Jak na věc: odborná (technická) angličtina

Když jsme před několika lety začínali s tvorbou koncepce předmětu odborná angličtina, ukázalo se, že pojetí tohoto předmětu ze strany vyučujících odborných předmětů a ze strany jazykářů je velmi odlišné: jazykáři neznali konkrétní obsah odborných předmětů, odborníci zase jazykové možnosti svých studentů. Ideální představa byla, že na jednoduché základy (stav na začátku studia) se bude nabalovat odborná tematika a zároveň se bude zvyšovat jazyková náročnost výuky. Brzy jsme zjistili, jak velkým problémem je najít kompromis mezi správností a přesností odborného obsahu a jazykovou přiměřeností textů.

Tehdy jsme pro výuku angličtiny v IT používali pracovní sešit vydaný jedním velkým vydavatelstvím. Pro naše studenty byl možná dost jednoduchý a jednostranně zaměřený. Jedna naše kolegyně - vyučující elektrotechnických předmětů a zároveň učitelka angličtiny - se proto v rámci grantu pustila do psaní učebnice odborné angličtiny. Vytvořila obdivuhodnou příručku pro výuku angličtiny v oblasti elektrotechniky a IT, kterou lze bez váhání doporučit i jako učebnici pro výuku na vysoké škole. Brzy se ale ukázalo, že pro naši potřebu je jako celek velmi obsáhlá a těžká, využívali jsme ji proto pouze pro výuku některých témat. Dodnes si dost přesně pamatuji, jak jsem se z ní učila popisovat elektrické obvody.

Kdo si někdy zkusil vytvořit pracovní list pro výuku cizího jazyka, ví, jaká je to práce. U odborných témat je o to těžší, že se jedná o zcela odlišný studijní obor. Na internetu najdeme řadu zdrojů včetně videí, obrázků a prezentací. Některé stránky jsou opravdu zajímavé, dobře zpracované, obsahově spolehlivé, je možné je alespoň částečně využít. Přesto je vytváření vlastních pracovních materiálů - podle mého názoru - vhodné spíše pro příležitostnou výuku odborných témat v rámci obecného jazyka. Takové pracovní listy mohou mít relativně krátkou životnost - v dalším školním roce se třeba vůbec nebudou hodit.

Při zavedení samostatného předmětu odborná angličtina se vyplatí mít učebnici (pokud pro daný obor existuje), a to i přesto, že její tematický obsah pravděpodobně nebude stoprocentně odpovídat zaměření školy ani představám vyučujících. Ale to vůbec nevadí. Stačí ponechat nějaký prostor invenci učitele. Učebnice má určitou koncepci, je kompletní, promyšlená, metodicky zpracovaná, odborně garantovaná a obvykle má internetovou podporu, nahrávky atd. Jedinou nevýhodou je její cena (třeba až 700-800 Kč). Ale na rozdíl od pracovních listů drží pohromadě a studenti v ní mají takzvaně vše v jednom. Jen je třeba si uvědomit, že učitel učebnici opravdu zná a umí ji používat teprve po 2-3 letech.

Rozhodnutí, z jakých materiálů budete vyučovat, jde ruku v ruce s hodinovou dotací. U nás jsme zažili různé varianty. Před časem jsme odbornou angličtinu vyučovali v 1. ročníku s dotací jedna hodina týdně - bylo to myšleno jako přípravka na odborný jazyk ve vyšších ročnících. Byla stanovena témata a částečně rozdělena práce na pracovních listech. Výsledek: časová tíseň, rozdílné názory na pojetí a zpracování témat, problémy se zajišťováním kopií pro studenty. Navíc bylo obtížné udržet kontinuitu, jestliže hodina odpadla. V té době proběhlo jakési druhé kolo pomyslného zápasu o odbornou angličtinu. Hledali jsme nový model, byl i vysloven názor, jestli by nebylo lepší vrátit odborná témata zpět do rámce obecné angličtiny, a to při navýšené hodinové dotaci. Vedení školy ale trvalo na svém a dnes mám pocit, že to bylo dobře.

Nyní máme model tři hodiny týdně ve 2. ročníku (to je podle mě ideální) a po dvou hodinách ve 3. a 4. ročníku oboru informační technologie.

