Nová maturita, zejména z českého jazyka a literatury (dále jen „ČJL“), působí na své odpůrce jako červený hadr na býka. Od jejího zavedení nemine rok, aby nespustili dehonestující kampaň s cílem zpochybnit ji, v ideálním případě zničit. Jednou napadnou centrální hodnocení maturitních slohových prací, jindy se vozí po jednotlivých úlohách didaktického testu či jeho kalibraci; evergreenem je zpochybňování Katalogu maturitních požadavků.
Motivace těchto útoků je zcela srozumitelná tam, kde je vedou lidé spojení se soukromými firmami zabývajícími se testováním; připojují se však například i zástupci EDUin, o. p. s., a někteří novináři. Většina středoškolských praktiků však se zavedením státem zadávané a státem vyhodnocované maturitní zkoušky souhlasí. Poukazují přitom právem na fakt, že vedle společné části existuje i část profilová, která naplňuje prakticky veškeré požadavky těch kolegů, kteří mají k podobě části společné (státní) výhrady.
Ve svém příspěvku se nejprve budu stručně věnovat maturitě z ČJL jako celku a pak se zaměřím podrobněji na problematiku didaktického testu.
Centralizovaná maturita existuje v řadě vyspělých evropských států. Vůbec nejprestižnější mezinárodní maturitní zkouška, International Baccalaureate (IB), hodnotí výstupy maturantů fakticky na 100 % v IB centru, protože i tu menší část výstupů, kterou známkuje primárně domovská škola kandidátů, podrobují přísné kontrole centrální hodnotitelé IB. Rozhodně nenavrhuji implementovat celkovou podobu IB do maturity české, ale vítám, že některé její principy jsme již převzali - a některé další bychom převzít měli. Je nanejvýš přínosné, že schválená novela školského zákona vrací zpět centrální hodnocení maturitních slohů, které ukvapeně zrušil ministr školství Fiala. Hrůzy, které centrální hodnotitelé museli opravovat v roce 2012, si lze přečíst na webu Asociace češtinářů, konkrétně na adrese http://www.ascestinaru.cz/asc-ukazky-ze-slohovychpraci-stredoskolaku/. Po zrušení centrálního hodnocení statistické metody prokázaly, že učitelé na školách svým maturantům při hodnocení slohů v mnoha a mnoha případech přidávali v pásmu cut-off score; to je nepřijatelné.
Aby byla česká státní maturita z ČJL ještě objektivnější, navrhuji již několik let nahrávání ústní zkoušky společné části na audiomédium. V současné situaci není vždy možné objektivně posoudit případný maturantův protest -češtinář někdy odzkouší za dva týdny až 64 maturantů a nemusí si po zákonné lhůtě 20 dnů, vymezené pro odvolání, přesně vybavit, jak rozporovaná zkouška probíhala. Nahrávka by odvolací komisi spolehlivě prokázala, zda byl protest oprávněný, či nikoli - a kryla by tak maturanta i examinátory. Další benefit tohoto opatření by byl ten, že by zkoušející učitelé museli vést zkoušku přesně podle státem stanovených regulí, což se bohužel ne vždy děje.
A nyní již k aktuálnímu didaktickému testu 2016. Po krajně nešťastném zrušení dvou maturitních úrovní musí být test koncipován tak, aby zohlednil různé typy středních škol a různou časovou dotaci na výuku ČJL. Proto se v něm logicky musejí vedle úloh základních objevit i úlohy středně obtížné a obtížnější. Nejhorlivější kritik nové maturity z ČJL Oldřich Botlík (nota bene matematik a neučitel) to nazval ve svém příspěvku na webu Česká škola „lumpárnou“ a sveřepě hájí negymnazisty, kteří prý byli poškozeni tím, že museli „lovit“ potřebné skóre z menšího počtu úloh (totiž těch snadných a středně těžkých) než gymnazisté. Co kdybychom to ale obrátili: mají snad být gymnazisté poškozeni tím, že by při absenci obtížnějších rozlišovacích úloh nedostali šanci prokázat svou vysokou úroveň? Mají se chechtat za zdmi své školy, že maturita je „dávačka“?
Několik poznámek k hitu letošního didaktického testu -oné bájné epizeuxis. Ano, byla to úloha obtížnější a tzv. rozlišovací. A co? Naprosto odmítám argument, že by kvůli této úloze nesložili někteří maturanti test jen proto, že na ní údajně ztratili rozhodující bod. Ne! Ti nezvládli test nikoli proto, že by nevěděli, co je epizeuxis, nýbrž proto, že nevyřešili celou řadu dalších úloh základní obtížnosti, které vyřešit měli. Navíc znovu a znovu: existuje tu Katalog požadavků k maturitní zkoušce. Katalogy schvaluje MŠMT a na vzniku Katalogu pro ČJL spolupracoval kromě praktikujících češtinářů i Ústav pro jazyk český a Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR.
