Myslíme to vážně s výukou odborného cizího jazyka?

V poslední době se začíná více mluvit a psát o výuce odborného cizího jazyka na středních odborných školách: Požadavky v RVP jsou popisovány jako vágní, je kritizována absence odborných témat v ŠVP, obtížnost kontroly těchto témat ČŠI a objevují se tendence všechno přesně nadefinovat v RVP. MŠMT připravuje Akční plán podpory výuky cizích jazyků pro období 2015-2020, novou podobu maturitní zkoušky v roce 2020 a zamýšlí revizi RVP v roce 2017, mimo jiné i se záměrem posílit výuku odborného cizího jazyka.

Začněme u výuky odborného cizího jazyka na středních odborných školách, a protože reprezentuji zdravotnické školy, tedy na nich. Jazykáři z jednotlivých zdravotnických škol se sešli na celostátním jednání předmětové komise dne 9. září tohoto roku a o mnohých z výše uvedených témat diskutovali. A ano, myslíme to vážně.

Informace o tom, že jen minimální procento škol mělo uvedenu výuku odborného cizího jazyka v ŠVP, byla publikována v článku Výuka odborného cizího jazyka aneb ¹⁾ a byla prezentována jako výsledek dotazníkového šetření mezi učiteli cizího jazyka na odborných školách. Možná tomu tak na některých školách je, ale příliš se mi tomu nechce věřit - vždyť ČŠI bedlivě bdí nad dodržováním RVP, a jestliže je v RVP požadavek 20 % odborné slovní zásoby, je samozřejmě nutné ji „vyučovat“ prostřednictvím odborných témat - a to zkontrolovat lze. A že nejsou v RVP stanovena „shora“ konkrétní odborná témata? To přeci není na závadu, naopak - otevírá se prostor pro odborníky ze škol při vytváření ŠVP. Jazykáři i učitelé odborných předmětů mají při výběru témat na zřeteli zvláštnosti svých škol a charakteristiky jednotlivých oborů.

postupují poměrně jednotně, a to i proto, že si již v roce 2010 určily společná odborná témata, která mají být zařazena do ŠVP všech jejich oborů a zkoušena při maturitní zkoušce - lidské tělo, zdravý životní styl, první pomoc; další 3-4 témata jsou dána oborem, který žák studuje, profilem školy a regionem, ve kterém působí, zahraničními partnery školy apod.

V ŠVP jsou jednotlivá odborná témata zařazena do ročníků, ve většině případů se s odbornými tématy pracuje zejména ve 3. a 4. ročníku; z tematických plánů učitelů je pak zcela zřejmé, kolik hodin se výuce odborných témat věnuje.

většinou je zakomponováno 6-7 odborných témat z 25 ( je-li generováno méně pracovních listů, procento odborných témat narůstá, protože mají přednost před všeobecnými). Po formální stránce se osvědčuje samostatný projev žáka, rozhovor se zkoušejícím, popis situace apod.

Při výuce cizího jazyka na střední zdravotnické škole nelze zcela oddělit výuku odborného jazyka od všeobecného. Každý odborný text obsahuje většinu slovní zásoby a všechny gramatické struktury z jazyka obecného.

K výuce odborného jazyka používáme dostupné materiály - učebnice, časopisy, internet. Není problém s jejich nedostatkem, jde jen o čas, který musí učitel věnovat tomu, aby vhodný materiál vyhledal a zpracoval tak, aby žáky motivoval (prezentace, pracovní listy, videa, cvičení k procvičování lexikálních jednotek a mluvnice).

Jako ředitelka školy jsem při hospitacích viděla řadu hodin, kde bylo na pořadu dne odborné téma. Viděla jsem např. výuku založenou na videoukázce z reálného dokumentu BBC, kde se žáci postupně seznámili se slovní zásobou, procvičili její užití v různých kontextech a nakonec samostatně formulovali vlastní myšlenky na dané téma. V jiné hodině zase vyučující zopakovala používání imperativu na odborném tématu poskytování první pomoci; hodina vyvrcholila rozhovorem operátora emergency s osobou, která poskytuje první pomoc.

