Včelí týden ve školní družině

Včelí týden byl součástí celoroční družinové hry „Řekni mi proč?“, kdy jsme zkoumali, objevovali a věnovali se tomu, co nás obklopuje, s čím se můžeme běžně setkat, a hledali jsme odpovědi na různé otázky, nejčastěji právě na otázku: Řekni mi proč... Děti na úkolech pracovaly ve smíšených skupinách (1. a 3. třída), některé aktivity byly jen pro jednotlivé zájemce. Vždy, když máme tematický týden, děti vědí, že mohou nosit různé materiály, jako encyklopedie, obrázky z časopisů apod. Dětem jsem řekla, že by bylo fajn, kdybychom si mohli rozšířit takovou výstavku i o nějaký výrobek, který je spojený se včelami a po dobu projektu bude součástí naší družinové výstavky „O včelách a produktech“. Hned druhý den se začala výstavka pěkně rozrůstat.

Na úplném začátku padla tedy otázka: „Řekni mi, proč je včela užitečná?“, kterou jsem chtěla zjistit, co děti o tomto tématu už vědí a na co můžeme navázat. Prvním úkolem tedy bylo dát hlavy dohromady a potom na větší papír zkusit napsat odpověď, ale také všechny další informace, které vědí o včelách, popřípadě je doplnit obrázky. Děti mě velmi mile překvapily, jak se s úkolem popasovaly. Nejčastěji si vzpomněly, že včela je užitečná hlavně díky medu, a někteří navíc věděly, že nejdůležitější je, že dochází k opylování rostlin.

Za tento úkol dostaly skupiny první zasloužené body. Tentokrát jsem chtěla dávat „hmotné“ body, tak, aby bylo vidět, jak jsou „včelky“ pilné. Konečně našly využití polystyrenové kousky, které slouží jako výplň do balíků. Na děti čekal hned další úkol, musely si vyrobit zásobník na body.

Sklenice (nejlépe stejné, děti tak mohou porovnávat, jak jsou na tom s body oproti ostatním), barevné čtvrtky (žlutá, černá, bílá), nůžky, lepidlo v tyčince, tavnou pistoli +náboje.

Z barevných čtvrtek si každá skupina vyrobí včelu, slepí tyčinkovým lepidlem a pomocí tavné pistole přilepí na sklenici, která bude sloužit na vkládání bodů za splněné úkoly. Sklenici jsme označili jménem týmu.

Celý týden nám na dveřích družiny seděla velká včela z papíru, na které byl napsaný plán, který jsme se chystali splnit. Děti dopředu věděly, co nás který den čeká, a proto se s velkou chutí vrhly do dalšího úkolu - výroby včelího úlu, včel a velkých květin. Já jsem chystala popisky, aby naše výzdoba byla i tak trochu naučná. Při instalaci výzdoby jsme si rovnou povídali, jak to bylo se včelami dávno. Úly, jaké můžeme vidět dnes, dříve nebyly. Našim předkům med chutnal, tak jako nám dnes, ale včely žily v dutinách stromů, a proto lidé hledali způsob, jak si je „přiblížit“ ke svým domovům. Začali přinášet do blízkosti svých obydlí špalky s nejrůznějšími dutinami, kterým přidělávali dvířka. Potom začali vyrábět příbytky pro včely ze slámy a prkýnek - tak, jak je známe ze starých obrázků, a tak vznikly předchůdci dnešních úlů.

Včely žijí ve velkých společenstvech. Všem je asi známo, že v úlu žije největší včela - matka, dále trubci a nejvíce je dělnic, které vykonají spoustu práce v úlu i venku ve volné přírodě. Pod rukama dětí se začaly z papíru rodit včelky - dělnice a každý se mohl rozhodnout, jakou činnost jeho včela v našem úlu bude vykonávat. Zda bude právě čističkou, krmičkou, stavitelkou, strážkyní nebo létavkou. Děti už podle názvu mohly snadno přijít na to, co konkrétně která dělnice v dané dekádě svého života právě dělá.

Samozřejmostí je, že projektový týden není jen o tvoření, ale téma by se mělo prolínat do různých činností. Děti rády hrají kolektivní hry, a tak už se těšily na hry k tématu. Chtěla jsem je namotivovat ke hře, kterou jsem pro toto téma vymyslela. Povídali jsme si o tom, že včela má tři páry nohou, že je má předně k chůzi, a také o tom, že na nich má speciální kartáčky, kterými sčesává pyl z květů do tzv. pylových košíčků. Tato informace mě inspirovala k přípravě hry: Pilné včelky sbírají pyl, kterou jsem dopředu připravila.

Barevné papíry k vytvoření květu (okvětní lístky a střed květu), dva plastové kelímky, oboustranný suchý zip, lepidlo v tyčince, tavnou pistoli + náboje, polystyrenovou výplň.

Z barevných papírů vytvoříme květ, střed o velikosti cca 50-60 cm. K oboustrannému zipu (délka cca 25 cm) na střed přilepíme tavnou pistolí kelímek - toto vyrobíme 2x, na každou nohu jeden kus.

A teď k samotné hře. Jeden člen týmu bude včelka. S pomocí ostatních členů si na každou nohu (cca v půlce lýtka) připevní pomocí suchého zipu kelímky. Doprostřed květu vysypeme polystyrenové kousky, které představují pyl. Včelka musí do každé ruky vzít pokaždé pouze jeden kousek a vložit je do kelímku. Když jsou kelímky naplněné, včelka běží ke zbytku týmu (letí do úlu), který už je připravený včelce pomoci sundat košíčky a jejich obsah vysypat do připravené nádobky. Cestou nesmí nic ztratit, jinak se připočítávají trestné body. Po vysypání obsahu se včelky mohou vystřídat. Úkolem je přemístit pyl do úlu v co nejkratším čase. Stopky jsem spouštěla před instalací košíčků na nohy prvního soutěžícího.

