Jak vybírat ideální hračky do družiny

Dětský věk je ideálním obdobím pro rozvoj měkkých dovedností, tolik potřebných pro budoucí osobní i pracovní život. Nejvíce se děti naučí při hře, pomocí vlastních zážitků a zkušeností.

Rozvojové hračky, jež mohou v družinách vychovatelky využívat, naleznou, díky projektu www.HrackyVzdelavacky.cz, pěkně pohromadě na jednom místě. A naleznou tam také speciální návody neboli nápadníky aktivit, které jsou vytvářeny k jednotlivým hračkám i hrám, a popisují, jaké možnosti daná hračka skýtá. Co nabízí při maximálním využití, tedy po jakých stránkách může dítě rozvíjet, jak se s ní dá, mnohdy netradičně, avšak velmi efektivně hrát.

Návody připravují lidé, kteří se věnují pedagogice i psychologii. Každá hra i hračka projdou rukama odborníka, až potom jsou doporučovány a jsou k nim vytvářeny zmiňované nápadníky aktivit.

Příkladem hračky vzdělávačky je třeba desková hra Akce ostrov. Určena je předškolákům i malým školákům. Zábavnou formou rozvíjí dovednosti a schopnosti potřebné pro plynulý start školní docházky i jeho následné pokračování. Mimo rozpoznávání délky, množství i barev učí děti spolupráci a rozvíjí jejich řečové dovednosti.

Emoční inteligence neboli EQ rozhoduje o tom, proč jsou různí lidé více či méně úspěšní, ačkoliv jejich IQ dosahuje podobných hodnot. Děti, jejichž emoční kvocient je vyšší, umí pružněji a úspěšněji řešit problémy i reagovat v situacích, které život přináší. V životě nikdy nejde jen o schopnost vyřešit logickou úlohu. Můžeme mít tisíce dobrých nápadů, když je ale neumíme prodat, nikdy je nebudeme mít možnost realizovat. Když neodhadneme dobře postoje a naladění lidí, s nimiž mluvíme, nedomluvíme se s nimi. Budeme mít problém navázat pevný vztah.

Zřetelně se souvislost mezi emoční inteligencí a úspěšností projevuje v rodinném a společenském životě, kde schopnost vycházet se sebou a s druhými vystupuje ještě více do popředí.

Emoce nám pomáhají vyjadřovat nejen naše pocity, ale také orientovat se ve světě, rozlišovat priority naše i druhých. Jsou zdrojem naší životní energie i motivace k čemukoliv. Emoční systém náš i našich dětí je vystavován zvýšeným nárokům, reprezentovaným nesmírným množstvím podnětů, které ho aktivují. Celkově to vede ke zvýšené povrchnosti a prchavosti prožívání. Pokud si máme zachovat duševní zdraví a zároveň být schopni pěstovat opravdové a hluboké vztahy s druhými lidmi, nemůžeme nad nimi jen tak mávnout rukou a tvářit se, že neexistují. Je důležité najít způsoby, jak s emocemi zacházet. Tak jako v případě jakýchkoli jiných dovedností je nejlepší, začneme-li s jejich rozvojem již v dětství.

Pedagogové i rodiče mají v tomto smyslu jedinečnou příležitost pokusit se naučit děti způsobům, jak měnit „biochemii“ svých emocí. Pomoci jim, aby byly přizpůsobivější, dovedly lépe zvládat náročné situace a byly prostě šťastnější.

Pedagogové i rodiče by měli děti podporovat ve vytrvalém úsilí, oceňovat jejich snahu a pomáhat jim stanovovat realistické cíle. Vyhnout se chvále, která se nezakládá na realitě.

Existují i způsoby, jak emoční inteligenci u dětí rozvíjet vědomě a cíleně - v rodině nebo v rámci školního i mimoškolního vzdělávání. Mezi hlavní metody rozvoje emoční inteligence u dětí patří čas trávený společně s rodiči a vychovateli, věnovaný povídání, vyprávění příběhů, čtení knih, sledování filmů a následné reflexi.

Další, specifičtější, technikou rozvoje EQ u dětí jsou například různé slovní hry. Ty rozšiřují slovník pro vyjádření pocitových stavů, zlepšují komunikační dovednosti, rozvíjejí schopnost vyjednávat s druhými a řešit konfliktní situace.

Malé děti projevují emoce velmi často, ale není vždy snadné s nimi pracovat. Této silné přednosti pohádek využívá i kniha Ferda a jeho mouchy, kterou ve spolupráci s dětskými psychology připravila společnost Scio. Jednotlivé pohádky se věnují několika emocím a jsou doplněny metodickou částí pro vychovatele i rodiče. Ta ukazuje, kde při čtení pohádku zastavit, na co se dětí ptát, jak reagovat. Součástí této pomůcky k rozvoji EQ je i plyšová hračka, která představuje hlavního hrdinu, žabáka Ferdu. Interakce dětí a hračky během čtení jednotlivých příběhů umožňuje dětem lépe se vžít do pocitů Ferdy. Pomáhají jim k tomu i plyšové mouchy, které vyjadřují, svou barvou i výrazem jednotlivé emoce. Děti je mohou brát s sebou na různá místa (k lékaři, na hřiště, do školky), a dávat tak najevo, jak jim je a jak se cítí.

Na závěr je potřeba říci, že role pedagoga i rodiče by neměla končit u výběru hračky. Protože čas strávený s dětmi přímo při hraní nenahradí i sebedokonalejší hračka.