Výzkumné šetření profesní činnosti "pedagogické projektování"

Podle § 3 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, se pro každý obor vzdělání, tedy i pro vzdělávání předškolní, vydávají rámcové vzdělávací programy, které jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů, a vzdělávání se v jednotlivé škole podle § 3 odst. 3 uskutečňuje podle nich.

Podle RVP PV je v MŠ (VÚP, 2004, s. 9). Poněvadž kurikulum stanovuje cíle a přepokládá osvojené kompetence při jejich dosažení, je namístě promýšlené pedagogické projektování, v jehož průběhu učitelka připraví vzdělávací nabídku ve formě aktivit, tedy činností a her pro děti.

Představují prostředek vzdělávání (VÚP, 2004, s. 15). Pedagog je má tvůrčím způsobem konkretizovat (VÚP, 2004, s. 15) zejména do integrovaných bloků, jež mohou mít podobu tematických celků, projektů či programů (VÚP, 2004, s. 31).

odpovídá za to, že třídní program pedagogických činností je cílevědomý a plánovaný (VÚP, 2004, s. 44) a měl by mimo jiné vykonávat odbornou činnost, samostatně projektovat výchovné a vzdělávací činnosti (VÚP, 2004, s. 45).

Zajímalo nás, zda učitelky mateřských škol považují za obtížnou profesní činnost, jak je pro ně obtížná, souvisí-li jimi uvedený stupeň obtížnosti s délkou jejich pedagogické praxe v učitelství pro MŠ. Pro hodnocení stupně obtížnosti jsme nabídli stupnici: velmi obtížná, s obtížemi a bez obtíží. Nenabídli jsme neutrální stupeň hodnocení obtížnosti, poněvadž se domníváme, že každá učitelka musí být schopná u profesní činnosti, kterou skutečně vykonává, její obtížnost ohodnotit.

Předpokládali jsme, že učitelek v MŠ, čím tedy bude její profesní praxe kratší, tím pro ni bude „pedagogické projektování“ obtížnější.

Oslovili jsme od 1 do 5 let, od 6 do 10 let, od 11 do 15 let, od 16 do 20 let a nad 20 let. Nezařadili jsme skupinu v pedagogickém terénu obecně nazývanou „začínající“ učitel (do 1 roku praxe). Do výzkumného šetření se zapojilo celkem

Hodnocení obtížnosti profesní činnosti stupněm „velmi obtížná“ uplatnilo celkem 112 probandek. hodnocení vykázala skupina probandek s délkou praxe od 11 do 15 let. Uvedený stupeň hodnocení obtížnosti činnosti použilo celkem 27 oslovených, což činí 24,1 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 79,4 % z celkového počtu učitelek skupiny podle délky praxe.

Ve uvedeným stupněm obtížnosti ohodnotilo činnost 25 oslovených, což činí 22,4 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 73,5 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe. a ve skupině s délkou praxe od 16 do 20 let uvedeným stupněm obtížnosti ohodnotilo činnost 19 oslovených, což činí 16,9 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 55,8 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe. Ve skupině s délkou praxe nad 20 let uvedeným stupněm obtížnosti ohodnotilo činnost 22 oslovených, což činí 19,7 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň hodnocení obtížnosti činnosti, a zároveň jde o 64,7 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe. Vypočítaná hodnota testového kritéria X2 pro uvedenou kategorii obtížnosti činí X2 = 2,167843 a je menší než kritická hodnota X2 0,05 (4) = 9,488.

Přijímáme tedy závěr, že ve skupině, pro kterou je tato činnost „velmi obtížná“, není učitelek činitelem, který by její obtížnost významně ovlivnil. Pro tuto skupinu neplatí úměra: čím kratší délka pedagogické praxe, tím vyšší počet těch, které činnost hodnotí jako velmi obtížnou. Zajímavá data nám ukazuje posouzení četnosti mezi skupinami. Že bude činnost „velmi obtížná“ pro učitelky s nejkratší délkou praxe lze očekávat, poněvadž v době nového způsobu příprav na práci s dětmi (vypracovávání projektů) se s činností potýkaly všechny učitelky, i ty s delší pedagogickou praxí.

