Postavy adventu a Vánoc

Informace, které zde uvádím, byly získány z různých dostupných materiálů a určitě se zvyky a tradice mohou krajově lišit. Většina postav je opředených legendou, těm se dnes ale věnovat nebudeme, zaměříme se spíše na zvyky s nimi spojené. Nezacházím tedy do úplné „hloubky“ jednotlivých postav, spíše mi šlo u dětí o probuzení zájmu o lidovou kulturu a minulost, aby získaly povědomí o jiných tradicích, zvycích a rituálech, než které běžně znají.

Dané postavy jsme se snažili podle získaného popisu, jak asi vypadaly, jaký nosily oděv a co k nim patřilo, výtvarně zpracovat. Ze všech těchto postav jsem vytvořila velkou informační nástěnku. Během prosince jsme se s těmito postavami průběžně seznamovali a některé si vyrobily děti domů. Na závěr jsme si zkusili sehrát scénky, jak to asi kdysi vypadalo. Děti si vytvořily skupinky, s mojí pomocí si připravily jednoduché oblečky a rekvizity. Potom podle toho, co se dozvěděly, samy nacvičovaly krátká představení, kterými jsme si chtěli přiblížit dobu dávno minulou. Když bylo vše nacvičeno, tak se děti směle pustily do představení svých scének ostatním v družině.

Naše putování za postavami adventu začalo svatou Barborou. Tato postava je většinou všem známá. Barbora slaví svátek podle kalendáře 4. prosince.

Na vesnicích Barborky vcházely do domu bez pozvání, v předvečer tohoto svátku. Dle zvyklostí v jednotlivých oblastech chodila jedna, jinde 2 dívky, někde až 6. Jedna zvonila na zvoneček, ostatní tlučením malými metličkami na okna ohlašovaly svůj příchod. Při vstupu do světnice buď říkaly: „My jsme tři Barborky, jdeme ze Svaté hory, neseme všelijaké dary, abychom vám nějaké daly.“, nebo jen pozdravily „Pozdrav Pánbůh!“. S sebou měly košíček s drobnými dárky a dobrotami, kterými obdarovávaly hodné dívky a chlapce. Dětem nedobrým hrozily metličkou. V příšeří vypadaly postavy Barborek tajemně, vyzývaly k pokání a děti nabádaly k motlitbě. Místy chodily ženy po domech s vydlabanou dýní, ve které hořela svíčka.

Díky pohádce Dařbuján a Pandrhola většina dětí ví, že Barbora je patronkou horníků, ale nejen jich, také mnoha řemesel, např. tesařů, kameníků, řezníků...

Dnes je to významný den pro svobodné dívky. V tento den si podle lidové tradice dívky, které se chtějí vdávat, řežou větvičky třešní. Přinášejí je domů, a pokud ve váze s vodou vykvetou do Vánoc, je to příslib svatby v příštím roce. Pokud větvička nevykvete, děvče si musí nejméně ještě jeden rok počkat. Větvičky se správně mají nařezat ze stromu alespoň 10 let starého a hned krátce před setměním. Tento zvyk praktikují dnes i ženy vdané a vykvetlé větvičky využívají jako vánoční dekoraci.

Další mezi dětmi oblíbenou postavou je Mikuláš. Postava Mikuláše je historicky doložena. V kalendáři najdeme toto jméno 6. prosince.

Původně byla oslava svatého Mikuláše obdobná jako masopust, tedy takový bujarý průvod různorodých masek. Na Moravě chodila s Mikulášem ženská postava - Mikuláška. Časem se ustálily obchůzky pouze s postavami Mikuláše, anděla a čerta. Jejich podoba je v dnešní době přibližně stejná. Družina měla za úkol navštívit domy, ve kterých byli dopředu domluveni, a obdarovat děti, které byly poslušné, a těm neposlušným nahnat trochu strachu. Děti musely odříkat modlitbičku.

Mikulášské nadělování je u nás jednou z nejrozšířenějších tradic. Mikuláš chodí v předvečer svého svátku, takže tradiční obchůzka sv. Mikuláše s nadílkou je 5. prosince. Za doprovodu anděla a čerta navštěvuje domácnosti - Mikuláš soudí, anděl naděluje a čert trestá. Děti po odříkání básničky nebo zazpívání písničky dostávají ovoce, ořechy, perníky a jiné sladkosti. Zlobivým dětem čert „naděluje“ brambory (dříve nazývané čertova jablíčka) nebo uhlí.

Tato tradice je u nás asi nejznámější a zvyk této obchůzky má letitou tradici. Děti tyto postavy dobře znají, a tak si je také z tvrdého papíru a látek vytvořily.

Hned další den, tedy 7. prosince, přicházel na řadu svatý Ambrož.

Také svatý Ambrož rozdával cukrovinky v našich zemích, především ve středních Čechách, v místech, kde byl zasvěcený kostel. Působil strašidelně, ale nikomu neškodil. Za soumraku se Ambrož objevil u kostela a z uzlíčku občas upustil nějakou cukrovinku. Tím přilákal děti, které na něj pokřikovaly, a on je pak honil s koštětem v ruce kolem kostela a občas nějakého rozpustilého kluka koštětem plácnul.

