Rozvoj emoční inteligence u dětí v mateřské škole

Takhle začíná každé ráno v jedné pražské mateřské školce. Paní učitelky jsou si vědomé, že předškolní věk je ideálním časem pro rozvoj emoční inteligence u dětí a tohle je jeden ze způsobů, jak dětem pomáhají rozvíjet schopnost naslouchat a vyjádřit své myšlenky, u starších dětí také to, jak mluvit o pocitech, které jsou se zážitky spojené. Tato jednoduchá metoda je skvělým cvičením nejen k osobnímu rozvoji dětí, ale také podporuje sounáležitost dětí a funguje jako prevence patologických jevů v kolektivu.

O důležitosti emoční inteligence se mluví již dlouho, málo se ale hovoří o tom, jak ji reálně můžeme rozvíjet. Proto bych se s vámi ráda podělila o pár nápadů. Už od tří let můžeme rozvíjet schopnost pocity identifikovat a pojmenovat. Vedeme děti k tomu, aby spíše než výrazy „dobře“ -„špatně“ hodnotily své zážitky v dimenzi „příjemné“ -„nepříjemné“. Postupně dětský emoční slovník rozšiřujeme. K tomu je možné využít například hru Loto, hra o pocitech od společnosti Terahry. Podobný účel splní také plyšák a kniha Ferda a jeho mouchy od společnosti Scio.

Ve druhém stadiu, kdy už umíme pocity dobře popsat, se s nimi učíme pracovat. V každé školce by neměly chybět hry a hračky, které dětem pomáhají vyjádřit a ventilovat vztek - keramická hlína, modelína, „vzteklé“ míčky, nafukovací boxovací pytel apod. Vyjádřit a ventilovat vztek bezpečně, kontrolovaně, znamená redukování vzteklých, agresivních reakcí vůči jiným dětem. Stejně tak by neměly chybět pomůcky, které pomáhají pracovat se strachem, smutkem a radostí.

Ve třetím stadiu učíme děti, jak na základě svých pocitů mluvit o svých potřebách. Za tímto účelem lze využít některé z komunikačních her dostupných na našem trhu. Nejširší nabídku naleznete v e-shopu již zmíněných Teraher, které vznikly právě za účelem podpory emoční inteligence u dětí a prevence psychopatologických jevů jak u jednotlivců, tak v kolektivech.

Tyto materiály je velmi vhodné používat také u dětí s vývojovými potížemi, výchovnými problémy. Právě ony obvykle nejvíce bojují s tím, jak si své emoce včas uvědomit a dostat je pod kontrolu. Rolí nás, dospělých, je pomoci těmto dětem vystopovat, kde negativní pocity začínají, a na základě toho jim nabídnout způsoby, jak své stavy kontrolovat již na začátku vnitřních projevů a ne až na konci těch vnějších, které nejsou příjemné ani pro ně ani pro okolí.

Vraťme se na chvíli ke školce na začátku článku. Jedním z dětí, pobíhajících kolem kruhu, je tříletý Kryštůfek. Jako prostřední dítě ze tří trpí nedostatkem pozornosti a stejně nepozorný je i ke svému vlastnímu prožívání. Miluje momenty, kdy se na něj jeden dospělý na sto procent soustředí, a je mu jedno, jestli toho docílí pliváním do hrníčků nebo kousáním ostatních dětí. Z vnějšího pohledu vidíme jen agresi a řešíme, co dělat se vzteklým dítětem, a máme představu o tom, jak by měly tento problém řešit rodiče. Pokud ale zapátráme hlouběji, dostaneme se až ke smutku a osamocenosti, se kterými můžeme pracovat i ve školce. Právě zmíněné Loto pomohlo Kryštůfkovi i učitelkám tyto pocity odhalit. Kryštůfka několikrát během dne vedly k tomu, aby si vybral jednu z kartiček pocitů podle toho, která je mu nejblíž. Po většinu dne to nebyl vztek, ale smutek. Postupně tak došli k tomu, že smutek přichází jako první a teprve později se přemění ve vztek. Společně vymysleli, že když bude Kryštůfkovi smutno, přijde se za jednou z paní učitelek pochovat. Výsledek nebyl znát hned první den, paní učitelky si nejprve začaly více všímat Kryštůfkova smutku, a tak mu někdy samy nabídly pochování dříve, než přišel. Po pár dnech začal Kryštůfek chodit sám a v průběhu měsíce se tak podařilo dostat nejhorší projevy pod kontrolu nejen k úlevě učitelek, ale také samotného Kryštůfka. Když se teď ohlédnou zpět a porovnají množství času, který strávily urovnáváním projevů Kryštůfkovy agrese a kolik ho musely věnovat jeho pocitům, rozhodně svého úsilí nelitují.