se měnícího) vzdělávacího systému. Snad některé náměty i další otazníky diskuzi obohatí a přispějí k odpovědnému rozhodování o dalším osudu navrhovaných záměrů.
Zavedení povinných přijímacích zkoušek do oborů ukončovaných maturitní zkouškou je často zdůvodňováno následujícími tvrzeními: zvýšení kvality vzdělávání, pozitivní vliv povinných zkoušek na základní školy, nízká úroveň uchazečů, zvýšení motivace žáků k učení v posledních ročnících základní školy, přijetí dnes závisí jen na známkách apod.
Objektivní a srovnatelné zkoušky mohou nepochybně přispět k pozitivním změnám v kvalitě vzdělávání v mnoha základních školách i k vyrovnání úrovně výstupních znalostí žáků.
Poskytnou také důležitou a dosud chybějící zpětnou vazbu škole, zřizovateli i celému systému.
Srovnávací funkce přijímacích zkoušek bude bohužel významně oslabena tím, že zkoušek se zúčastní pouze žáci, kteří podají přihlášku ke vzdělávání v oborech ukončovaných maturitní zkouškou.Hlavním posláním přijímací zkoušky by měl být výběr vhodných uchazečů, nikoli jen eliminace nevhodných, popř. pouhé ověření výsledků vzdělávání základních škol v českém jazyce a matematice. Pokud budou zkoušky probíhat v jednom termínu, s největší pravděpodobností mnozí vhodní uchazeči nebudou moci uplatnit svůj studijní potenciál, a to z důvodů, jež osobně nemohou příliš ovlivnit (tréma, malá zkušenost s testy, méně kvalitní zázemí doma i ve škole apod.). Svou roli sehrají také odlišnosti ve školních vzdělávacích programech jednotlivých škol.
Argumentace úrovní absolventů základních škol není podložena údaji, ze kterých by vyplývala odchylka dosahovaných výsledků od předem stanovených požadavků. Systematické mapování kvality neprobíhá, případné odkazování na výsledky mezinárodních srovnání tuto funkci nemůže nahradit. Je otázkou, jak významně se zvýší motivace žáků posledních ročníků základní školy k učení - zcela jistě budou „motivováni“ k nákupu různých tréninkových testů.
Významným pozitivem povinných zkoušek je odstranění dnešní nežádoucí praxe, kdy škola nekonající přijímací zkoušky tuto skutečnost využívá jako strategickou výhodu oproti „konkurenční“ škole, jež zkoušky koná se záměrem získat kvalitní uchazeče nejen na základě prospěchu ze základní školy.
Zavedení povinných přijímacích zkoušek však nemůže být úspěšné bez dořešení některých navazujících oblastí.
První je síť škol s téměř smrtícím poměrem mezi počtem míst na středních školách a množstvím uchazečů, kteří do systému vstupují. Naplněnost středních škol se pohybuje okolo 60 %. Důsledkem nedořešeného dědictví minulosti, kdy nové školy a vzdělávací obory vznikaly neregulovaným způsobem, je také neobvykle rozsáhlá a nevhodně strukturovaná oborová nabídka, která neodpovídá měnícím se požadavkům trhu práce. Redukce počtu škol a oborů vzdělávání je nutná, systémové řešení však nespočívá v pouhém zavedení povinných přijímacích zkoušek.
Stejně nezbytná je dlouho odkládaná reforma financování regionálního školství. Za nezměněných podmínek normativního financování by se změna podmínek přijímacího řízení dotkla samotné existence mnohých středních škol - a nutně by to nemusely být školy nekvalitní. Osobně nepovažuji za vhodné stanovovat jednotné závazné limity pro přijímání uchazečů (alespoň v prvních letech „dolaďování“ zkoušek) ani zasahovat do kompetencí ředitelů, kteří by měli mít možnost samostatně rozhodovat i se zřetelem k místním podmínkám a neobvyklým situacím.