CLIL a moderní výuka odborných cizích jazyků

Hlavním důvodem pro zavádění CLIL do praxe škol je praktická potřeba rozvoje vzdělanosti v oblasti cizojazyčných kompetencí a omezené časové, lidské i finanční zdroje pro výuku cizích jazyků. CLIL je zkratkou spojení Content and Language Integrated Learning, které lze do češtiny volně přeložit jako integrovaná výuka a učení propojující obsah a jazyk. Finský vědec David Marsch (2008), zakladatel CLIL, zdůrazňuje, že se nejedná o výuku v cizím jazyce, ale o výuku obsahu předmětu prostřednictvím cizího jazyka a zároveň o výuku s cizím jazykem. Podle Věry Janíkové (2011), profesorky Masarykovy Univerzity v Brně, je obsahově atraktivní učivo důležité ke splnění nadřazeného cíle současné cizojazyčné výuky, kterým je rozvoj komunikativní kompetence , což se odráží do kognitivní a sociálně-afektivní složky výuky. Podle Johannese-Petera Timma (1998) z Heidelbergu se mezi základní didaktické principy řadí celostní učení, autonomní učení a princip obsahově atraktivního učiva neboli meaning learning.

Komunikace ve výuce cizího jazyka musí být vždy zaměřena na konkrétní obsahy a musí mít určitý cíl, komunikovat v odborném cizím jazyce je pro žáky motivující. Pro splnění nadřazeného cíle cizojazyčné výuky není nezbytné určit hranici mezi výukou CLIL a výukou odborných cizích jazyků. Důležitější je hledat a ověřovat možnosti a inovativní přístupy v přípravě učitelů a ve vytváření obsahově atraktivních multimediálních výukových materiálů pro žáky.

Rámcové vzdělávací programy ukládají středním odborným školám v České republice již od roku 2009 povinnost vyučovat odborný cizí jazyk, přesto téměř polovina odborných škol zatím podle Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2014/2015 s výukou odborného cizího jazyka vůbec nezačala. Ukazuje se, že absence přípravy učitelů cizích jazyků a kvalitních výukových materiálů jsou pro žáky středních škol hlavními bariérami pro postupné zavádění výuky odborných cizích jazyků. Ve výuce CLIL je podstatné a zároveň velmi složité, aby se žák naučil nové vědomosti přijímat, analyzovat a prezentovat v cizím jazyce, který zde má sloužit jako přirozený prostředek komunikace, čemuž podle učitelů mnohdy brání nízká jazyková úroveň žáků základních i středních škol.

Odbornice na CLIL Jarmila Novotná (2010) z Univerzity Karlovy v Praze uvádí, že CLIL nabízí žákům příležitost používat dovednosti a znalosti z cizího jazyka, přestože nejsou přímo vyučovány. Mateřský jazyk není z výuky vyloučen, přechod mezi cizím a mateřským jazykem je přirozenou součástí výuky CLIL, jejímž specifikem zůstává dvojí cíl - rozvoj cizího jazyka a odborného předmětu a fakt, že nepředpokládá vstupní jazykové znalosti žáků. Na základě zkušeností publikovaných o CLIL se ukazuje, že budoucnost je podle Novotné nejspíše tam, kde má vyučující požadované vzdělání jak v příslušném jazyce, tak i v odborném předmětu. Realita je však v České republice jiná a dlouho jiná bude.

Při plánování kurikula a propojování obsahu předmětů je ve školách nutná spolupráce učitelů nejazykových předmětů s učiteli cizích jazyků. CLIL má velké nároky na jazykovou připravenost učitelů. Není žádoucí, aby se učitel v době tvorby přípravy na výuku krátkého úseku CLIL začal učit odborný cizí jazyk, vhodná je konzultace přípravy s jazykářem. K realizaci částečné výuky nejazykových předmětů v angličtině je nezbytné, aby základní odbornou terminologii nejazykového předmětu zvládli v cizím jazyce nejdříve učitelé. Dále musejí být připraveni studovat odborné cizojazyčné texty, doplnit si slovní zásobu a komunikační dovednosti nutné k odbornému vyjadřování a organizaci práce ve třídě. Příprava vyučovací hodiny nebo krátkého úseku CLIL v nejazykovém předmětu je pro učitele snadnější, pokud má integrovaný jazyk a obsah předmětu či oboru.

V současném přístupu k procesu vyučování a učení se cizím jazykům převládá názor, že již nestačí inovovat tištěné výukové materiály a tradiční didaktické postupy, ale je potřeba více se zaměřit na žáka, tedy věnovat více pozornosti procesu učení, a nikoli procesu vyučování, kde hlavní roli hraje učitel. Mnoho oblastí se rychle mění a přizpůsobuje, je však zvláštní, že školy stále setrvávají v systému, který fungoval před dvaceti, třiceti a více lety. Právě ve školách narážíme na největší neochotu přizpůsobit se. Kde jinde než ve školách, kde se vychovávají a připravují nové generace moderních lidí, by přitom měly být inovace a flexibilita normální? Je třeba si uvědomit, že to, co fungovalo kdysi, už fungovat nikdy nebude!

Harvi Singh a Chris Reed (2004) definují blended learning jako učení zaměřující se na optimální dosažení učebních cílů za pomoci vhodných technologií, které odpovídají učebním stylům učícího se jedince, aby tak došlo k získání adekvátních dovedností správné osoby ve správný čas. Více než jednoznačná definice výuky cizího jazyka formou blended learning je nicméně důležitá otázka, proč a k čemu je blended learning ve výuce cizího jazyka dobrý. Má sloužit především k efektivnější výuce cizího jazyka a učení se cizímu jazyku. Aby došlo k efektivnějšímu učení se cizímu jazyku, musí volbě digitálního obsahu a nástroje předcházet naplnění dvou základních podmínek. První je existující výukový materiál v online prostředí s obsahově atraktivním učivem, které učitel zná. Druhou podmínkou je učitel, který věnuje více pozornosti procesu učení, a nikoli procesu vyučování.

Jaký je tedy vhodný postup? Učitel nejdříve stanoví učební cíle s ohledem na individualitu žáků ve skupině. Je na učiteli, aby následně zvolil digitální nástroj odpovídající učebním stylům žáků a umožňující jim vlastní tempo učení, aby tak mohlo dojít k získání adekvátních jazykových znalostí a dovedností správné osoby ve správný čas. Absolutně kritické je zde plánování a organizace výuky, plánování aktivit žáka před výukou a po ní. To se týká jakékoli digitální výukové aplikace, neboť nahodilé, nekoncepční používání technologií vede jen ke zmatku u učitele i žáků. Cíle výuky a online učení musejí být jasně jasně stanoveny.

Dalším kritickým bodem, aby byl blended learning model úspěšný, je schopnost učitele tento model aplikovat a učit se vlastní praxí ve třídě. Najde se jistě mnoho učitelů, kteří jsou změnám otevření a rádi by vyzkoušeli nové možnosti, které technologie nabízejí, ale chybí zde systematičnost a koncepčnost ve vzdělávání učitelů. Je nezbytné, aby dalšímu vzdělávání učitelů a jejich podpoře mentory byla věnována dostatečná pozornost. Učitel má obrovskou zodpovědnost za mladou generaci, která již neumí slepě přijímat tradiční industriální model vyučování. Učení se pro žáky stává normálním i mimo školu a učitel by měl umět dát svému žákovi k tomuto mimoškolnímu vzdělávání podněty. Právě zde se blended learning velmi osvědčuje. Digitální technologie totiž umožňují individualizaci výuky i při větším počtu žáků bez větších nároků na čas učitele.

Žáci se při individualizaci mohou cítit dobře, vědí, že o ně mají učitelé zájem, že tu jsou pro ně, pokud nebudou něčemu rozumět, vědí, že učitel je rádce, zažívají úspěch a tím jsou motivováni. Blended learning umožňuje učitelům upravit způsob výuky a chování k žákům, žákům zase větší autonomii v učení, která je druhým důležitým principem konceptu OPEN LEARNING.

Koncept OPEN LEARNING vychází ze společenských trendů a odborných profesních názorů z různých oborů, které integruje tak, aby učení se cizím jazykům bylo efektivní a odpovídalo současným poznatkům didaktiky cizojazyčné výuky. Nejdůležitějšími principy konceptu jsou role učitele cizích jazyků, autonomní učení žáků a obsahově atraktivní učivo. Praktická aplikace konceptu OPEN LEARNING představuje soubory výukových materiálů pro výuku odborných cizích jazyků a CLIL. Učebnice s oborově specifickou slovní zásobou a systematicky vytvořené lekce rozšířené o výukový systém (online pracovní sešit) umožňují žákům a jejich učitelům mít přehled o výsledcích cvičení, testů a o aktivitách vedoucích k rozvoji jazykových dovedností.