Zásadní komentář ke Katalogu a ke zrušení dvouúrovňové maturity napsal na webu Česká škola zkušený a vysoce respektovaný středoškolský češtinář Vladimír Stanzel -cituji: „Existuje Katalog požadavků a je závazný pro všechny typy škol? Ano. Byly úlohy v didaktickém testu z ČJL v souladu s Katalogem? Lze se domnívat, že ano, jinak by už došlo k rozporování. Byl Katalog zveřejněn dva roky před konáním maturitní zkoušky, jak ukládá zákon? Ano. Protestoval za tu dobu některý z učitelů češtiny na SOŠ proti změnám, které přinesl? Cermat tvrdí, že ne. Musí být do množiny maturantů zahrnuti i gymnazisté? Ano. Tak co se to tu ve skutečnosti řeší? Většina těch, kdo v roce 2012 radostně demontovali dvoustupňový systém maturit, Oldřich Botlík s nimi, teď lká nad údajnou nespravedlností, která se prý děje žákům odborných škol. Že jde o důsledek této demontáže, to si v žádném případě nepřiznají.“
Opakuji: letošní didaktický test z ČJL byl naprosto v pořádku. Obsahoval úlohy různé úrovně obtížnosti, byl nakalibrován tak, aby rovnoměrně prověřoval požadované znalosti i dovednosti, včetně porozumění textu.
V situaci, kdy byla zrušena vyšší úroveň maturity, test prostě musí být nastaven tak, aby nebyl primitivní pro školy akademičtějšího typu a zároveň aby ho mohli bezpečně složit negymnazisté. Je tedy třeba zařadit do něj penzum úloh, které jsou spolehlivě řešitelné maturanty všech typů středních škol, ale též určitý (menší) počet úloh rozlišovacích, obtížnějších. Vím však od některých studentů, že s nimi učitelé Katalog vůbec neprobírali, ba že jim o jeho existenci neřekli. Jistě, lze namítnout, že si jako dospělí lidé měli a mohli informaci o něm dohledat na http://www.novamaturita.cz/katalogy-pozadavku1404033138.html maturita.cz sami, ale i tak tu jde o selhání učitele. Nicméně maturant, který si Katalog pročetl, musel na epizeuxis narazit. (Ale také třeba na podstatně složitější literární prostředek, polopřímou řeč.) Jestliže tyto či jiné pojmy neznal, měl dvě možnosti: doučit se je a složit test na vysoký či plný počet bodů, nebo svou neznalost ignorovat - pak ať si ale nestěžuje, že jeho celkové skóre neodpovídá jeho představám. Protože úloha na ten či onen pojem uvedený v Katalogu mohla přijít. A letos taky přišla.
I tak (znovu a znovu): snazších úloh bylo v testu dost a dost na to, aby jej složili i negymnazisté. O žádné „botlíkovské“ diskriminaci tu nemůže být ani řeči.
Připomínám, že Návrh ASČ na podobu maturitní zkoušky z ČJL 2018+ (viz http://www.ascestinaru.cz/navrhasc-na-podobu-maturitni-zkousky-z-cjl-2018/) řeší problém jednotnosti maturity koncepcí základní a nadstavbové nabídky. Základní úroveň by podle tohoto návrhu vymezovala nepodkročitelné minimum, společné všem typům středních škol poskytujících vzdělání ukončené maturitou. Nadstavba by byla volitelná a sloužila by diferenciaci maturantů směrem k vysokým školám; eventuální neúspěch v ní by neznamenal nesložení maturitní zkoušky, pokud kandidát úspěšně složil zkoušku základní.
Shrňme tedy, co Asociace češtinářů navrhuje:
Vraťme se k dvouúrovňové maturitě, ale v jiné podobě než v té původní:
1.
Všechny tři části tzv. státní maturity by měl organizovat a kontrolovat stát (naopak profilová část nechť je plně v rukou škol).
2.
Přestaňme zpochybňovat centrální hodnocení maturitních slohových prací a zvykněme si na ně jako na standardní prostředek objektivního posouzení maturantových stylistických dovedností.
3.
Ústní zkouška společné části by se měla nahrávat na audiomédium (zdůrazňuji, že nikoli na videomédium). To poskytne neprůstřelný důkaz, co se při ní opravdu odehrávalo. Dojde-li k maturantovu protestu, bude kryt jak on (v případě skutečně neobjektivního hodnocení jeho výkonu), tak examinátoři (budou-li napadeni neoprávněně).
Máme teď jen dvě „maturitní možnosti“: buď spadnout do provincionalismu, nebo vybudovat maturitu euroatlantického rázu.