Další body bylo možné získat za dobrovolný úkol. Na flipchartu jsme měli vyvěšené různé básničky o včelkách. Kdo chtěl, mohl se některou z nich naučit a na konci týdne ji ostatním přednést, a tím získat tolik cenné body pro svůj tým.

Ani na zpěv jsme nezapomněli. Souboj mezi Včelkou Májou a Včelími medvídky vyhráli právě Čmelda s Brumdou, o kterých jsme celý týden s radostí zpívali.

Dívky všeobecně rády tvoří a když na plánu vyčetly, že budeme vyrábět hmyzí hotel, byly netrpělivé, protože to pro ně mělo být něco nového, neokoukaného. V současné době jsou hmyzí domečky velmi módní záležitostí v zahradách. Určitě lepší variantou by byl skutečný domeček pro hmyz umístěný u školy, ale s ohledem na bezpečnost jsme od této varianty upustili a zkusili si vyrobit jen model, který jsme si v oddělení vystavili.

Vhodnou papírovou krabici, ruličky od toaletního papíru, různé papírové trubičky, tavnou pistoli + náboje, dýhu, přírodniny (různé drobné šišky - borovicové, modřínové, olšové, dále seno, plody platanu, různé větvičky, lufu, ořechové skořápky...).

Do ruliček naskládáme napevno přírodniny. Ruličky potom vlepíme pomocí tavné pistole do připravené krabičky, která má pouze dno a boky. Stříšku jsme udělali z dýhy, kterou jsme opět přilepili tavnou pistolí.

Bezpečností je míněn fakt, že pro většinu lidí není včelí bodnutí zpravidla nebezpečné, s výjimkou případů, kdy má člověk alergii na včelí jed. V ostatních případech způsobí včelí bodnutí jen nepříjemnou bolest, otok a svědění. Děti se dozvěděly, že žihadla mají jen včelí samice, a pokud jej včela v obraně zabodne, krátce nato umře. Většina dětí už včelí bodnutí „okusila“ na vlastní kůži, a tak věděly, jak postižené místo ošetřit a kdy je potřeba vyhledat lékařskou pomoc.

Čtvrtku A4, papír tělové barvy, tužku, nůžky, anilinové barvy, štětec, lepidlo v tyčince, suchý pastel, zbytky barevných papírů - černá, žlutá, bílá, pauzovací papír nebo bílý papír na pečení, černý slabý fix.

Pomocí anilinových barev vytvoříme podklad - trávu. Využijeme barevnou škálu zelené a žluté. Na tělový papír si obkreslíme ruku nebo chodidlo a vystřihneme. Pomocí suchého pastelu namalujeme místo vpichu a začervenalý otok. Z barevných papírů vytvoříme včelku. Z pauzovacího papíru vyrobíme křídla, můžeme fixem dokreslit jemné „žilkování“. Ruku nebo chodidlo přilepíme tyčinkovým lepidlem k zaschlému podkladu a nalepíme včelku.

Práci včelaře, pomůcky a včelí produkty by bylo nejlepší vidět „na živo“. A protože se v našem městě nachází prodejna potřeb pro včelaře, rozhodla jsem se vyjednat přednášku pro děti přímo na místě. Po předchozí domluvě jsme se jeden den vydali do Včelína k nejpovolanějším. Majitel nám velice ochotně nejen povídal o tom, jak třeba vzniká med, ale především ukazoval nástroje a pomůcky, které souvisí s prací včelaře. Ukázal nám i moderní úl, jeho jednotlivé části a dětem průběžně a neúnavně odpovídal na jejich všetečné otázky. V prodejně mají i spoustu odborných publikací, knížek pro děti, omalovánky a pexesa se včelí tematikou. Nakoupili jsme nějaké výrobky, zejména ty, které se dají ochutnat. Děti odcházely nadšené a plné nových poznatků, někdo měl v plánu zajít do prodejny znovu, tentokrát s rodiči.

Teď už děti měly spoustu informací a poznatků, kterými si doplnily to, co věděly na začátku. Takže se v týmech pustily do různých spojovaček, do vyplňování doplňovaček a pracovních listů. Aby si získané znalosti „uložily“, chtěla jsem, aby si vyrobily interaktivní knížku - Lapbook o včelách. Z dostupných materiálů na internetu jsem vytiskla různé informace, obrázky, dala k dispozici obálky, desky... a pak už to bylo na fantazii dětí, jak jejich závěrečná práce bude vypadat. Jako inspirace jim posloužil i můj lapbook, který jsem vytvořila.

Poslední den jsme se domluvili, že barvou dne bude žlutá. Kdo přijde ve žlutém tričku, bude moci ještě získat pro skupinu poslední body. A protože na konci každé hry musí být vyhodnocení, tak děti už napjatě očekávaly, kdy budou moci spočítat své poctivě nasbírané body, které získávaly během celého týdne. Poslední úkol bylo tedy spočítat body a následně je vyměnit za odměny. A sladkou tečkou, na úplný závěr, byla ochutnávka toho, co jsme nakoupili v prodejně. Takový čerstvý rohlíček s máslem a květovým nebo lesním medem, to byla „mňamka“ a spokojenost dětí největší.