Zařízení školního stravování a podmínky jejich činnosti

V § 119 školského zákona jsou zařízení školního stravování vymezena službou, kterou poskytují. Zařízení školního stravování

V zařízeních školního stravování se školní stravování zajišťuje přednostně (§ 122 odst. 4 školského zákona).

Typy zařízení školního stravování stanoví vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, v platném znění (dále jen „vyhláška o školním stravování“). Dle § 3 odst. 1 vyhlášky o školním stravování jsou typy zařízení školního stravování

Školní jídelna v rámci školního stravování vydává jídla, která sama připravuje, a může připravovat jídla, která vydává výdejna. V rámci dietního stravování může školní jídelna vydávat i jídla připravená jiným provozovatelem stravovacích služeb, pokud tento provozovatel stravovacích služeb zajistí dodržení podmínek podle § 2 odst. 5 vyhlášky o školním stravování.

Vývařovna v rámci školního stravování připravuje jídla, která vydává výdejna.

Výdejna v rámci školního stravování vydává jídla, která připravuje jiný provozovatel stravovacích služeb. Pro jednu provozovnu daného typu zařízení školního stravování připravuje jídla vždy jeden provozovatel stravovacích služeb. Na základě dohody s provozovatelem stravovacích služeb, který jídla připravuje, může výdejna v rámci školního stravování připravovat doplňková jídla podle § 4 odst. 1 vyhlášky o školním stravování; jídla v rámci dietního stravování může připravovat i další provozovatel stravovacích služeb, pokud zajistí dodržení podmínek podle § 2 odst. 5 vyhlášky o školním stravování.

Na úvod připomeňme elementární fakta:

Podmínky vlastního poskytování školního stravování jsou spojeny zejména s tím,

Stravování zaměstnanců škol a školských zařízení většinou zajišťují zařízení školního stravování, která jsou příspěvkovými organizacemi. Podmínky poskytování tzv. závodního stravování upravuje § 33b zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění a vyhláška č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky, v platném znění.

Podle § 119 školského zákona je školní stravování poskytováno dětem, žákům a studentům

Skupina osob, které je školní stravování poskytováno, je podrobněji rozvedena a dále diferencována ustanovením § 122 odst. 2 školského zákona.¹⁾ Na základě tohoto ustanovení se děti, žáci a studenti dělí na ty, kteří

Nárok na poskytování školního stravování mají:

Uvedeným dětem a žákům musí právnická osoba zřízená státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí školní stravování poskytnout.

Právo na poskytování školního stravování mají:

Ostatním osobám (např. žákům jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky) se školní stravování neposkytuje. To neznamená, že by se např. žáci jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky nemohli v zařízení školního stravování stravovat. Jestliže se v zařízení školního stravování stravují, nejedná se o školní stravování jako součást hmotného zabezpečení dle § 122 školského zákona.

Lze konstatovat, že většina cizinců, kteří nejsou občany Evropské unie, mají přístup ke školnímu stravování za stejných podmínek jako občané Evropské unie (tj. i občané České republiky). Školský zákon v této souvislosti rozlišuje

Žáci základní školy, odpovídajícího ročníku střední školy nebo odpovídajícího ročníku konzervatoře, kteří nejsou občany Evropské unie, mají přístup ke školnímu stravování za stejných podmínek jako občané Evropské unie. Další podmínky školský zákon nestanoví [§ 20 odst. 2 písm. b) školského zákona].

V případě jiných osob (např. dětí mateřské školy) platí, že dle § 20 odst. 2 písm. d) školského zákona mají přístup ke školským službám (tj. i ke školnímu stravování) za stejných podmínek jako občané Evropské unie, pokud

Právo na školní stravování je tzv. veřejným subjektivním právem a rozhoduje o něm škola (resp. školské zařízení) jako správní orgán ve správním řízení. Co se týká vlastního vydání rozhodnutí, Nejvyšší správní soud uvádí: Není ale pravda, ..., že by pak bylo třeba vydávat rozhodnutí o každém konkrétním žákovi, kterému je strava poskytována či dokonce o každém konkrétním vydaném obědě. Zařazení do stravování je faktickým úkonem, na nějž navazuje vydávání stravy, a tedy není třeba v takovém případě rozhodnutí vydávat. Rozhodnutí je třeba vydat až v situaci, kdy je třeba autoritativně určit, zda tu právo je či není, jako tomu bylo v daném případě (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.5.2011 čj. 2 Aps 3/2010-112).