Žáci jsou tedy seznamováni s novou slovní zásobou k danému tématu a slovní zásoba se procvičuje v kontextu a konkrétních situacích, které mohou nastat v praxi. Slovní zásoba je vnímána jako nezbytný stavební materiál, s jehož pomocí žáci přímo v hodinách simulují reálné komunikační situace.

K tomu, aby žák tuto situaci zvládl, musí dosáhnout určité úrovně v řečových dovednostech. Pokud tyto řečové dovednosti ovládá, není obtížné použít odbornou slovní zásobu v různých situacích. Proto na Střední zdravotnické škole v Hradci Králové vyučujeme odborný jazyk až od třetího ročníku střední školy.

Objevuje se

jsou zdravotnickými pracovníky, kteří mohou konat svoji profesi „pod dohledem“ a mají další omezení, která jsou de facto „na celý jejich profesní život“ (to je výsledek jednoho z „odborných“ zásahů MZ ČR do vzdělávání nelékařských zdravotnických profesí) - nemůžeme se tedy divit, že většina jich pokračuje v dalším vzdělávání, velmi často na vyšších odborných školách zdravotnických, kde se vyučuje cizí jazyk v každém ročníku, zcela převažuje odborný cizí jazyk a zkouška z cizího jazyka je také součástí absolutoria.

V současné době považujeme rozsah odborné problematiky při výuce cizího jazyka na střední škole za dostačující. Není možné věnovat 20 % výukového času výuce odborného cizího jazyka. Jednak to není předepsáno (nezaměňujme s 20 % odborné slovní zásoby) a není to ani reálné - z hlediska znalosti cizího jazyka u většiny (účastníci našeho jednání odhadovali, že úrovně A2 dosahuje 20-30 % žáků přicházejících do 1. ročníků středních zdravotnických škol, i když je evidentní, že se úroveň rok od roku zvyšuje). A je tu ještě jedna skutečnost, kterou musíme mít na paměti - chceme, aby naši žáci uspěli u maturitní zkoušky, která je postavena na všeobecném jazyce, a pro naše žáky je to velmi náročná zkouška - tak náročná, že si mnozí raději volí matematiku - a drama zvané vysoká neúspěšnost maturantů v matematice je na světě.

Uvědomme si také, pro koho připravujeme naše absolventy. Naším primárním zájmem je vychovat sestřičky a další zdravotnické pracovníky, na které narazíme, když např. se ocitneme v nemocnici. Z pracovišť, kam nastupují naši absolventi, neslyšíme, že bychom je nepřipravili dobře v oblasti odborného cizího jazyka.

V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu popis podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky,tedy úrovně, které mají dosahovat naši maturanti a která má být u maturitní zkoušky ověřována. Pouze u čtení a poslechu jsou zmíněna odborná témata: Odborná témata nenajdete u ústní interakce, samostatného ústního a písemného projevu. Odtud tedy pochází zcela legitimní požadavek stávajících RVP na 460 lexikálních jednotek odborné slovní zásoby. To je výbava, se kterou náš absolvent zvládne porozumění u témat, která se vztahují na jeho práci.

Vzhledem k výše uvedenému se dívám poměrně skepticky na ambiciózní plán MŠMT směřující k posílení odborné problematiky v cizím jazyce v RVP a při maturitní zkoušce (píše se o 800 odborných výrazech, v každém ročníku rozsah minimálně 40 vyučovacích hodin).

To a zavedení druhého cizího jazyka nutně povede k navyšování hodin věnovaných výuce cizího jazyka na úkor odbornosti - to se nám na odborných školách nebude líbit a ani snadno prosazovat.

Výuka odborného cizího jazyka, podle mého názoru, nebude kvalitnější, když do RVP přesně nastavíme témata, možná i vyjmenujeme povinné lexikální jednotky a nadiktujeme počty hodin. Nebude ani kvalitnější tím, že budeme náročnější při maturitní zkoušce. To jsou všechno ovlivnitelné požadavky. (i když nemáme pocit, že by jich byl nedostatek), apod.

Nebuďme maximalističtí, nediktujme školám témata a počty hodin. Vychovávejme absolventa, který .²⁾ Není to malý cíl. Pokud se na takovou úroveň náš absolvent dostane, není pro něj obtížné osvojit si odbornou slovní zásobu i ve větším rozsahu a s jejím využitím efektivně komunikovat.