Vhodné hračky pro děti

Z čeho vychází tento zájem o hračky a o hraní? A druhá, ještě závažnější otázka je, jaké jsou vhodné hračky a hry pro děti?

Měli bychom znovu a znovu objevovat léta známou skutečnost, že prakticky celý rozvoj předškolního dítěte stojí na hře. Hra nabízí dítěti základní způsob učení. Ostatní nejsou tak podstatné, alespoň v předškolním věku. Takže i mateřská škola, která ve svém poslání deklaruje, že patří mezi vzdělávací instituce, ve skutečnosti nemá v žádném případě na mysli dosud stále převládající formy tradičního školního vzdělávání. Její hlavní vzdělávací poslání se realizuje prostřednictvím podpory kultivované a rozvíjející hry. Část této hry je řízená, nemalá část pak je volná. Pokud se někdo snaží zlehčit význam hry (je to jen hra, ve školce si děti jen hrajou, skutečné učení začne až ve škole), tak vlastně devalvuje její obrovský rozvojový učební potenciál. Někteří dospělí sice už od nejútlejšího věku dítěte preferují vnucené a řízené činnosti charakteru tradiční školní výuky, ale zejména v prvních letech by jimi měli velmi šetřit. Ovšem i základní škola by mnohem víc měla využívat hrové prvky ve výuce. Věk šesti let nepředstavuje žádný reálný kvalitativní vývojový předěl, aby bylo vhodné opustit tradiční a dosud převládající a efektivní hrový přístup. Ztrátu vnitřní motivace u řady dětí můžeme připsat na vrub právě této vcelku zbytečné výrazné změně. Důvody pro ni nejsou primárně ani pedagogické, ani psychologické, ale organizační.

Je zřejmé, že zabavit dítě, aby nerušilo dospělé při rozmanitých činnostech, je stále významný úkol hry. A není třeba tento důvod odmítat jako nehodnotný. Když sledujeme bezradné rodiče, kteří dokážou při jízdě autobusem tišit nudící se, a tedy i zlobící dítě výlučně stereotypními větami mlč, buď zticha a dívej se z okna, nebo půjdeme pěšky, neptej se pořád,místo aby je zabavili společnou hrou/aktivitou nebo mu alespoň dali do ruky tablet či mobil, tak si říkáme, že trocha jednoduché osvěty by byla namístě.

Jenže hry a hračky slouží k podpoře optimálního vývoje dítěte, ovlivňují kognitivní rozvoj, řečové interakce, symbolickou hru, řešení problémů, sociální interakce, posilují jeho autoregulaci i další exekutivní funkce. Toto uznání významu hraček a hry vychází z novějších poznatků o raném vývoji mozku a celkovém vývoji dítěte. Byť psychologové a pedagogové sami nemají přístup k neuroanatomickým a neurofyziologickým datům, není důvod nevěřit příslušným odborníkům, že trénink mozku přiměřenými podněty zlepšuje jeho kondici. Vývojově odpovídající stimulace (a s ní související rozvoj mozku) v předškolním věku se jeví jako kritická pro následující vzdělávací výsledky. Roli v popularitě hraček však hraje i masivní reklama na tzv. edukační didaktické hračky jako kritických pro posílení raných zkušeností. Někdy však je více zdůrazňován význam hraní s hračkami než interakce s dospělými kolem hraček. V potaz je třeba vzít rostoucí sofistikovanost a přitažlivost digitálními médii zprostředkovaných virtuálních „hraček“, nahrazujících skutečné hračky. Tyto hračky jsou často nesprávně vnímány, že mají samy o sobě edukační potenciál.

Vysoce kvalitní hračky facilitují vývoj dítěte, když vedou k angažovanosti pečovatele, pokud vyžadují sociální interakce s bohatým řečovým doprovodem, vyžadují řešení problémových situací, vzájemnost, kooperaci a kreativitu (v tomto případě u starších dětí může jít o individuální hru). Velká část hraček tyto požadavky slibuje, leč tato očekávání nejsou podložena vědeckou evidencí. Určitě nebudeme na hračky tak přísní jako např. na léky, protože i méně vhodnou hračku (nemyslím zdravotně závadnou) můžeme využít k rozvoji dítěte, ovšem nebude možné prohlašovat něco jen na základě osobního přesvědčení. Hračky podporují rozvoj jemné motoriky. Vhodné hračky vůbec nemusejí být nákladné. Současně není žádoucí, aby hračka vnucovala dítěti příliš podnětů.

Doporučení pro volbu hraček nás tedy povětšinou nepřekvapí. Platí zejména pro situace, kdy dítě zůstane v herně bez dohledu. Neměli bychom vybírat hračky s ostrými hranami. Pozor musíme dávat na hračky s knoflíkovými bateriemi. Rizikové jsou malé hračky, u kterých hrozí nebezpečí vdechnutí nebo spolknutí. Hračky by neměly vydávat pronikavé zvuky nebo být příliš hlučné. Měli bychom dbát na to, aby děti hrály vývojově přiměřené hry.

Pro rodiče, kteří mohou mít problém s pochopením principů pro výběr vhodné hračky, jsou vhodné názorné letáky. Jestliže se kupují hračky do institucí, měly by představovat pro rodiče vzor vhodných hraček.

Omezovat bychom měli přístup k počítačovým hrám. U dětí do dvou let je nedoporučuji vůbec, do pěti let maximálně hodinu denně (osobně bych byl pro půl hodiny, vím však, že existují mimořádné příležitosti – v čekárně, v dopravním prostředku, které penzum poněkud navýší). Hojnější hraní počítačových her má dopady na vývoj dítěte, případně zdravotní dopady – např. obezita.

Američtí pediatři dostali od své odborné asociace instrukce a inspiraci, co mají říkat rodičům a jak mají podporovat vhodné hračky a hry (Healey, A., Mendelsohn, A., 2019). Z tohoto materiálu vycházím. Možná si po přečtení řeknete, že nic nového. Pro mě osobně je nejsilnější poselství a požadavek, aby si rodiče hráli s dítětem. Měli bychom jim neustále připomínat, že samotnými sebekrásnějšími hračkami nelze nahradit vřelý, milující vztah a společné hraní.

ZDROJE

Healey, A., Mendelsohn, A. AAP COUNCIL ON EARLY CHILDHOOD. Selecting Appropriate Toys for Young Children in the Digital Era. 2019; 143(1): e20183348.