Mýty v dietním školním stravování - za každou cenu vlastní cesta

Vydáno:

Školní stravovací zařízení připravovalo v minulém školním roce bezlepkovou dietu svým strávníkům s celiakií. S novým školním rokem 2015/2016 bylo rodičům oznámeno, že se nemůže připravovat, protože příslušný odbor školství údajně požaduje po škole, aby zaměstnala nutričního terapeuta, na což škola nemá prostředky. Do věci se proto vložila Rada rodičů a dotázala se přímo MŠMT, tím zjistila, že jde o nesprávný výklad. Rada rodičů ráda v této věci pomůže a bude ve spolupráci s vedením školy jednat se zřizovatelem. Do pozice nutričního terapeuta se nabízí tatínek, který je výživovým poradcem a jídelníček sestaví levněji. Rada rodičů zjišťuje, jak tatínek může získat potřebné oprávnění.

Mýty v dietním školním stravování - za každou cenu vlastní cesta
Mgr.
Tamara
Starnovská,
předsedkyně sekce výživy a nutriční péče ČAS
CO JE ŠPATNĚ?
Nikdo ze zúčastněných si zřejmě nepřečetl příslušnou právní normu a navazující metodický pokyn. Rada rodičů, hnána pochopitelnou snahou o zajištění dietního stravování nemocným dětem, hledá řešení. Přitom ztrácí čas a jistě často i nervy tím, že si nejprve důkladně nepřečte zdrojové informace. Škola pak poskytuje rodičům subjektivní pocity jako fakta, protože ze vstupního jednání s nutričním terapeutem nemůže znát možné náklady.
PENÍZE, PENÍZE A ZASE PENÍZE?
Velmi častým diskuzním tématem při zavádění dietního stravování do škol byly, jsou a jistě ještě budou peníze. Nikdo ale nediskutoval o tom, jaké kvalifikace, kompetence a znalosti budou k zavedení a garanci systému potřebné, jaké vlastnosti a dovednosti bude takový člověk muset získat. Jediné diskutované a velmi ohnivě odsuzované bylo finanční ohodnocení za provedenou práci, k níž patří mimo jiné i trestněprávní odpovědnost.
Podle oblíbené české filozofie „aby mu ta koza chcípla“ došlo na lámání chleba - nemám-li tyto peníze za svou práci (obvykle porovnávanou prací byla práce kuchařky) já, nebude je mít ani nutriční terapeut!
Ještě nebyla zahájena žádná spolupráce mezi nutričním terapeutem a školním stravovacím zařízením a už se řešilo v terénu, jak bude potřeba platit měsíčně 30 tisíc korun! Dalším krokem byl výpočet za plnou pracovní dobu, tedy při plném pracovním úvazku cca 76 tisíc měsíčně. Nikdo nechtěl vzít na vědomí, že jde o úhradu za hodinu skutečně odvedené práce v rámci dohody o provedení práce.
Základem ovšem je potřebná práce v daném školním stravovacím zařízení, která je odlišná od toho, jak dobře je nastavený systém stravování, včetně potřebných podkladů Z receptur, technologických postupů a jídelních lístků. Čím kvalitnější, tím levnější při realizaci systému dietního stravování. Čím horší vstupní informace, tím dražší, protože časově náročnější je jejich úprava. V krajním případě mohou být vstupní parametry tak nekvalitní, že není možné systém nastavovat a spolupráci nelze realizovat. Všichni tedy více či méně s napětím sledovali, kdy budou dostupné objektivní informace z prvních realizovaných systémových nastavení. Je logické, že prvními zájemci ze strany školských stravovacích zařízení byly ty, které už zkušenosti s přípravou dietního stravování měly a patřily tedy k těm, kteří mají potřebné podklady v dobrém či výborném provedení. Na konferenci 10. 11. 2015 byla první čísla a s nimi i časová náročnost zveřejněna a jednalo se o skutečnou bombu!
Ve srovnání se stále v terénu přežívajícími fantastickými cenami značně splaskla bublina. Prvních 50 realizovaných škol zaplatilo za nastavení systému v průměru 3710 Kč (8,25 hodiny). Samozřejmě jde o zkreslení tím, že to byla zařízení s výbornými vstupními předpoklady, ale je z nich celkem jasné, že náklady ve výši 30 a více tisíc nejsou pravděpodobné. Bude zajímavé, zda i nadále budou používány argumenty, že na takové náklady nemají školy prostředky.
NEJČASTĚJŠÍ DIETA
Tou je podle předpokladu strava s omezením lepku pro děti s celiakií. Po vyjasnění strašáku „stavebně oddělených prostor“ se problematika uskladnění a zpracování potravin pro tyto strávníky stala snadno řešitelnou a bezproblémovou. Nejčastěji používaným řešením je oddělení speciálních surovin v samostatném úseku či boxu ve skladu potravin. V několika případech došlo ke společnému oddělení i ostatních vhodných potravin, takže je snadné zvolit vždy správnou surovinu, protože ve vyhrazeném prostoru jsou dostupné vždy jen ty vhodné pro přípravu stravy celiakům.