Jak bylo několikrát uvedeno, školní stravování je poskytováno dětem, žákům a studentům v době jejich pobytu ve škole nebo školském zařízení. Ve Výkladu MŠMT ke školnímu stravování a ubytování žáků v době, kdy konají maturitní zkoušku nebo se připravují na její konání, ze dne 29. dubna 2011 je ministerstvem vysvětleno, co se chápe pobytem ve škole: Pobytem ve škole se rozumí faktická přítomnost žáka ve škole v souladu s organizací vzdělávání. Za důvod přítomnosti žáka ve škole lze považovat nejen vyučování, ale také jiné aktivity školy, jako například předmaturitní seminář nebo konzultace, jichž se žák účastní. Pravidlo faktického pobytu ve škole dotvrzuje nepřímo i § 4 odst. 9 vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování, který stanoví pro účely této vyhlášky fikci pobytu ve škole pouze pro první den neplánované nepřítomnosti strávníka ve škole.

Z uvedeného je zřejmé, že pobyt ve škole je nutné chápat jako faktickou účast žáka na vzdělávání v souladu s organizací vzdělávání (např. i účast na exkurzi, která probíhá mimo budovu a areál školy) nebo jako faktickou přítomnost žáka ve školském zařízení, ve kterém je mu poskytována určitá školská služba.

Jako upřesnění MŠMT uvádí situaci žáka střední školy, který není ubytován v domově mládeže a připravuje se na maturitní zkoušku:

Ustanovení § 119 školského zákona zakotvuje pravidlo, podle kterého zařízení školního stravování mohou zajišťovat školní stravování také v době školních prázdnin.

V době školních prázdnin žáci obvykle nepobývají ve škole, v domově mládeže, internátě nebo škole v přírodě. Proto nelze vyvodit jejich nárok nebo právo na poskytnutí školního stravování ze skutečnosti pobytu ve škole nebo školském zařízení.

Zda je stravování poskytované žákům v době školních prázdnin školním stravováním, rozhodne ředitel školy (resp. ředitel školského zařízení). Jestliže v době školních prázdnin zařízení školního stravování nebude na základě rozhodnutí ředitele poskytovat školní stravování, pak žákům nelze poskytnout „dotovaný“ oběd (pouze ve výši finančního normativu dle § 5 odst. 1 vyhlášky o školním stravování) a do úplaty za stravování budou zahrnuty také věcné, osobní a případné další režijní náklady. V případě rozhodnutí ředitele, na základě kterého v době školních prázdnin bude zařízení školního stravování poskytovat školní stravování, bude žákům poskytován „dotovaný oběd“.

Pro úplnost dodejme, že dny ředitelského volna nejsou školními prázdninami a ve dnech ředitelského volna zařízení školního stravování nemůže poskytovat školní stravování.

Rozsah poskytovaného školního stravování (kolik a jakých jídel může strávník denně odebrat) upravuje § 4 vyhlášky o školním stravování.

Stanovení výživových norem je věnována velká část vyhlášky o školním stravování (zejména příloha č. 1). Jednou z posledních změn uskutečněných novelou vyhlášky o školním stravování (účinnou od 1.2.2015) je pravidlo, podle kterého v případě poskytování dietního stravování nemusí být zachováno plnění výživových norem (§ 2 odst. 8 vyhlášky o školním stravování).

Základním pravidlem organizace konzumace jídel je konzumace jídla v provozovně zařízení školního stravování (§ 2 odst. 7 vyhlášky o školním stravování).

Určení úplaty za školní stravování v zařízeních školního stravování zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí je obsaženo v § 5 vyhlášky o školním stravování.

Kontrolu nad poskytováním školských služeb, tj. i služeb školního stravování, vykonává Česká školní inspekce [§ 174 odst. 2 písm. d) školského zákona]. Státní zdravotní dozor v oblasti školního stravování vykonávají krajské hygienické stanice (§ 82 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění).