Využití hudebních i nehudebních pomůcek při práci s písní v MŠ

Při hledání optimálního poslechového či pěveckého materiálu pro děti předškolního věku existují nejméně dvě možné cesty, po kterých se vydat. Jedna z nich je cesta tzv. nejmenšího odporu, kdy vyučující učí děti jen to, co „chtějí“ umět, tzn. co slyší v různých pořadech pro děti a co se dá bez velkých problémů koupit. Druhá, obtížnější, ale o to záslužnější, je uvědomění si učitelovy naprosto nezastupitelné role při předávání „paměti národa“ a formování vkusu a rozhledu dětí, která spočívá v hledání a nalézání kvalitních umělých či lidových písní, které děti umět tzv. „nechtějí“, ale to často jen z toho důvodu, že o jejich existenci ani nevědí.

První možností je seznámit děti s textem písněa ukázat na ní podobu jednoho z nářečí naší země. Často se totiž setkáváme s tím, že děti umějí řadu anglických slovíček, když jim ale řekneme něco v nářečí či slovensky, vůbec nerozumějí. Už to je záslužná práce a je dobré, když ji učitel čas od času udělá – rozšiřuje se tím slovní zásoba a cit pro mateřský jazyk. Text písně může být také odrazovým můstkem pro

Pak se lze pustit do vlastní práce s písní, kdy se pokoušíme v duchu tzv. „činnostního pojetí výuky“ o její co a zapamatování, a to například tím, že se při zpěvu pokusíme o

Druhá sloka je sama o sobě dostatečně návodná a není potřeba ji tolik rozebírat, děti ale velmi oceňují, když mohou si při tom:

Tímto způsobem lze pracovat s písní nejméně týden, pořád se přitom ale něco děje a děti se nenudí.

Dalším krokem je využití písně pro aktivity přesahující její pouhý nácvik, čímž se její užitečnost ještě znásobí. Osvědčilo se mi znázornění obrysu „prazdne stodoly“ na zemi (z molitanových kostek, starých ponožek, bambusových tyčí, atd.) a její postupné „zabydlování“ různými předměty, při kterých lze spojovat předměty denní potřeby, barvy, oblečení, nástroje Orff instrumentáře atd. a vytleskávat jejich rytmické struktury. Mladším dětem to na dlouhou dobu stačí, předškoláci už zvládnou nalézání stejných rytmických modelůa jejich využití pro jednoduchá ostinata k uvedené písni či odebírání uvedených předmětů zpět do ticha = „prazdne stodoly“.

S písní lze pracovat i s pomocí známé hry, při které je dohodnuta sada určitých pohybů a zvuků (např. činel – hrom či úlek, triangl – „náměsíčné“ pohyby ospalých muzikantů, atd.), které se v nepravidelných časových intervalech střídají, děti se učí správně reagovat na zvukya hodně se soustředit.

Poslední z možností je využít zcela nehudební pomůckya zdánlivě „nehudební“ aktivity na půdorysu již známé písně, která potom slouží jako určité vodítko k navození potřebných představ. V tomto případě byly použity jako jednotlivá „zrníčka z vymlácených klásků“nafukovací balónky různých barev a mí žáčci je postupně využívali takto:

Uvedené ukázky, ač v praxi ověřené a mnohokrát vyzkoušené, jsou pochopitelně jen malým vodítkem pro každého pedagoga, která musí vždy vycházet z mentální a hudebně motorické vyspělosti třídy i atmosféry, která v ní panuje. Budou-li ale také pobídkou k a snahy předat jejich skrytou krásu a hudební i nehudební potencionál na správnou adresu, neminou se účinkem a dlouhodobě potěší nejen „adresáty“, ale také jejich „odesílatele“.