Jací jsou naši žáci a studenti?

Noviny a internetové stránky nezřídka zaplňují články s titulky: „Dnešní děti jsou nevychované a zlobí“, „Dnešní mládež: drogy, sex a nuda“ nebo „Dnešní děti jsou zkažené“. Pokud nechceme nad takovými sděleními pouze mávnout rukou a přejít k dalším zprávám, které se na nás hrnou ze všech stran, jistě nás napadne otázka: Jsou opravdu současné děti a mladí lidé horší než před padesáti či dvaceti lety? Mnozí lidé budou ochotně přitakávat, přestože tak soudí často z náhodných setkání v dopravních prostředcích, restauracích či z doslechu, a negativní pohled pak vztáhnou na všechny mladé lidi. Důležitou roli v utváření názoru na mladší část populace formují bezpochyby i média, jejichž redaktoři vyhledávají mnohdy jen senzace. Šokující zprávy čtenáře přitahují a vzbuzují dojem, že mladí jsou lhostejní, nemají úctu atd., no samozřejmě, když „jsou přece nevychovaní“. Naproti tomu se málokdy dozvídáme o pozitivních událostech.

Není pochyb o tom, že dnešní mladí lidé jsou jiní než před několika desítkami let. Jiní v trávení volného času, množství aktivit a prostředků k zábavě a studiu. Každá společnost se neustále vyvíjí a proměňuje. Velký vliv na ni má nejen technologický pokrok, ale

Jak vyplývá ze studií českého sociologa Petra Saka, který se zabývá v posledních dvou desetiletích českou mládeží¹⁾, její hodnotovou orientací a volnočasovými aktivitami, mladí lidé tráví svůj čas jinými činnostmi než dříve. Více času opravdu prosedí u počítače a televize, ale základní hodnoty jako zdraví, láska, rodina a přátelství se také u nich pohybují na předních příčkách. Není to důkazem, že mladí lidé nejsou o tolik jiní ve svém uvažování, jen se

Díky novým komunikačním prostředkům, jako jsou chaty, e-maily a sociální sítě, které mají k dispozici oproti předchozím generacím, komunikují rychleji, sdílejí zážitky ihned a s větším množstvím lidí. Mnohokrát ztrácejí zábrany a s pocitem, že je ostatní přímo nevidí, sdělují své soukromé a mnohdy velmi intimní záležitosti. Tento odlišný způsob komunikace a jiný životní styl s sebou přinášejí generační nepochopení, tak jak tomu bylo v minulosti. Jejím důsledkem je vzájemná generační kritika a mnohdy i vzájemný negativní postoj.

Když mluvíme o dětech a mladých lidech, jistě nemůžeme vynechat prostor školy a školských zařízení, který je také velmi často diskutovaný ve spojitosti s chováním a především s neustále zdůrazňovaným nezájmem žáků a studentů o cokoliv. Důležitými osobami kromě rodičů jsou během dospíváni také učitelé. Ti se setkávají s nejrůznějšími reakcemi na svou profesi a postoji ke svým kompetencím. Často slýchají: No to bych nikdy nemohl dělat, musel bych je všechny seřezat. Nebo: Opravdu nechápu, že je někdo ochotný takové zaměstnání vykonávat. Já bych to nikdy dělat nemohl. O to zajímavější je, když se s takovou reakcí učitelé setkávají u lidí ve věku čerstvých maturantů nebo absolventů vysoké školy. Další obvyklá reakce: No obdivuji učitele, že to všechno vydrží. Nebo: Musí to být opravdu vyčerpávající pracovat s těmi dnešními dětmi, to za nás byla jiná disciplína. Dovolí si dnes úplně vše.

Hodnotit chování dětí a mladistvých a mnohdy nesprávně generalizovat výsledky učitelské práce je jistě dáno tím, že každý z nás navštěvoval nějaký typ školy a získal určitou paletu zkušeností, které pak zformovaly náš názor na prostředí školy, žáky a studenty. Všichni jsme „velcí odborníci na školství“. Samozřejmě i zkušenosti v přispívají k vytváření potřeby a nároků posuzovat správnost chování žáků a studentů.

Vzhledem k tomu, že se v naší společnosti často soustředíme na výkon, jsou středem pozornosti takové jevy, které jsou snadno zaznamenatelé a spočitatelné. Jistě se lépe ukazuje (je hmatatelnější), když je škola nově vymalovaná, má opravenou fasádu nebo nově vybavenou učebnu. Ale pak je samozřejmě i zřetelnější, že někdo něco rozbil či zničil.

Méně často se však hovoří o tom, že studenti dva roky pracovali i ve svém volném čase se svými učiteli na mezinárodním projektu, a navázali tak kontakty se zahraničními studenty. jim přinesla účast na tvorbě školního časopisu. Jen na webových stránkách škol se dočteme například o pravidelně se konající přednáškové noci, která vznikla z vlastní iniciativy gymnaziálních studentů. Taková akce, při níž studenti sami před svými spolužáky přednášejí své příspěvky a výsledky odborné činnosti, jistě zabere mnoho času a energie. Pro mnohé z nich je neopakovatelným zážitkem, že si společně se svým učitelem vymalují třídu a tráví spolu čas mimo vyučování. A podobných aktivit bychom mohli vyjmenovat mnoho. Velké množství činností nemá a ani nemůže mít jasný výstup.Těžko lze vměstnat do tabulek a různých žebříčků radost z tvůrčí práce, pocit úspěchu, vlastní iniciativu a nápady, nově vzniklá přátelství, která mohou jednotlivce ovlivnit na celý život.

Velkým nešvarem je, že často raději věříme tomu negativnímu, kterým nás média zahlcují, a málo toho dobrého uvízne v naší paměti. Proto je důležité všemi možnými způsoby ukazovat to pozitivní, co děti a mladí lidé dělají, a podporovat je v nejrůznějších aktivitách, i když jsou to jen „drobnosti“. Takto lze mladé lidi motivovat a vychovávat.