Uplatňování konceptu OPEN LEARNING v cizojazyčné výuce vede k rozvoji profesionálních dovedností učitele, například dovedností motivovat, navázat a udržet kontakt, podněcovat a aktivizovat, plánovat a řídit proces výuky v konkrétní třídě a skupině žáků. Učitele vedeme k tomu, aby se učili vlastní praxí ve třídě, navzájem si poskytovali reflexi a sdíleli své zkušenosti. Díky šestileté zkušenosti a spolupráci s desítkami škol a stovkami učitelů z celé České republiky víme, že jen digitálně sebejistý učitel věří, že digitální technologie mohou vhodně doplnit a zefektivnit výuku i učení se cizím jazykům a že mají v jazykovém vzdělávání svůj smysl. Využívání výukového systému OPEN LEARNING přináší učitelům zvýšení IT kompetencí. Přímá práce učitelů a žáků s digitálními technologiemi nejen pro prezentaci učiva, ale také pro rozvoj základních dovedností v cizím jazyce je výzvou hlavně pro učitele.

Jedním z problémů, který lze zmírnit využíváním konceptu OPEN LEARNING, je skutečnost, že se řada vyučujících na základních a středních školách neumí odpoutat od tradičního učení v předmětech, což se netýká jen učitelů matematiky. Ve většině škol se angličtináři brání komunikovat s žáky v části hodin angličtiny o postupu řešení příkladů z aritmetiky, protože nikdy matematice nerozuměli, a mnozí učitelé matematiky neumějí komunikovat anglicky v běžných situacích, tudíž ani v matematice. Důležitou otázkou je příprava učitelů na výuku odborného cizího jazyka a CLIL.

V letech 2013 a 2014 provedl Marek Šulista (2014) z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích dotazníkové šetření, kterého se zúčastnilo celkem 207 učitelů matematiky na 2. stupni základních škol a 590 učitelů na středních školách ze všech 14 krajů České republiky s průměrnou učitelskou praxí 19,2 roku. Šetření nepotvrdilo hypotézu, že učitelé do 35 let věku jsou ochotnější implementovat CLIL do hodin matematiky než jejich starší kolegové. Je potěšitelné, že čtvrtina učitelů si myslí, že na jejich školách jsou třídy, kde by výuka CLIL byla proveditelná a pro žáky přínosná. Šetření dále ukázalo, že učitelé nemají dostatečné znalosti odborné matematické terminologie v cizím jazyce.

Koncept OPEN LEARNING splňuje požadavek, aby rozvíjení cizojazyčných kompetencí učitelů a žáků nebylo zaměřeno pouze na zprostředkování odborné terminologie nebo všeobecných jazykových kompetencí, nýbrž rozvíjelo řečové dovednosti (porozumění, mluvení, psaní) a dovednost jednat v cizím jazyce (interakce, kooperace). Zvládnutí odborného cizího jazyka nelze ztotožňovat s osvojením odborné slovní zásoby nejazykového předmětu, neboť učení se jazyku zahrnuje zprostředkování jazykových znalostí a zejména dovedností pro úspěšné zvládnutí běžných úkolů na pracovišti v různých komunikačních situacích.

Pro učitele je učení se odborným cizím jazykům s využitím výukových materiálů OPEN LEARNING, které integrují obsah a cizí jazyk, jednoznačně přínosem k rozvoji jeho jazykových kompetencí. Dalšími výhodami pro učitele jsou časově méně náročná příprava na výuku CLIL a více prostoru zaměřit se ve výuce na žáka a jeho učení. Role učitele je jedním ze tří principů konceptu OPEN LEARNING. Učitel uplatňuje takový styl řízení, který je protipólem přikazování a kontroly. Učitel je v roli kouče, mentora, průvodce, facilitátora a tutora, tedy toho, kdo vyučuje, pomáhá překonat obtíže, připravuje, naznačuje a podporuje žáky, aby mluvili v cizím jazyce bez obav.

ZDROJE