„Ve hře dítě vždy překračuje svůj věk, překračuje své běžné chování. Ve hře se dítě chová, jako by samo sebe o hlavu přerostlo.“ Citát Lva Vygotského je úvodem knihy „Svobodná hra“, kterou na základě mnoha vlastních zkušeností napsali manželé Justina a Petr Danišovi. Kniha, kterou Justina doplňuje velmi zajímavými semináři na totožné téma, je erudovanou inspirací a zároveň jakýmsi mottem, že bychom na význam hry neměli zapomínat.
Svobodná hra
Mgr.
Miroslava
Strakatá
Vedla rozhovor, ředitelka MŠ Slunečnice Maršovice, lektorka DVPP.
Napsali jste velmi zajímavou a inspirativní knihu „Svobodná hra“. Přibližte čtenářům, co si mohou představit pod pojmem „svobodná hra“.
Petr:
Svobodná hra je spontánní a nestrukturovaná hra, kterou si řídí děti samy. Největší důraz bych dal právě na to, že si děti v maximální míře řídí hru samy a dospělí do ní nezasahují – nebo jen minimálně, aby hru podpořili nebo aby zajistili základní bezpečí. Jde v podstatě o to, co bývá v odborné literatuře označováno jako „volná hra“. Termín svobodná hra nám připadá lepší, výstižnější, bližší běžnému jazyku. Skutečně tady jde o svobodu dětí. Děti, kterým nedovolíme svobodně si hrát, nejsou svobodné. A také je pojmenování svobodná hra mnohem blíže anglickému „free play“, jak se tato hra označuje v cizojazyčné odborné literatuře.
Justina:
Krásně to ilustrují anglické pojmy – game – hra s pravidly a play – svobodné hraní.Co bylo impulzem k napsání zmíněné knihy? Kde jste čerpali inspiraci?
Justina:
Inspirací pro nás byly naše děti. Ty nám ukázaly, jak velkou sílu, kreativitu, energii i rozvoj má svobodné hraní. Díky nim jsme začali objevovat, co vše hra dětem nabízí.Petr:
V naší současné společnosti děti příliš kontrolujeme. My dospělí, rodiče a učitelé, děti velmi často řídíme, rozhodujeme za ně, určujeme, co mají dělat. Někdy je to pochopitelné a v pořádku. Ale zašlo to příliš daleko. A přestáváme si uvědomovat hluboký význam tak běžných činností, jako je svobodná hra, pro zdravý a všestranný rozvoj dětí. Pokud dětem bereme svobodu i v jejich hře, nemají se jak naučit stát se samostatně se rozhodujícími a zodpovědnými jedinci. To byl pro mě hlavní impulz. Inspiraci jsme vedle vlastní rodičovské zkušenosti hledali také v literatuře. Když jsem se ponořil do prozkoumávání významu hry z hlediska vývojové psy