Ambrož rozhazující bonbony měl patrně spojitost se svátkem cukrářů, kteří právě 7. prosince na svátek svatého Ambrože slaví svůj den. Ambrož byl známý svou dobrotou a laskavostí. Proslul jako kazatel a reformátor církve. Jeho hlavními atributy jsou metla a úl. Stal se patronem včelařů, neboť jako malého ho napadl údajně roj včel, který mu ale neublížil.

V současnosti je tento zvyk už opomíjený.

Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Tak praví známá pranostika. Lucie slaví svátek 13. prosince.

„Lucky“, jak se jim říkalo, obvykle jedna nebo dvě ženy, chodily na obchůzky, navštěvovaly stavení a kontrolovaly přadlenám přízi a jak mají uklizeno. Štětkou nebo peroutkou vymetaly všechen prach, vymetaly kouty a tím i všechno zlé. O tomto svátku platil zákaz příst len a drát peří. Přestože byla Lucie patronkou přadlen, ve svátek Lucie se nesmělo v domácnosti příst. Ženu, která zákaz porušila, Lucky potrestaly a pocuchaly jí přádlo a peří rozfoukaly po světnici. Obcházení Lucií trvalo, než odbila půlnoc, kdy Lucky odložily své mlčení a šeptaly: „Jdu, jdu, noci upiju!“. Deset dní, které zbývaly do Vánoc, domácnosti využívaly k pilným a pečlivým přípravám, uklízení a výzdobě příbytku.

Kališové byli koledníci nebo postavy koledující o Štědrém dni, tedy 24. prosince.

Na Štědrý den, někdy ještě před východem slunce, koledníci vešli do světnice, pozdravili a začali zpívat a hrát koledu. Koledou si o Vánocích přivydělávali rektoři, učitelé, kněží, ale třeba i řezničtí učni. Nejednalo se tedy o žebráky. Kališové navštěvovali často pekařské krámy, kde symbolicky ometali husím křídlem police, pulty, ale i ošatky, koše, dále také pekaře a pekařku. Byli symbolem čistoty, obdobně jako jihočeské ometačky.

Jak již bylo napsáno, byly symbolem čistoty a patřil jim poslední den v roce, tedy 31. prosinec.

Ometačky chodívaly koledovat o silvestrovské noci a prosily o almužnu. Postavy zaklepaly třikrát na dveře a nepromluvily, dokud nedošly ke kamnům. Aby kamna dobře hřála a komín měl správný tah, přejely je třikrát březovou metličkou se slovy: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého“a popřály hospodáři:  Odcházely s koledou nebo s několika drobnými v kapsáři.

Jako připomínka starých časů a Ometaček nám zbyl pouze lidový výrok: „Co se tady ometáš!“.

Březová metlička nebo košťátko bylo zmíněno již několikrát. Proto je dobré říci, že bříza má v pohanství zvláštní kouzlo. Je symbolem plodnosti. Březová košťata sloužila k vymetání nejrůznějších démonů, také kouzel zlých čarodějnic apod.

Další postavy jsme vzali už jen opravdu okrajově, jen aby děti věděly o jejich existenci. Většinou se jedná o místní krajové postavy.

Jedná se o maškaru, která chodila 20. prosince v Domažlicích a okolí. Klempera nic nenaděloval, jen strašil. Nosil s sebou necky pobité hřeby a kladivo. Když vešel do místnosti, položil necky na zem a tloukl do hřebů v neckách. Zlobivým dětem hrozil, že jim oková nohy.

Toma či Tomáš chodil 21. prosince na Chodsku. Jednalo se o bíle oděnou postavu, která měla v košíku pečivo a v druhé svírala vařečku. Od dětí vyzvídal, zda jsou mlsné. Sladké pečivo z bílé mouky, tzv. čepeníčka, dával hodným a nevybíravým dětem. Mlsounům dal hnětánky (placky) z černé mouky a chlebového těsta a praštil je vařečkou.

Chodily v okolí Benešova na Štědrý večer nebo i před Novým rokem dvě báby, které byly celé zahalené i přes hlavu. V jedné ruce měly křídlo, v druhé hrneček s kolomazí. Svůj příchod oznamovaly zvoněním zvonečku. Lidé jim dávali jídlo, mazané vdolky, hrách, vejce nebo drobné mince. Pokud někdo otálel něco těmto kolednicím dát, pomazaly je kolomazí.

Po Vánocích jsme ještě pozornost věnovali další trojici, o které již také bylo mnoho napsáno a děti ji ve většině případů znají - Kašpar, Melichar a Baltazar aneb Tři králové.

A závěrem... až někdo v tom krásném předvánočním čase u vašich dveří zazvoní nebo zaťuká, buďte obezřetní a nos ze dveří vystrkujte opatrně, venku mohou obcházet tajemné postavy...