Zdá se, že pravdivě sebereflektovaly svou projektovací kompetenci, dokázaly rozlišit, co z osvojeného dokáží alternovat podle výsledků diagnostiky dětí, požadavků a podmínek konkrétní MŠ. „Velmi obtížná“ je profesní činnost také pro učitelky s délkou praxe od 11 do 15 let, které pravděpodobně mají již zažitý předchozí typ přípravy na práci s dětmi a změněné požadavky vyžadují jejich zvýšené úsilí. Toto si plně uvědomují.

Tady může souviset s více činiteli, jež však nebyly zkoumány. Lze se domnívat, že na jedné straně může jít o vysokou míru sebekritičnosti, kdy při tvorbě projektu je mylně označováno jako vlastní nedostatečnost, nebo je jejich hodnocení vyjádřením již delší dobu trvajícího zaměření na praktické vykonávání profese bez spojení s teoretickým ukotvením.

Je důsledkem dlouhodobé odluky od teoretického vzdělávání, kdy se myšlenková tvořivost s potížemi přemosťuje do teoretického pojmenování konkrétního uspořádání a organizace obsahu pro činnosti dětí. Celkově vysoký počet přiřazení tohoto stupně hodnocení činnosti je však k zamyšlení. Výsledky hodnocení obtížnosti vykonávání profesní činnosti „pedagogické projektování“ probandkami – učitelkami MŠ stupněm „s obtížemi“

Hodnocení obtížnosti činnosti stupněm „s obtížemi“ uplatnilo celkem 46 probandek. Nejvyšší četnost ohodnocení konkretizované činnosti uvedeným stupněm hodnocení vykázala skupina s délkou praxe od 16 do 20 let. Uvedený stupeň hodnocení obtížnosti konkretizované činnosti použilo celkem 15 oslovených, což činí 32,6 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 46,8 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe.

Ve skupině s uvedeným stupněm obtížnosti ohodnotilo činnost 9 oslovených, což činí 19,6 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 26,5 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe. ohodnotilo činnost uvedeným stupněm obtížnosti 13 učitelek, což činí 28,2 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň hodnocení obtížnosti činnosti, a zároveň jde o 38,2 % z celkového počtu ve skupině podle délky praxe.

Ve skupině s délkou praxe od 11 do 15 let uvedeným stupněm obtížnosti ohodnotilo činnost 5 oslovených, což činí 10,9 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 14,7 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe. ohodnotily uvedeným stupněm obtížnosti činnost 4 probandky, což činí 8,7 % z celkového počtu učitelek, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 11,7 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe. Vypočítaná hodnota testového kritéria X2 pro uvedenou kategorii obtížnosti činí X2 = 10,087 a je větší než kritická hodnota X2 0,05 (4) = 9,488.

Přijímáme hypotézu, že v tomto případě četnost probandek, které vyhodnotily sebou vykonávanou profesní činnost „pedagogické projektování“ kategorií obtížnosti „s obtížemi“, závisí na délce jejich pedagogické praxe v MŠ. Jak však tato závislost vypadá. Nejedná se o přímou závislost, kdy bychom očekávali, že největší četnost stupně obtížnosti bude ve skupině s nejkratší délkou praxe a obráceně.

Středním stupněm obtížnosti ohodnotily činnost nejčastěji ty učitelky, které mají praxi a již zažily i jiné způsoby písemné přípravy. To se týká skupiny s délkou praxe od 6 do 10 let a zejména skupiny s délkou praxe od 16 do 20 let.