V podstatě po celé tři roky pracujeme s jednou učebnicí, doplňovanou podle uvážení vyučujících z dalších zdrojů. Vedle toho pravidelně využíváme i další studijní materiál -učební texty kurzů CISCO Networking Academy. Naše škola je totiž jednou ze škol zapojených do tohoto programu. Naši studenti procházejí jejich kurzy v několika odborných předmětech. Aby získali mezinárodní certifikát, musejí zvládnout testy v angličtině. V rámci odborné angličtiny je k tomu máme připravit po jazykové stránce. K dispozici máme materiály, které akademie poskytuje svým studentům. Tyto učební texty (například IT Essentials) jsou již jazykově „opracované“, protože jsou určeny cizincům. Můžeme je tak bez zásadních úprav použít a zároveň je zaručena jejich odborná správnost. Je tu ale jiný problém: rozsah materiálů. Jedná se o desítky stran textu ke každému tématu. Ačkoliv jsme si pořídili spolehlivý (školní) překlad do češtiny a školní pracovní materiály k několika kapitolám kurzu, není to lehká práce. Na vytvoření vlastní učebnice je teď ještě příliš brzy, navíc nás příští školní rok čeká reorganizace studijního oboru informační technologie a s ní i změny hodinových dotací volitelné odborné angličtiny/němčiny na dvě hodiny týdně ve všech ročnících. Nebude to sice zásadní změna, ale obsah předmětu je potřeba znovu promyslet.

Jsem toho názoru, že odborný cizí jazyk může s klidným svědomím učit jazykář. Nesetkala jsem se s tím, že by mi studenti dali najevo, že nejsem kompetentní. Samozřejmě vědí, že některá témata znám docela dobře a rozumím jim, ale o některých naopak vím prakticky jen to, co máme v učebnici. Ale já tam přece nejsem proto, abych je učila jejich oboru. Já je mám naučit (minimálně!) to, co mají ve své učebnici odborné angličtiny. Když to budou umět, splnila jsem svou roli. Takhle to musejí obě strany chápat.

Je potřeba si uvědomit, že výuku cizích jazyků doplňuje vedle odborného jazyka řada metod a programů, jako jsou CLIL, eTwinning a podobně. To je samozřejmě žádoucí, ale všichni nemohou dělat všechno. Ideální je, když každý vyučující dělá to, co ho baví a co umí, ale ne vždy je to možné. Musí být totiž zajištěna zastupitelnost například pro případ dlouhodobého suplování. Myslím, že u nás se v tomto směru víceméně profilujeme podle svého přirozeného zaměření, a to je dobře.

Používáme-li učebnici, i v odborném jazyce rozvíjíme všechny čtyři dovednosti. Odborná slovní zásoba je sice důležitá, to však neznamená, že se budeme jen učit slovíčka a číst a překládat technické texty. Odborný jazyk se dá podat mnohem zajímavěji. Máme zde ideální možnost využití prezentací: studenti se při nich rozvíjejí na mnoha úrovních: učí se pracovat s fakty (výběr), musejí je zpracovat (text na snímcích versus komentář), učí se mluvit před publikem (rozvoj řečových dovedností i osobnosti studenta) - to vše se jim hodí i později.

Na internetu jsou k nalezení zajímavá videa, například na populárním YouTube.com - učitel si může pohrát s transkripcí nahrávky, může si vytvořit cvičení i testy na míru anebo si se studenty o tom může „jen“ povídat. Některé školy z anglicky mluvících zemí mají na svých stránkách pracovní materiály k výuce výpočetní techniky, fyziky, matematiky a jiných předmětů, o které se lze celkem spolehlivě opřít.

V oblasti písemného projevu můžete vedle úvah, dopisů, článků a recenzí na odborná témata zařadit i něco jako „online poradnu“ (studenti se učí formulovat problém a ptát se). V oblasti mluvené komunikace můžete simulovat rozhovor s pracovníkem call centra, technické podpory, oddělení reklamací a podobně. A máte-li ve skupině ochotné „herce“, můžete to zkusit třeba jako teleshopping.

Je toho hodně, co je možné v rámci výuky odborné angličtiny dělat. Nesmíme ale zapomenout, že požadovaná maturitní úroveň je B1, a tudíž že i rozsah a obsah odborného jazyka musejí být přiměřené tomuto cíli.

Vím, že angličtina a IT patří nerozlučně k sobě. V tomto směru na naší škole máme - viděno zvenku - určitou výhodu. Počítače a internet přece dnes používá každý: všichni klikáme, „surfujeme“, používáme e-mail. To ano. Jenže my bychom měli umět alespoň na základní úrovni anglicky vyjádřit, jak tyto technologie fungují a proč. Specifikem tohoto oboru je jeho překotný vývoj, což znamená neustálé učení se. Na druhou stranu nemám čas se nudit. A to je asi dobře.