Petr nemá školu rád. Učení ho stojí obrovskou spoustu sil. Má potíže s učitelkami, občas je na ně drzý, často kouká zasněně z okna. Doma má pocit, že všechno docela umí, ale pak přijde písemka a najednou má před očima tmu. Nejen jeho škola zmáhá, ale také jeho mámu, která se s ním každé odpoledne učí. Do terapie přichází právě kvůli potížím ve škole a následně také s rodiči, kteří už si s jeho prospěchem nevědí rady. Učitelky jim říkají, že chytrý je, a kdyby se více snažil, mohl by mít určitě lepší známky. Petr si myslí, že dělá nejvíc, co může. A všichni jsou se silami v koncích.
Důležitost hry ve školní družině
Mgr.
Hana
Krejsová,
dětská psycholožka
Asi jste podobný příběh slyšeli už mnohokrát. Petr není žádnou výjimkou. Jsou děti, které nárokům školy nejsou schopny dostát. Běžné školní vyučování totiž zaměstnává především levou mozkovou hemisféru, rozumové schopnosti dítěte, zatímco pravá, emocionální, má kromě krátkých přestávek mezi hodinami dlouhý odpočinek. Na to si v dnešní době marně zvykají jak děti, tak i my dospělí. Žijeme podle kréda, že by se všechno mělo řídit jen naším rozumem a výkonem, zatímco naše pocity jsou upozaďovány, maximálně se o nich hovoří ve smyslu naučit se je ovládat. Každý z nás si umí vybavit příklad, jak je pro něj něco takového obtížné. Ještě obtížnější je to pro dítě, které má ve svém stadiu vývoje k emocionální, kreativní, fantazijní části mozku výrazně blíž. Pokud tahle část dlouhodobě odpočívá, přichází nuda, zmar a také rozpor mezi rozumovým a emocionálním prožíváním, který je základem mnoha psychických potíží.
Tak je tomu také u Petra. Špatný prospěch musíme vnímat jako symptom hlubších problémů. Úporná snaha ovládat během zkoušení pocity strachu, během vyučování pocity frustrace z neporozumění, na úplném začátku také pocity smutku z odloučení od rodiny, kterou teď vídá jen po večerech. Postupně přišly také rozpory v kolektivu ve třídě. Vzhledem k tomu, že učitelky často upozorňují na Petrovo „snění“ během hodin, ostatní se mu začínají posmívat. S Petrem postupně pracujeme na způsobech, jak může své pocity ventilovat a integrovat. Používáme přitom nejpřirozenější prostředek, který dítě pro toto vyjadřování má - hru.
Hra je zároveň přirozený způsob, který se stává hlavním zdrojem komunikace a učení se sociálním vztahům ve školce a školní družině.
Právě školní družina má největší potenciál hru kreativně využít k tomu, aby děti po náročném vyučování a dlouhém zatěžování rozumu měly šanci ventilovat své pocity a tělesné napětí, mohly upevňovat a vyjasňovat vztahy se svými vrstevníky, posilovat pozitivní vazby a předcházet tak rozvoji patologických jevů ve třídě. Je ideálním místem k rozvoji emoční inteligence. Právě ta je základem k tomu, aby školní vědomosti byly děti schopny uplatňovat v reálném životě a své budoucí kariéře, aby se dokázaly co nejlépe orientovat v dnešním světě, pracovat v týmu, flexibilně se přizpůsobovat životním změnám.
O důležitosti emoční inteligence se mluví již dlouho, málo se ale hovoří o tom, jak ji reálně můžeme rozvíjet. Proto bych se s vámi ráda podělila o pár nápadů.
V prvním stadiu, které může rozvíjet už od tří let, je zásadní schopnost pocity identifikovat a pojmenovat. Pochopit, jaký výraz v tváři asi máme, jak se naše pocity odrážejí v našem těle. K tomu je možné využít například hru Loto, hru o pocitech, od firmy Terahry. Pokud pro své prožívání nemáme dostatečné názvy, těžko se nám bude popisovat ostatním, hůře se v něm sami orientujeme a těžko pak také identifikujeme své potřeby. Podobný účel splní také Ferda a jeho mouchy od Scia.
Ve druhém stadiu, kdy už umíme pocity dobře popsat, se s nimi učíme pracovat. V každé školní družině by neměly chybět hry a hračky, které dětem pomáhají vyjádřit a ventilovat vztek - keramická hlína, modelína, „vzteklé“ míčky, nafukovací boxovací pytel apod. Vyjádřit a vyventilovat vztek bezpečně, kontrolovaně, znamená redukování vzteklých, agresivních reakcí vůči jiným dětem. Stejně tak by neměly chybět pomůcky, které pomáhají pracovat se strachem a úzkostí.
Ve třetím stadiu učíme děti, jak na základě svých pocitů mluvit o svých potřebách. K tomuto účelu lze využít některé z komunikačních her dostupných na našem trhu. Nejširší nabídku naleznete v e-shopu již zmíněných Teraher, které vznikly právě za účelem podpory emoční inteligence u dětí a prevence psychopatologických jevů jak u jednotlivců, tak ve školních kolektivech. Čím více pedagogů si zásadní role emoční inteligence v dětském vývoji začne všímat, tím více dětí, jako je Petr, má šanci přestat být pro třídu a učitele zátěží, ale naopak se stát svým pohledem na svět vítaným osvěžením.