Ve skupině 11 až 15 let praxe se učitelky nejlépe přizpůsobují novým požadavkům, profesi již dobře zvládají, a pokud nastoupily do praxe po skončení institucionálního vzdělávání, nečiní jim větší potíže promýšlení činností a her pro děti, vymýšlení edukačních problémů pro projekty s aktivním zapojením dětí ani teoretické zpracování pedagogického projektu. Proto je toto hodnocení v této skupině tak nečetné. Výsledky hodnocení obtížnosti vykonávání profesní činnosti probandkami – učitelkami MŠ stupněm „bez obtíží“

Konkretizovanou činnost ohodnotilo stupněm obtížnosti „bez obtíží“ celkem 12 probandek. uvedeným stupněm hodnocení vykázala skupina s délkou praxe nad 20 let. Uvedený stupeň hodnocení obtížnosti konkretizované činnosti použilo celkem 8 oslovených, což činí 66,6 % z celkového počtu probandek, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 23,5 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe.

Ve skupině s a ve skupině s délkou praxe od 16 do 20 let nezvolila pro konkretizovanou činnost uvedený stupeň hodnocení obtížnosti žádná probandka. Ve skupině s délkou praxe od 6 do 10 let a ve skupině s délkou praxe od 11 do 15 let uvedeným stupněm obtížnosti ohodnotily činnost vždy 2 učitelky, což činí v každé ze skupin 16,7 % z celkového počtu oslovených, jež vybraly tento stupeň, a zároveň jde o 5,9 % z celkového počtu probandek skupiny podle délky praxe. Vypočítaná hodnota testového kritéria X2 pro uvedenou kategorii obtížnosti činí X2 = 18 a je větší než kritická hodnota X2 0,05 (4) = 9,488.

Opět tedy vypovídáme, že četnost probandek – učitelek MŠ, které vyhodnotily sebou vykonávanou profesní činnost „pedagogické projektování“ kategorií obtížnosti „bez obtíží“, je podle jejich délky pedagogické praxe v MŠ rozdílná. Rozdílnost je však velmi zajímavá. Nepřekvapuje u skupiny učitelek s nejkratší délkou pedagogické praxe.

Lze se domnívat, že skutečně odpovědně vyhodnotily, jak v současné době „činnost dokážou“. U skupiny s délkou praxe 16 až 20 let naopak můžeme výsledek přijmout s porozuměním. U skupiny učitelek s největší délkou praxe nás výsledek nepřekvapuje. Jistě se najdou i ty, které zvládají pedagogické projektování po dlouhé době praxe, kdy se vícekrát měnily způsoby přípravy na spolupráci s předškolním dítětem v MŠ, bez problémů.

Celkově jsme zjistili, že je ve většině případů statisticky významná při hodnocení obtížnosti reálně vykonávaného druhu profesní činnosti „pedagogického projektování“ probandkami – učitelkami MŠ, které tento druh činnosti vykonávají. Ve stupních hodnocení a jsme totiž zjistili, že četnost učitelek MŠ, které vyhodnotily sebou vykonávanou profesní činnost „pedagogické projektování“ uvedenými kategoriemi obtížnosti, závisí na délce jejich pedagogické praxe v MŠ a je tedy podle této délky pedagogické praxe rozdílná.

Přičemž nevidíme žádnou (logickou) přímou úměru, jež by vypovídala například o tom, že učitelky s delší praxí volily tyto stupně hodnocení obtížnosti pro konkretizovanou činnost méně často než učitelky s praxí kratší. Naopak u stupně hodnocení obtížnosti četnost probandek, které takto ohodnotily sebou vykonávanou profesní činnost „pedagogické projektování“, na délce jejich pedagogické praxe v MŠ nezávisí.

Učitelky mají kvalitativně různé osobní profesní zkušenosti, které se odlišují i kvantitou. Do výkonu profesní činnosti „pedagogického projektování“ zasahují i další jejich osobní charakteristiky, například charakter a stupeň dosaženého vzdělání, osobní charakteristiky konkrétní skupiny dětí, podmínky pro pedagogické projektování ze strany vedení MŠ a další.

Budou-li chtít profesi učitelky mateřské školy vykonávat kvalitně, budou se muset na v pedagogickém projektování dále zaměřovat. Promyšlenost činnosti a součinnosti s dítětem by měla vždy být samozřejmá, prokazatelná, předložitelná, tedy výsledkem pedagogického projektování (= projektu), až na výjimky týkající se aktuálních, nepředvídatelných situací v MŠ.