Čemu se mohou školy přiučit od technologických startupů?

V současnosti můžeme zahlédnout v médiích titulky o tom, jak americké společnosti jako např. Snapchat dosahují ohodnocení v řádu stovek miliard korun. Za jejich úspěchem bezpochyby stojí unikátní myšlenka, ale i silné týmy, jež jsou často řízeny jiným způsobem, než je to obvyklé v tradičním světě korporací. Pojďme se podívat na několik principů, kterých využívají technologické firmy od Facebooku až po Courseru (poskytovatel MOOC kurzů), a na to, jak je možné využít jejich síly v prostředí školy.

Staré čínské přísloví říká, že když je dům hotov, přichází smrt. Analogicky to funguje také u organizací, což nám připomíná klasická obchodní fráze: Co neroste, to postupně zaniká. Technologické firmy jsou posedlé neustálým vývojem svých produktů a služeb. Sbírají co nejvíce dat od svých uživatelů. Měří vše, co je dnes na internetu možné, a na základě toho zavádějí postupné změny na denní bázi - jejich rozhodování je v mnohém řízeno daty. Experimentování se stalo hlavní filozofií budování technických firem od doby, kdy byla vytvořena metodika lean startup. Ta ukazuje, že úspěšné společnosti se většinou dostanou ke svému úspěchu přes několik cyklů změn, upravování služeb, testování a spouštění nových verzí.

DOPORUČENÁ LITERATURA

Řada služeb je naprosto závislá na svých uživatelích. Firmy se proto snaží vytvořit svým zákazníkům z používání služby co nejlepší zážitek. Toho lze dosáhnout např. tak, že si nakreslí tzv. mapu kontaktních míst - bodů, na kterých dochází k jakékoli interakci zákazníka s organizací. Následně zaměří na tyto body maximální pozornost tak, aby zákazník byl vždy co nejspokojenější. Orientace na zákazníka se projevuje i v úrovni uživatelské podpory a komunikace, která by měla být bezvýhradně profesionální, rychlá, spolehlivá a přívětivá. Ačkoli se tyto firmy vždy neřídí heslem, že zákazník má vždycky pravdu, sbírají co nejvíce zpětné vazby a dělají vše proto, aby přizpůsobily se své služby potřebám uživatelů. Za hlavní důvod, proč technologické firmy neuspějí, se totiž považuje fakt, že neřeší skutečné potřeby a problémy lidí. Neustálá komunikace se zákazníkem je proto pro úspěch firmy naprosto klíčová.

DOPORUČENÁ LITERATURA

Přesně tak zní text plakátu, který visí na zdech Facebooku. Jedná se o jednu z hlavních zásad, jak fungovat v rámci organizace. Vytvoříme řešení v přijatelné podobě, otestujeme jej a nadále zlepšujeme. Klíčovým parametrem je zde pro školství tolik netypická rychlost rozhodování a konání. Ta je samozřejmě jednodušší v komerčním subjektu než ve škole, ale přesto bychom měli ve školách hledat způsoby, jak omezit časové průtahy při rozhodování a jak zefektivnit management. Reálně totiž dochází k tomu, že školy fungují na principu absolutního plánování a dlouhých časových pásem. Než se však začne plán uskutečňovat, podmínky jsou již jiné a navržené časové pásmo irelevantní. Flexibilnější řízení je s ohledem na povahu změn ve školství jednou z největších výzev, avšak školští manažeři, kteří se budou řídit facebookovou mantrou (hýbat se rychle a dokončovat věci), budou mít za sebou lepší výsledky, než když se budou inspirovat centrálním plánováním.

DOPORUČENÁ LITERATURA

Na kvalitě organizační kultury stojí řada technologických firem. Google proslul tím, že je globálně jedním z nejžádanějších zaměstnavatelů. Jídlo zdarma, doprava zdarma, prádelny a sportovní zařízení, masáže a spousta dalších aktivit v práci, tomu odolá jen málokdo. Ale jde pouze o benefity. Skutečná kultura je založena na kvalitě vztahů mezi lidmi. Neformální, přesto profesionální atmosféra, lidé sdílející společnou vizi a vytvoření psaných i nepsaných pravidel a společných hodnot, jejichž dodržování je klíčové. Významnou roli má v rámci kultury i vedení, které nastavuje zrcadlo celé organizaci a mělo by jít příkladem. V organizacích je však možné setkat se s přístupem založeným na silném strategickém plánování jakožto hlavním hybatelem celé firmy či školy. Na kulturu, která je podle klasické poučky managementu silnější než jakákoli strategie, se však často zapomíná. Lídři nejdou příkladem a nefunkční kultura je pak nejlepším odrazem nefunkční organizace.

DOPORUČENÁ LITERATURA

Nejúspěšnější technologické firmy jsou ty, které nemají konkurenci a získaly de facto monopolní postavení. Typickým příkladem je opět Google. Zatímco nejvyšším cílem každého technologického podnikatele je získat monopol, či se alespoň maximálně odlišit od všech ostatních, ve školách paradoxně přežívá idea konkurenčního boje jako něčeho žádoucího. Podnikatel Peter Thiel ukazuje ve své knize Zero to One, že konkurenční boj je pro mnohé organizace cestou do záhuby.

Ve školské praxi se můžeme setkat s neustálým porovnáváním škol, ať už se jedná o kvalitu webových stránek, množství mimoškolních aktivit, nebo postavení v různých žebříčcích. Zdá se, jako by nám unikala otázka, proč vlastně ke konkurenčnímu boji dochází a co je jeho smyslem. Pokud je totiž primární funkcí školy poskytovat kvalitní vzdělání a co nejlepší služby, konkurenční boj se jeví především jako narušitel pozornosti. Větší potenciál pro „tržní úspěch“ školy nabízí tzv. strategie modrého oceánu, která staví na nalezení unikátních vlastností každé organizace a jejich uvedení do popředí. Rudý oceán je místo plné krve, kde spolu soupeří každý s každým. Nebylo by lepší plout si vlastním kurzem a ostatním věnovat minimum pozornosti?

DOPORUČENÁ LITERATURA