Maturita z češtiny počítá jen s rodilými mluvčími

Letos byla maturantům odpuštěna písemná slohová práce, jež je pro žáky s OMJ nejnáročnější a jsou v ní dlouhodobě nejméně úspěšní. Vytvořit ucelený text s vlastními myšlenkami, a to se splněním všech formálních požadavků, v odpovídající jazykové a slohové kvalitě, je pro nerodilé mluvčí oříškem. Maturanti letos museli splnit tedy jen didaktický test a ústní zkoušku. V praxi se ukazuje, že jsou žáci s OMJ u ústní zkoušky úspěšní hned na první pokus, protože ji hodnotí sami učitelé, kteří je vzdělávali po celou dobu jejich studia, dobře je znají, a dokážou je tedy kvalitně a adekvátně připravit.

S didaktickým testem z ČJL je to složitější, protože je koncipován pro rodilé mluvčí a počítá s dovednostmi porozumění složitým textům, ale i práce s metajazykem (popis jazyka jazykem). K sáhodlouhým textům se pojí složitě formulované otázky s výběrem odpovědí, které zamotají hlavu nejednomu rodilému mluvčímu (viz úloha č. 12)¹⁾:

Slovíčkaření a hledání drobných nuancí v odpovědích maturanty s OMJ výrazně zpomalí v už tak napjatém čase, častěji se v odpovědích ale ztratí a odpověď si tipnou. Problematické formulování odpovědí v testu lze doložit také následující úlohou (viz úloha č. 30):

Obsahový úkol je jasný: najít v uvedené básni anaforu a epiforu. Jenže zadání odpovědí posouvá tento úkol ještě mnohem dál. Nestačí básnické figury najít, je nutné se zorientovat v nabízených možnostech a vybrat tu pravdivou (zde naštěstí „jen“ pravdivou, často je ale zvykem zamotat zadání právě pokynem najít „nepravdivé“ tvrzení). Žákům s OMJ (jakkoli jsou figur znalí) takovéto úlohy zaberou kvůli hledání drobných rozdílů v tvrzeních mnohem více času i úsilí než rodilým mluvčím.

Mnohem složitější jsou pro žáky s OMJ také úlohy porovnávající, zda uvedené informace ne/vyplývají z výchozího textu. Úloha (která se ovšem běžně používá pro zjištění porozumění textu při výuce cizích jazyků) se v maturitním testu maturanty bohužel opět snaží zmást slovíčkařením (viz úloha č. 1).

Takové otázky k výchozím textům netestují porozumění sdělení celého textu nebo jeho částí, ale schopnost odhalit drobné rozdíly ve dvou podobných tvrzeních.

Velký problém mají žáci s OMJ také s hledáním pravopisných chyb (nehledě na nesmyslnost odečítání bodů za chybnou odpověď, nikoli přičítání bodů za správnou odpověď). Žáci s OMJ si nejlépe fixují pravopisnou správnost slov hlavně vizuálně – čím víckrát uvidí slovo napsané, tím lépe si zapamatují jeho podobu. Vyskytne-li se pak v zadání testu např. slovo plískanice²⁾, mohou maximálně tipovat, zda je chybně zapsané a co to vůbec je. Hledání chyb je dovednost, kterou je třeba i u rodilých mluvčích dlouho trénovat, ale kterou v praktickém životě nepoužijí, pokud se nestanou korektory či učiteli.

Kvůli takovým a mnohým dalším úlohám didaktického testu, na něž se dá připravit v podstatě jen procházením testů z minulých let a hledáním logiky odpovědí, jsou pak neúspěšní i jinak výborní studenti. Například Saša z Ukrajiny, který nastoupil do české školy v 9. třídě a letos maturoval. Po celou dobu studia měl průměrné známky, dokonce ze slohových prací dvojky a trojky, při kontaktu s ním nepoznáte, že není rodilý mluvčí. Zvládl odmaturovat ze všech odborných předmětů, cizího jazyka i ústní zkoušky z ČJL. Bohužel mu chyběly dva body v didaktickém testu z ČJL, protože často nechápal, na co se ho ptají, nebo se ztratil v nabízených možnostech. A to i přesto, že v rámci kurzu přípravy žáků s OMJ k maturitě společnosti META dva měsíce intenzivně na didaktický test cvičil. Z uvedeného přípravného kurzu byla u didaktického testu úspěšná jen polovina účastníků. U ústní zkoušky z ČJL uspěli všichni zúčastnění napoprvé. Tak kde je zakopaný pes?

Žáci s OMJ mohou za určitých podmínek získat pro vypracování maturitního didaktického testu více času, ten ale nestačí. Žáci s OMJ potřebují zadání a odpovědi, které pro ně budou srozumitelné. Stejně jako je tomu v případě neslyšících maturantů, kteří již mají upravené testy tak, že skutečně zjišťují jazykové porozumění textu.

Celá koncepce didaktických testů (přijímací zkoušky i maturita) z ČJL, které obecně hodnotí, co žáci neumějí, jde bohužel proti smyslu výuky cizích jazyků (připusťme si konečně, že čeština je pro žáky nerodilé mluvčí cizím jazykem). Tam se totiž vždy učí to, co je v jazyce nejčastěji používáno a co je důležité pro život, výjimky přicházejí na řadu až po čase, kdy je jazyk hlouběji zakořeněn a používán. Bohužel didaktické testy v současné podobě pracují naopak s výjimkami z pravidel, chytáky a slovíčkařením. A dokud nebudou zohledňovat žáky s různými speciálními vzdělávacími potřebami včetně těch s odlišným mateřským jazykem, nebudou tito moci být ve vzdělání úspěšní, a naše společnost tak bude zbytečně přicházet o vzdělané mladé lidi.